Tamburáček s celou rodinou už několik týdnů plánuje rodinnou dovolenou. První s dětma.

Plna ideálů balí tašky a krabice. K tomu ještě nějaké tašky a krabice ... Znáte to ...

... Tamburáček balí a přemítá, jak to bude krásná dovolená ... sluníčko, tráva, deka, Tamburáček na té dece, děti kolem pobíhají, nebo se batolí, manžel leží vedle, a čte si knížku, stejně jako jeho žena ...

Je neděle ... den D. Auto je nacpané, jak to je jde ...

Dokonce i děti jsme tam někam nacpali ...

Tambu má pořád dobrou náladu ...

Cesta je v pohodě, protože Tambu prozíravě vybírá místo dovolené vzdálené pouze hodinu cesty autem od trvalého bydliště ... Takže menší dítě spí, a to větší stíhá prudit jenom částečně ... znáte to ... "Už tam budééém?" ...

Přijíždíme na místo určení ... vše je nádherné ... všude kolem pole a lesy ... jedna téměř polní cestička, která nás dovedla ke statku ... a kolem nic ... jenom ticho ... idylka ...

Ubytování je čisté, hezké, příjemné ...

Tambu je nadšená ...

Po cestě nás sice honí pár černých mraků, ale z toho si nic neděláme ...

Chyba! Už těch pár mraků nás mělo varovat!

To, co jsem pracně zbalila po hodině zase vybaluju ... oblečení do skříně, kosmetiku do koupelny, jídlo do kuchyně, ... pro 4 lidi na týden ... hm ... je toho víc, než jsem čekala ...

Výhled z kuchyňského okna je dokonalý ...

Vyrážíme do města Tábor na procházku ... mračí se ... dcera si dává zmrzlinu ... na této dovolené první a poslední ... za pár minut se přižene šílená bouře ... hromy, blesky, kroupy ... já s dcerou jsme naštěstí v muzeu, manžel se synem jsou na tom hůř ... syn má na kočár sice pláštěnku, ale to by tatínek musel být víc předvídavý, a ne začít nasazovat pláštěnku až doslova v poslední chvíli ...

To nevadí ... přece nás nerozhodí jedna "malá" bouře ...

Vracíme se do penzionu ... hm ... všude je dlažba, takže dost chladno ... klouže to, takže nemůžu 11-měsíčního syna, který sotva stojí "vypustit" ... už tak je promrzlý, a to je navlečený jako cibule ... jako my všichni ... v komoře nacházíme malý přímotop. Hurá!

Když jsme v kuchyni, topíme v kuchyni ... Večer před koupáním manžel běží, a snaží se vytopit koupelnu ... pak rychle přehodit topení do ložnice, aby jsme mohli uložit toho nejmenšího ... pak si ho zase na chvíli vypůjčíme do kuchyně k televizi ... před spaním jěště na pár minut zatopíme v ložnici ... ráno jsme trochu promrzlí, ale jde to ...

Je pondělí ... synek začíná pobrekávat ... asi že nemá ten svůj "výběh" ... je totiž buď v postýlce, nebo na gauči, nebo ve své židličce, ale nikde nevydrží dlouho ... a pořád kňuká ...

... dopoledne si chceme prohlédnou historické centrum ... zastavit se na zákusek a kafíčko ... někde, kde mají dětský koutek ... zjišťujeme, že je to problém ... na infocentru taky nic neví ...

Tamburáček začíná sýčkovat ...

Zase prší ... větší dítě kňučí, ale důvod neznám ... to malé kňučí, ale důvod už znám ... zuby ... bylo by to v pohodě, kdyby jeho matka nezbalila jenom prázdnou krabičku od chladivého gelu na dásně ...

Mezi tím zjišťuji, že se mi nelíbí to starší dítě ... a je to tady ... už znám důvod i dceřina kňučení ... není jí dobře ... k obědu nic nesní, a lehá si do postele ... spí přes dvě hodiny ... oboje je nezvyklé ... Tamburáček propadá depresi a v hlavě už začíná balit ...

Manžel Tamburáčkův je ale ku podivu pořád v dobré náladě ... kdo ho zná ... je to zarážející, že? ...

Tamburáček tedy od balení upouští, a vyrážíme hledat lékárnu ... máme štěstí ... nakoupíme potřené kapky do nosu a gel na dásně ...

Tambu po cestě jěšte koupí tabulku čokolády, kterou spořádá hned v autě ... vypadá to, že sacharidy udělaly své ... Tambu má opět dobrou náladu ...

Úterý ... počasí je relativně dobré ... nevíme, ovšem, jak dlouho ... vyrážíme do botanické zahrady v Táboře ... syn je otrávený ... nevím, jestli ze zubů, z nosítka nebo z čeho vlastně ...

V penzionu je pořád zima ... děti mají na sobě několik vrstev, já se zahřívám vařením ... manžela vidím, jak pořád přenáší to pidi topení z místnosti do místnosti ...

Odpolene vezeme dceru zpátky do Jihlavy ... má slíbenou exkurzi do hasičské stanice, jako odměnu za taneční vystoupení ... v autě nefunguje klimatizace ... už několik let ... protože je vždycky něco důležitější na opravu ... třeba brzdy, nebo okénko, které nejde zavřít ... venku je dusno, tak mám trochu stažené okénko ... že to byla chyba, pochopím už brzy ...

Středa ... nevím, jak je to možné, ale venku je krásně ... tak včera večer v předpovědi počasí nekecali ... balíme se, a vyrážíme na Červenou Lhotu ...

Miminko pořád trápí zoubky, tak je uplakané a neklidné ...

Krkavčí matka nezbalila tomu nejmenšímu svačinku, tak obětavý manžel vyráží hledat nějakou vesnici, a obchod v ní ... pozn.: manžel je takto obětavý z toho důvodu, že Tamburáček nevlastní řidičský průkaz ...

Dceři už otrnulo, a pořád "otravuje" milionem otázek a občas se, nám z neznámého důvodu, "nafoukne" a vůbec nespolupracuje ...

Navzdory všemu má Tambu konečně pocit, že je na dovolené ...

... ale tento pocit jí nevydrží dlouho ... už cestou do penzionu jí není dobře ... ale říká si, že to nic není ... dceři s manželem slíbili, že si může na dovolené vybrat hračku ... podvečer se vypravujeme na "nákupy" ... a Tamburáčkovi je pořád hůř ... a už zase prší ...

... obě děti už spí, manžel si čte knížku, a Tambu si myslí, že se konečně podívá v televizi na nějaký film ... opět velký omyl ... co pět minut vypadává proud ... a kdo za to může? ... přece bouře!

Čtvrtek ... ráno vstáváme a doufáme, že bude aspoň trochu hezky ... ale po roztažení závěsů jsme hozeni do kruté reality ... zase je všude kolem černo ...

To došla trpělivost i nekonečně trpělivému manželovi ...

Tambu z posledních sil balí ... manžel opět plní vrchovatě auto ... obě deti cestou domů usínají ...

Tambu mele z posledního ... bolí jí "celý člověk" ... těší se na svoji postel ... a ... nééé .... kolona ...

... náš výhled z auta asi tak půl cesty ...

Čtvrtek poledne ... konečně doma ... v koupelně jsou sice hromady prádla, na chodbě se povalují krabice a tašky, ale Tambu je ráda, že je doma ... ve své posteli ...

Tambu je ráda, že má svého manžela, který se v nejbliších dnech postará o děti i domácnost ... protože Tambu prospí čtvrtek, pátek i kus soboty ...

Sobota večer ...

Tambu už nemá teplotu, může relativně mluvit, a snad už svým "hucáním" nebude v noci budit děti ...

Tambu, poučena z předchozích nezdarů ... na toto léto naplánuje už jenom takové výlety, ze kterých se vždy vrátí do své postýlky ona, i děti ...

Tambu je plna optimismu a plánů ... léto přece nekončí ... vlastně jenom začíná ...