Občas mívám divné sny o jelenech, kteří za lehké ranní rosy natřásají svou hlavou. Ozývá se jemné cinkání křišťálů z pradávných drahých lustrů, které jeleni nosí na svém paroží. Lesknou se mezi rosou a paprsky jitřního slunce…

Kdy to všechno začalo? Když se snílkovi jako já zrodil v hlavě nápad. Není nic snazšího než ho realizovat. To je trochu omyl. Za všechno může má neposedná ruka, má-li něco nakreslit, myslím si, že to i tak musí dopadnout. Nemusí. Měl to být starší jelen, to, co na mě vykouklo z kresby, vůbec neodpovídalo. Nakonec si říkám proč ne.

Tím došlo na první verzi, z opatrnosti se mi jeví zajímavé pana jelena překopírovat. Díky tomu vzniká verze dvě, která má již určité pevné obrysy. Jelínek je obtažen černými fixami. Ale chybička se vloudila, nezbylo místo na parohy. Do hry opět vstupuje kopírka.

Třetí verze – už má své parůžky, které se vešly. Ale ještě jí něco chybí k dokonalosti.

Vzniká čtvrtá verze – už nám jde z těch verzí hlava kolem; a ta je již doladěná. Tak nějak by to mohlo vypadat. Ale na obrázku se nachází nějaké nepatřičnosti vzniklé kopírováním. To vše se má ještě doladit v počítači.

V počítači se pak stejně zrodí jelínek nový. Pomocí křivek lze dostat z toho papírového trochu jiného, který má dokonalejší křivky a dá se s ním opět trochu jinak a lépe pracovat.

Já i pan jelínek slibujeme, že se brzy objeví nové zboží s tímto motivem.