Jakkoli to venku právě tak nevypadá, je stále ještě období zimy, ale předjaří jako by rok co rok stále dřív přinášelo vůni větrem vymetených polí. Asi nejsem sama, kdo miluje tuhle chvíli, kdy je jaro ještě daleko, ale už dává slib probouzení. Muži by tu chvíli možná přirovnali k momentu před rozepnutím prvního knoflíčku…:-)

Na oka-mžik zavřít oči a vnímat poezii krajiny :

...holá, ještě trochu zasněžená pole dřímají pod slábnoucí sněhovou peřinou, místy vidět tmavá hlína, obnažené osychající kamínky prosvítají z brázd; všechno spí, jen sem tam vykukuje přeživší trs trávy či nedočkavé klíčky ozimů.
Bledým nebem se ženou bičované šedé mraky, nahé větve se s pokorou sklání, nebo se nedočkavě vzpínají k matnému slunci... Klidná, odpočívající země, neklidný chladný vítr, slyšet jen tichý zpěv stromů a osamělý křik dravce...
Na první pohled smutná, opuštěná krajina, ale má své vnitřní kouzlo v cyklickém příslibu budoucího procitání a neopakovatelné vůně půdy ;  stačí nadechnout tu vláhu spolu s mlhou a mokrým sněhem….
...když odněkud z dálky vítr přivane útržek melodie chystajícího se masopustu s náručí pestrých barev…

 

Hmmmm….,  jenže realita je trochu jiná :

tatam jsou tmavé brázdy s vlhkou hlínou; zorané pole aby lupou pohledal !
Všude kolem se tlumeně zelenají ozimy, řepka, případně pastviny, čekající na jarní stáda. Klid není ani v brázdách – když už napadne sněhový poprašek, těžké stroje jej hned zaorávají - prý aby si zem udržela aspoň nějakou vláhu. Co na tom, že ji ruší z odpočinku ?!   Je to jako když k ránu, v tom nejsladším snu, vás někdo začne lechtat…, myslí to dobře, ale vede to vždy k veselí ?   Doba už je taková – uchvátaná, neklidná navrch i uvnitř, jednorázová, nezdravě zrychlená…

   

...A tak jsme si alespoň v klubu 100x jinak našly chvíli na zpomalení, a vzaly do rukou tohle zdánlivě pošmourné a nezajímavé předjarní téma – prostě pro jinou radost a kousek ztišení.

 

V barevné paletě zemitých odstínů...

image

...vznikly výrobky velmi zajímavé, vůbec ne nudné, veskrze praktické... a uznejte – skvěle a celoročně použitelné…

Pojďte se s námi aspoň chvilku projít snovou klidnou krajinou vodnářského času, a pokochejte se.
Dřív, než vtrhne do vsi se surovým břinkotem muzika a bujaré maškary zaplní sál, neseme kousíček tichého předjarního těšení - sobě i vám, kteří možná právě potíte v peřinách a nemůžete ven, protože s buclákem horkého čaje se snažíte vyhnat z těla nějaký ten bacil.
Můžeme spolu, zachumláni do teplého kabátu, na procházku DO POLÍ...
(a protože jsme a tvoříme 100x jinak, rozšířily jsme své vyrábění z látek a šití  i na další materiály a dovednosti...:-)

image

image

image

image

image

image

  

 image

 

 

 

 

 

  

.... Naladily jsme se pěkně, že ?

 

Ale abychom nezlůstaly jen u nostalgie - někdy to byl oříšek, najít to správné předjaří pro focení; nebylo to až tak jednoduché, jak se zprvu mohlo zdát. Nicméně v téhle naší „malotřídce“ jsme si i v polích - nepolích moc hezky pohrály.


Tady je závěrem i pár "příhod z natáčení", z nichž je jasné, že to nebyl vždy velký lán a volná krajina, které posloužily jako pozadí. Někdy nás málem odfoukl vítr, jinde se do záběru vetřel komín, kůlnička, padající žebřík, anebo právě projel vlak... prostě byla to zábava...:-)

  

  

   .......;-)

Přestože za okny ještě pořádně fouká,  už se s námi můžete těšit na další, tentokrát KVĚTINOVÉ TÉMA...

Zasnila se,  oráče vypeskovala,  a společnou hru zapsala Mirka Šmídová = RE-NATUS... Velký úsměv:-)))
:-Díky za Váš čas i úsměv.