Asi v každém městě a nejspíše i v každé vesničce (alespoň u nás) stojí nějaká věž – kostelík, kaplička, třeba i jen malá zvonička, rozhledna nebo aspoň myslivecký posed.

Ostatně věže, z nichž je vidět do širokého okolí, u nás mají dlouhou tradici, protože v tak frekventovaném obchodním uzlu Evropy je přece vždy potřeba vidět, kdo se kam po cestách pohybuje a co se kde děje, zda nehrozí napadení nepřítelem či hordou loupeživých rytířů.

 

U nás i v zahraničí můžeme vidět věže vskutku rozmanité. Nejrůznější věže se totiž staví, co je člověk člověkem – počínaje mohylami, menhiry a kromlechy přes pyramidy, chrámy, městské a hlídkové věže až k futuristickým věžím dnešních mrakodrapů a startovacích ramp vesmírných plavidel.

Tak věže propojují čas – „stonehenge“ a typický vesnický kostelík, Srbice, Domažlicko

 

Praha, Strahov

 

Kostelní věže se vlastně začaly stavět až ve středověku – to aby se zvuk zvonů rozléhal co nejdále do kraje. Přesto se na některých místech Evropy ještě v sedmnáctém století nesměly stavět věže k venkovským kostelům;  církev je považovala za příliš pyšné stavby, a tak se samostatné či s kostelem propojené zvonice mnohde dostavovaly až během století osmnáctého.

 

Emauzy, Praha

 

Věž může být docela malá i nebetyčně vysoká, chrámová či vyhlídková, parádní anebo zcela technická.

Eiffelovka, jak ji zná málokdo, Paříž

 

Rozhledna v botanické zahradě v Troji, Praha

 

Věž může být rovná i šikmá, hradní, kostelní, klášterní, mostecká, radniční, vodárenská, telekomunikační, věž skalní, šachová nebo věž z kostek. Všichni asi známe věže kamenné, cihlové, železné či dřevěné, špičaté, baňaté i věže těžní, kde „na baňu klopajů“. Existují věže zřícené i nedostavěné, obranné, hradební, ale i docela malinké věžičky na měšťanských domech. Ne nadarmo se Praze říká „stověžatá“, ale asi by nikdo nespočítal, kolik těch věží u nás v Čechách doopravdy je...

 

Praha stověžatá

 

Věž je veskrze jangový symbol – je prvkem aktivním, dominantním, tak říkaje „mužským“ a vždy výrazně vystupuje nad svým okolím. Svou kolmicí rázně proniká do prostoru a mnohdy až agresivně svou vertikálou rozčísne linii jinak klidného horizontu.

Věž je vlastně uměle vystavěná „hora“, z jejíhož vrcholu je vidět mnohem dál než z okolní ploché krajiny. To byl také hlavní smysl hradních a strážních věží, které měly za úkol hlídat a chránit nejen samotný hrad a jeho obyvatele, ale i střežit kupecké cesty či územní hranice před lapky, nájezdníky a jinými nekalými živly.

A zatímco ve válkách se některé nevinné městské věže měnily ve střílny a kulometná hnízda a po válce se stavěly na západní hranici strážní „špačkárny“ pro hlídání „železné opony – pevné hráze socialismu a míru“, tak dnes se samotné rozhledny a kostelní věže mění ve vysílače a zesilovače signálu mobilních operátorů. 
Inu, pokrok nezastavíš.

 

 

 

 

Svoji malou věž si dnes může postavit každý.  Šeptá se dokonce, že na soukromou rozhlednu dostanete dotaci snáz než na opravu domu...

 

 

Věž je ovšem také symbolem duchovním; svou výraznou vertikální strukturou tvoří náznak světové osy, viditelné spojení nebe a země.

Ostatně pověstná biblická Babylónská věž je pro nás dodnes symbolem zpupnosti, pýchy a zmatení jazyků. Ale nepřipomíná tak trochu současné lidské „multikulti“ hemžení ?

 

Naopak pozitivně vnímáme věž majáku, který svým světlem ukazuje cestu lodím, symbolicky pak i lodi našeho života.

Křesťanství někdy nazývá Pannu Marii „věž Davidova“ nebo „věž z kosti slonové“ – slonovinovou věž ostatně známe i z Átrejova Nekonečného příběhu.

 

 

vesnický orloj Hojsova Stráž, Šumava

 

Věže se často objevují i v heraldice; ať už s cimbuřím, bránou, či mříží, vždy mají za úkol ukázat, že obyvatelstvo tohoto místa je spolehlivě chráněno nebo jeho majitel nějakou věž jako první zdolal. Však bylo nespočetně věží také zničeno a pobořeno v dobách válek (nejen husitských), dobytí věže většinou znamenalo totéž co získání dobývaného území.

V pohádkách a pověstech se věže vyskytují také jako žaláře a hladomorny pro dlužníky a nepoctivce či vězení a nedobrovolný azyl pro neposlušné princezny. Kolik lidí bylo ve zdech věží opravdu pohřbeno, či dokonce zaživa zazděno, už asi nikdo nezjistí.

 

   
Výhledy, Domažlicko                                          Rozhledna Bolfánek, Chudenice

 

 

Všechny věže ale mají společný znak – míří a vedou náš pohled vzhůru k nebi. To abychom nezapomněli, že nad námi je přece jen víc než jen vzduch a ptáci a nějaké to letadlo.

 

  
strop pasáže paláce Koruna, Praha                 strop kostela, klášter v Kladrubech u Stříbra

 

Věž nám poskytuje mnoho příležitostí k novému poHLEDu na svět:

Vzhlédneme-li vzhůru uvnitř věže, můžeme spatřit neobyčejný podHLED – jedinečný strop, klenbu a její malby, mistrovsky zpracované trámoví, mnohdy tvořící originální mandalu. Páni stavitelé velmi dobře věděli, jak zapůsobit i na pozorovatele, kteří zůstávají při zemi a na vrchol impozantních věží nešplhají.

Naopak z vrcholu věže získáme dobrý výHLED na okolí, rozHLED do široké krajiny, či dokonce obraz v rámu při průHLEDu oknem.

Ze samotné věže máme mnohem lepší přeHLED o situaci, nad níž chceme mít doHLED.

Vědění mistrů orlojů nás může posunout v náHLEDu na celý vesmír, a to vše nám umožňuje jasnější vHLED do uspořádání světa i nás samých.

Věže mají za úkol vést náš poHLED, a případně i naše kroky do výšky, abychom získali patřičný nadHLED, díky němuž pak lépe přehlédneme blízkou krajinu, získáme přeHLED nad městem a – jsouce vzdáleni vysoko nad jeho každodenním ruchem – též nad svými, často malichernými starostmi. Získáme tak lepší perspektivu a nadhled i nad svým aktuálním životem, jeho radostmi i „radostmi“.

 

Z těchto a mnoha dalších důvodů bychom si věží měli velmi HLEDět a vážit si jich, pečovat o ně a udržovat je v dobrém stavu, aby se nám nezbortily jako papírová věž i s našimi ambicemi.

V každém případě je důležité mít vždy nějakou věž v HLEDáčku, ve svém zorném poli, přinejmenším jako důležitý orientační bod v tom každodenním člověčím hemžení při zemi.

Když alespoň občas vzHLÉDneme, odHLÉDneme od sebe a tu „svoji“ věž vidíme, získáme správnou perspektivu, víme, že jsme na správném místě, že jsme doma.

 

 

...o0Ï0o...

 

Věže byly i podzimním tématem pro tvorbu v klubu 100x jinak. Jak jsme se s tímto nesnadným architektonickým prvkem popasovaly a vyladily své výrobky i podle barevné palety, posuďte sami:

 

(foto: archiv členek klubu, Pinterest)

 

 

Romana aSnilek vtipně využila šachovou figurku k vytvoření včelí svíčky; je malinká, ale taky je to  věž.

 

 

Eva Etomatelier se nechala inspirovat staroměstskou Mosteckou ze stověžaté a vytvořila snovou tapiserii s akvarelově zamlženým, ručně vetkávaným obrazem.

 

 

Katka Katylier  ke svému výrobku dodala:

Inspirací mi byla katedrála sv. Bartoloměje, která se pyšní nejvyšší kostelní věží v České republice (102,6 metrů). Fenoménem ovšem není jen samotná věž, ale také andělíček, který zdobí jednu z vnějších mříží kostela. Platí zde legenda, že andělíček vám splní přání, když si sáhnete na jeho hlavičku. A že je „ošahánek“ nebo „pošahánek“, jak se andělíčkovi mezi Plzeňáky říká,  – opravdu navštěvované místo poznáte právě podle jeho zjevu – od jeho bratříčků ho na první pohled rozeznáte. Také je to místo, které je styčným bodem setkávání místních – pokud se s vámi bude chtít někdo sejít „u andělíčka“, je to právě tohle místo před katedrálou.

  

...A nutno dodat, že andělíčci jsou opravdu oblíbení, proto jim Plzeňané pořizují na zimu i teplé čapky. :-)

 

 

Laura Laura.K  nám přiblížila svoji inspiraci:
Kostel sv. Mořice v Olomouci patří k nejvzácnějším stavbám období pozdní gotiky na Moravě. V chrámu můžete nalézt i varhany, které se řadí mezi osmé největší v Evropě a je možné si je každoročně užít při poslechu zádušní mše v podobě Mozartova Rekviem.

Při tvorbě šperků mi bylo inspirací kování na vratech – motiv spirály a květů, které jsem se snažila přenést pomocí struktury na brože, a tím dosáhnout stejného plastického efektu, který vystupuje z podkladu. Barevné ladění pak vychází z béžových odstínů fasády s kombinací zlaté a černé barvy kování.

 

 

Terka teruber  si vyhlédla kostelní věž v Bedřichovicích a vykouzlila parádní tašku.

 

 

Mirka RE-NATUS se vlastně nemohla rozhodnout pro jedinou, proto zachytila na své ručně malované dárkové krabičce alespoň ty nejmilejší  věže, rozhledny a kapličky. Všechny mají svůj reálný předobraz na Šumavě (Klatovy, Chudenice, Železná Ruda, Hojsova Stráž, Puchverk a další)

 

Ruční malbou Mirka ozdobila také keramickou misku se „Santiniho mandalou“:

„Zadíváte-li se na strop v klenbě a prosvětlenou 'lucernu' věže klášterního chrámu v Kladrubech, uvidíte neuvěřitelnou mandalu, šperk plný světla, struktur a dokonalé posvátné Santiniho geometrie. Přesně uprostřed křížení kostela, přímo pod kupolí věže klášterního chrámu je místo, kde lze pocítit velmi silnou energii. Lidé si sem jezdí postát, posedět, poléčit si tělo i duši. Vnímavý jedinec může dokonce fyzicky pocítit mohutný proud 'lásky univerza'.“

 

 

Hmmm... Pěkná procházka po věžích, že?  A ani jste nemuseli nikam šplhat.
Možná se naše práce stanou inspirací i pro vás a až půjdete třeba na půlnoční, zadíváte se na tu svoji kostelní věž, klenbu či stropní malby tentokrát docela jinak.

 

Nutno podotknout, že i tentokrát pocházejí všechny doprovodné fotografie z objektivů a archivů členek klubu.

 

Děkujeme všem za návštěvy i komentáře, snad se vám líbilo alespoň tak jako nám.

 

Přejeme vám krásné dny závěru roku a šťastné vykročení do roku příštího, ať je alespoň tak dobrý, jako byl ten letošní, nebo raději lepší.
A určitě zase přijďte, už teď chystáme další zajímavá tvůrčí témata pro nás i pro vás.

 

Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová,  dobrá trefa – Hana Konopiská;
  a svými výrobky i fotografiemi i všechny zúčastněné členky klubu.