Už to říkalo více lidí a já se k nim připojuji. Dobrý sluha, zlý pán aneb na sociální sítě jsem měla vždy skeptický pohled. A reviduji ho, přiznávám se. Zvlášť v takovýchto časech neboli matky ví, jaké to je, být dva týdny zavřený sám se dvěma nemocnými dětmi. Kdy nikoho nepotkáte za celý den a uvažujete, jestli si neobjednat nějaký balík, že byste se pozdravili alespoň s pošťákem. A pak vlezete do té zázračné komunity, kde každý druhý přidává ke svému statusu "i don´t accept games" nebo "don´t post ads" a zjistíte, že facebook nemusí být pouze puberťácké vyšpulené kachní ksichtíky. Že může být inspirativní, vzájemný, obohacující a propůjčující vám chuť nevzdávat se svých snů a naopak je zhmotňovat a realizovat. Že může člověka vtáhnout do společenství stejně smýšlejícíh lidí nezávisle na tom, jestli jsou v Evropě, Asii nebo Americe.

Tak schválně, úlovky pouze za tu chvíli, co jsem s dětma na marodce; kochejte se:

japonské nepromokavé tašky pro profesionální doručovatele

unikal glasdesign

šperkařka Beth Millner

španělská fotografka Chema Madoz

francouzský designer Ollivier Dollé - knihovna

Jason Burruss

Lyn Wilson

japonské sklo Tom Asobi

čínské drátování Shi Jindian

Sonia Kumar

bulharské Kukla studio

japonské vystřihování z listů - Mitsuru Koga

Michael Mara