Co Ti nejvíce evokuje pojem sexualita a jaké to v Tobě vyvolává pocity?

Když si představím slovo sexualita, tak se mi vybaví styk dvou těl a vybavuje se mi akt pro zplození dítěte. Setkání dvou těl jako akt, což je asi takové to prvotní, to všeobecné, co si člověk pod tímto pojmem představí.

 Co tedy evokuje přímo v Tobě?

Podle mě může být brán různě, nebo z různých úhlů pohledů. Může být brán opravdu jenom jako akt, ve kterém jde opravdu jen o fyzické tělo, o uspokojení na fyzické úrovni, kde neprobíhá souznění duší, a proto bych ji rozdělila do dvou odvětví. Sex a milování.

 Jak bys tedy charakterizovala sex?

 Sex je fakt pro mě takové to živé, dravé, takové to „pojďme“.  Primárně na fyzické úrovni, uspokojit fyzickou potřebu.

 A milování?

Milování je takové, kde jste se vším všudy. Milování je více prožité, jemné, sdílející, hladící, velmi  otevřené a vřelé. Čímž nechci říct, že tam chybí určitá vášeň, to vůbec ne, ale je to více na otevřené úrovni. Jste sami sebou a v té chvíli se něco odehrává mezi vámi dvěma s vaší energií, kterou když si umíte předat a může mezi vašimi těly kolovat tak, že ji opravdu cítíte, je to tolik vzrušující.

"Ano, samozřejmě, člověk je v tu chvíli hodně zranitelný a zároveň o to více autentický, což je právě to, co můžeme na ostatních ryze milovat."

Dokážeš si vzpomenout na svá mladá léta?

Kdysi to člověk bral a vnímal více úroveň fyzickou. Ještě do toho měl strach a obavu a stud a říkal si, kdo ví, co si bude jeho protějšek myslet a jak se bude tvářit, když… (doplňte si sami:) Neviděl jinou možnost, byl to sex, a tak se o tom také všude mluvilo.  Až po nějaké době jsem v tom začínala vidět něco jiného.

Co tím konkrétně myslíš?

Další úhel pohledu, což je vlastně to základní, ale to, co není úplně mladým lidem možná známé a přitom je to „gró“. O tomto tématu se moc nemluví ani doma, ani ve škole. Kdo nás učí se světu otevírat, když každý nejradši zabouchne své dveře.

Neučí nás je s důvěrou pootevřít…

Ano, jedná se totiž spíše o úroveň intimity ve smyslu mísení a spojení energií a tam to bez otevření se nejde. Je to o dvou lidech, kteří se vidí skrz na skrz ve smyslu odkrytí sebe samého, sebe samých, své duše a uvědomují si sílu energie, kterou si mohou v tu danou chvíli naplno užít a kterou mají. Pro muže je nádherné ponořit se do té ženské a pro ženy naopak do té mužské. Odkrytí sebe samého a odstranění svých za tolik let nasbíraných masek, obran. Vidí si hluboko do očí a tam to všechno s fyzickým spojením probíhá, a až potom to má tu pravou sílu.

 Jaké v Tobě tedy vyvolávají pocity?

Prožitek a úroveň může být podle mě různá, sto lidí, sto chutí, sto vůní, sto intenzit pocitů a nejsem si jistá, jestli to jde nějak více specifikovat.  Zálež na tom, jak je daný člověk nastavený v tu danou chvíli, ať už bereme v potaz jednotlivý den či životní etapy, fáze. Někdy je třeba jeden z těch dvou partnerů více otevřený a druhý více uzavřený, a potom to nemůže fungovat na 100 %, musí se na sebe dva lidé pro plný požitek a prožitek naladit a zároveň si své aktuální nastavení nemohou vyčítat.

"Dlouhou dobu jsem si myslela, že když miluješ jednoho partnera, tak se musíš uzavřít světu, pro nikoho jiného nesmíš být uvnitř vidět, protože už toho svého partnera máš."

 A jak to lze podle Tebe udělat?

Zbavit se strachů, přijmout sebe sama a přijmout také druhého člověk takového, jaký je, milovat ho, nemít k němu žádnou zášť, vyříkávat si věci, komunikovat. Člověk jako jedinec procházející si svým životem zažije spoustu zážitků a interakcí, které ho různým způsobem ovlivňují, a je neobvyklé, když se nevytváří „obrany“ a nějaké „filtry“, a když zůstává obrana, pak prožitek z toho milování není takový, jaký by mohl být, a to platí koneckonců k tématu celého života.

 To může být pro některé lidi hodně odvážné.

Ano, samozřejmě, člověk je v tu chvíli hodně zranitelný a zároveň o to více autentický, což je právě to, co můžeme na ostatních ryze milovat. A to je podle mého ten opravdový vztah. Kdy lidé respektují sami sebe a vidí se se vším všudy, takoví, jací jsou.

Co pro Tebe znamená čistý vztah?

Když spolu s partnerem můžete být na úrovni, kterou jsem popsala, kdy se znáte, milujete se, kdy spolu žijete a naprosto si v tom soužití a žití rozumíte. Máte k sobě naprostou úctu a respekt, zároveň se i respektujete ve smyslu vlastních potřeb a pocitů, a jako dva články, které spolu žijí a vytváří partnerský či rodinný svazek. Zároveň ale stále zůstáváte samostatné jednotky, které mají své potřeby, cíle a emoce, které nejde partnerským vztahem umlčet.  Žijeme, pulzujeme, reagujeme, vyvíjíme se. Každý potřebuje svůj vlastní prostor, udržet si zdravě svou identitu a zároveň, aby tam mohlo být to partnerství, které si uvědomujete.

V čistém vztahu se tedy můžeš naplno projevovat?

Ano, čistý vztah je podle mě i to, že svému protějšku můžeš nadat v souladu s tím, co cítíš, když se ti něco nelíbí. Nemáš se proč bát mu to říci, když chceš. Řekneš mu to tak, jak to cítíš, podle aktuálních emocí. Tak se udržuje vztah čistý, nikde žádný závan prachu, pěkně všechno na povrch a tím, že si o tom povykládáte, prach uklidíte a je zase čisto. A to je na tom to krásné, že víš, že můžeš a máš možnost projevit se v tom vztahu naplno, ať už ve věcech, které jsou méně lehké, nebo jednodušší k řešení, i u těch řekněme náročnějších, kdy je člověk musí třeba i dva tři dny takzvaně rozdýchávat. V tom je ta neskutečná svoboda a je to velmi příjemné. Vztah se daleko více prohlubuje.

"Ano, zjistila jsem, že i když máš partnera, můžeš mít i v mužském pokolení spoustu známých a přátel a byla by škoda je vědomě vytěsnit. Ani nevíte, jak se po takovém večeru či dni těším za partnerem domů."

Jak chápeš žárlivost x získávání nadvlády nad partnerem?

Když si představím žárlivou scénu ze života, vidím buď hystericky ječící ženu, nebo naopak ženu tichou se sarkastickými poznámkami. Napadá mě, že je to výkřik, poutání pozornosti a potřeba od protějšku vyjádření o tom, jak moc a jestli tě má stále rád, i když vy víte, že ano. Chybí tam podle mého názoru důvěra, protože když k němu tu důvěru máš, tak je vztah více otevřený, dokážete si otevřeně povídat o všem, o mužích, o ženách v tom smyslu, že si věříte a že tam ta láska bude.

Asi v této fázi hraje velkou roli strach?

Dlouhou dobu jsem si myslela, že když miluješ jednoho partnera, tak se musíš uzavřít světu, pro nikoho jiného nesmíš být uvnitř vidět, protože už toho svého partnera máš. Já jsem měla takové přesvědčení, že už se pak nesmím s nikým bavit, nesmím se s nikým opačného pohlaví stýkat, protože je to špatně a je to potencionálně nebezpečné. Jakési přesvědčení, možná i strach z toho opustit toho partnera, protože třeba potkáš někoho jiného. Jenomže tím jak já říkám, že podnikání je terapie, tak se mi spoustu věcí mění. 

A tohle se Ti změnilo?

Ano, zjistila jsem, že i když máš partnera, můžeš mít i v mužském pokolení spoustu známých a přátel a byla by škoda je vědomě vytěsnit. Ani nevíte, jak se po takovém večeru či dni těším za partnerem domů.

Přistupuješ k tomu docela dospěle.

Když máš někoho rád, tak ti na něm záleží. Nechceš, aby s ním byl někdo jiný, ale vidíš to racionálně. Je s Tebou, protože být s tebou chce. Kdyby nechtěl, tak spolu nejste.

"Když není protivník, není ani boj."

A jak vnímáš pojem nadvláda nad partnerem?

Na slovo nadvláda se dá dívat z různých úhlů pohledu.

Zkusíš nám svůj pohled přiblížit?

Je tak nějak v myslích zakořeněno, že muži jsou pánové světa. Ve své podstatě je to naopak a nemyslím tím nic s emancipací žen, ale z údělu ženy, její vnitřní síly, moci porodit nový život, pečovat, být vřelá, dávat lásku a používat intuici, takže záleží jakou nadvládu myslíme a podle čeho ji konkrétně rozdělujeme, jak je vnímána.

Myslím konkrétně nadvládu ve formě manipulace.

Pokud se jedná o nadvládu ve formě přímé manipulace, je to dohoda ve vztahu. Kdyby v tom manipulovatelnému nebylo dobře, nebude ani nikdo, kdo by nad ním držel nadvládu. Když není protivník, není ani boj. Myslím si, že funguje rovnováha, kdy je žena v určitých chvílích v nadvládě nad mužem a pak jsou zase chvíle, kdy je muž ten, který předčí ženu. A o tom to je. Vědět, že se můžeme doplňovat a užívat si to. Je to individuální, můžou být a podle mého jsou vztahy, které v manipulativní nadvládě jednoho či druhého partnera jsou a vyhovuje jim to, hrají spolu takovou hru a jsou spokojení.

Jak bys vnímala, kdybys zjistila, že minulost Tvého partnera neodpovídá Tvé představě?

Beru to určitě jako součást jeho, jako věc, kterou zažil, kterou si prožil, kterou má, takže s tím ve své podstatě nemám žádný problém. Bylo by to asi zajímavé, překvapivé pro mě, kdybych zjistila, že měl můj partner pestrou sexuální minulost. Vyvolalo by to ve mě spíše takovou zvědavost. Co se stalo, jak to, že se to změnilo, jak to, že teď jsi takový jiný.

"Druhá věc je, kdy ho miluješ, ale nedokážete spolu žít."

Je podle Tebe pro dnešní ženu zcela obvyklé, mít řadu milenců, než naváže vážný sexuální vztah?

Otázka je, jestli si to žena jako plánuje, a nebo ne. Myslím si, že častokrát si to žena ani neplánuje, ale prostě se to stane, protože to tak cítí. Je s jedním mužem, s tím to neklape, tak potká jiného. Někdy mám pocit, že je to bráno dost pejorativně, když má žena víc mužů, je na ni pohlíženo skrz prsty. Přitom člověk vlastně nikdy neví a nemůže hodnotit to, jak to je, a jak by se zachoval v té dané situaci v těle oné ženy.  Naopak znám páry, které se potkaly v osmnácti a jsou spolu dodnes. Pak jsou lidé, kteří stále nemohou najít svůj protějšek k sobě, takže to se těžko paušalizuje.

V čem si myslíš, že tví kouzlo udržet si právě ten dlouhodobý vztah?

Je to podle mého přijetí odpovědnosti za vztah a pracování na vztahu v tom daném páru.  Všeobecně se to těžko hodnotí, protože těch aspektů může být spousta, a i takových, které nám 2% vědomá úroveň z 98% nevědomí dovoluje vnímat.  Nemyslím si, že dříve nebyla nevěra, nebo že nebylo více partnerů, jen se o tom třeba nevědělo, nebo nemluvilo. Teď to dokážeme ustát a veřejně to projevit, a zároveň dokážeme, chceme-li, převzít zodpovědnost, vyvíjet se, pečovat o vztah, a dnes máme tu velkou výhodu, že si partnera můžeme najít sami J.

Plynou podle Tebe pro ženu, která měla řadu milenců, nějaké výhody?

Může poznat intimněji víc mužů, a tím pádem více názorů, víc pojetí muže jako takového, protože každý muž je jedinečný, jinak se projevuje, má jiné hodnoty. Žena tak může podle mého názoru snáze uvidět a přijít na to, co chce a co nechce, co se jí líbí, a co v žádném případě nechce snést.

"Manželství má někde mezi nebem a zemí své místo."

A s ním poté vytvořit vztah.

Já si myslím, že jsou dvě rozdílné věci mezi tím, když potkáš muže a partnera, kterého miluješ. Jedna věc je ta ho milovat a umět s ním žít v domácnosti a rozumět si s ním. Řešit pospolu každodenní záležitosti, problémy, vyjít spolu, vyjít si vstříc, respektovat svou osobitost a být spokojení v budování vašeho vztahu jako rodiny a vidět, že to funguje.

A ta druhá věc?

Druhá věc je, kdy ho miluješ, ale nedokážete spolu žít. Nefunguje vám to z různého důvodu jako v dennodenním soužití. Myslím si, že je dobré, když si dva lidé můžou zkusit spolu žít - bydlet - co nejdříve, protože tak se mohou nejhlouběji poznat a zjistit, jestli je jejich vztah natolik příjemný i ve společném soužití. Dokážete rychleji rozhodnout, jestli má dál smyl ho budovat a být spolu. Protože je spoustu párů, které spolu chodí několik let, nebydlí spolu, a potom si v tom soužití nerozumí a rodina se i s dětmi rozpadá.

Ctnost ženy byla dříve dlouho definována jako schopnost odolat sexuálnímu pokušení. Jak na tom podle Tebe byli muži?

Muž byl podle mě archetyp stvořitele, síly, která všemu vládne, měl větší privilegia než žena. Neměřilo se stejným metrem, muž byl omlouván pro něco vyššího.

Jak pohlížíš na to, mít dva partnery současně? Máš s tím zkušenost?

Já jsem dva partnery současně neměla, takže nevím, jaké to je, a jak se při tom člověk cítí. Vím, že jsou lidé, kteří takto žijí a jsou v tom období spokojení. Vůbec nevím, jak to probíhá, ani nemám žádné informace tady z toho prostředí. Každopádně si myslím, že může být žena s jedním mužem a v srdci jich mít více, aniž by vůbec zpochybňovala svůj vztah s oním jedním mužem. Myslím si, že to je tím, že žena má několik úrovní. Může Tě muž něčím oslovit, co s Tebou souzní, rezonuje tak, že nějaká Tvoje část s ním vytvoří vztah. Jenom si uvědomuješ nějaké spojení, které tam může nastat, na různých úrovních Tebe. To je věc, která je zřejmá. Pokud je žena otevřená, a má otevřené srdce, a je mezi lidmi a fakt se s lidmi stýká, tak si myslím, že se to může stát. Je akorát důležité to rozpoznat. Vztahy jsou různé a každý je něčím jedinečný.

"Když mají dítě dva muži, tak nevím, jestli ten muž dokáže předat lásku tak, jak to umí a dokáže žena, a jak se následně orientuje v partnerství ženy a muže, protože v tom, v čem vyrůstá, generuje jakýsi vzorec."

Co pro Tebe znamená manželství?

Manželství, akt manželství - svatba - pro mě znamená silný rituál, který je zavazující, slib, kdy se Ti něco změní. Manželství má někde mezi nebem a zemí své místo. Je to nějaká pečeť, která svým způsobem ve vesmíru udělá otisk. Znamená pro mě jasné vydefinování rolí a celistvost rodiny.

Je něco, co od manželství očekáváš?

Od manželství očekávám větší ukotvení se. Říká se, že muž je skála a žena je voda, a pro ženu ten sňatek je naprostým oddáním se muži, umí-li to přijmout a do hloubky prožít. Je to bezpečí, které je jí vlastní, přirozené, a které ta žena přirozeně potřebuje a muž poskytuje. Vztahem a tím následným rituálem sňatku k tomu, myslím si, dojde, když chceš. Vnímám to i tak, že muž tím, že dokáže ženu požádat o ruku, vlastně sklonit se před ní, přijme svou roli. Je to od něj velmi silné gesto.

Vnímala jsi to tak vždycky?

Já to začínám vnímat až teď, vůbec co to manželství je, a co může přinášet. Už si to umím představit, už vím, co od toho mohu očekávat, a jak se vztah může manželstvím posunout uvnitř obou. Dříve jsem to neviděla a nedokázala jsem to vůbec uchopit. Vždycky jsem tvrdila, že se nechci vdávat, neviděla jsem v tom smysl.

Jak pohlížíš na homosexualitu, případně dítě ve vztahu homosexuálů?

To je pro mě hodně zajímavé a kontroverzní a složité téma, i když jsem nad tímto tématem nejednou ze své profese pedagoga přemýšlela. Pohledů je na to spousta, z různých rovin a úrovní. Napadá mě, že při soužití dvou homosexuálů chybí v rodině jedna energie, buď mužská, nebo tedy ženská. Otázkou je, jaký vliv tento fakt má na dítě, když vidí, že se o něj starají dvě ženy, či dva muži, zda nechybí ten mužský, či ženský element. Když mají dítě dva muži, tak nevím, jestli ten muž dokáže předat lásku tak, jak to umí a dokáže žena, a jak se následně orientuje v partnerství ženy a muže, protože v tom, v čem vyrůstá, generuje jakýsi vzorec.

Co má podle Tebe vliv na podkopávání tradičních prvků sociálního života?

Já si myslím, že je to propojeno s vírou v Boha a v uctívání nějaké víry. V dnešní době se od toho upouští, ve smyslu nějakého oproštění se od striktních norem, nařízení, zákazů, příkazů. Lidé chtějí žít svobodně, bez toho, aniž by jim kdokoli něco pro jejich způsob života nařizoval. Myslím si, že se to nedá úplně specifikovat do nějaké víry (katolické, nebo evangelické), ale že tu víru může mít každý sám v sobě a mít ji bez toho, aniž by ji zastřešovalo jakékoli náboženství.

"Dnes je skvělé, že se člověk může podívat i do článků, médií a časopisů, které se na věci dívají trošku z jiného pohledu a donutí je přemýšlet, protože každá mince má dvě strany."

Dokázala bys popsat, co tím myslíš?

Svým způsobem tě to, co cítíš uvnitř, nějak a někam vede. Vede tě to životem, kam chceš, protože věříš, že to, co cítíš, je v ten daný okamžik, v tu danou chvíli to správné. Já se na víru dívám z pohledu toho, že něco vyššího existuje a něco vyššího je, a ty to buď můžeš vnímat, nebo ne, naučíš se to, nebo ne. Můžeš s tím komunikovat a mít to a žít to, aniž bys chodila do kostela.

To je zajímavá myšlenka.

Myslím si, že je tohle výhled do budoucnosti, kdy se lidé naučí věřit v něco vyššího a být sami za sebe bez jednotného vyznání, „kázat“ si budou sami sobě. Člověk se sám před sebou sebereflektuje už na té svobodné úrovni, nemusí se nikomu zpovídat, je zodpovědný sám za sebe, a je vědomý si své zodpovědnosti za to, co dělá.

Myslíš si, že na to mají vliv i mass media?

Media mají každopádně určitě obecně velký vliv. Dříve to bylo více sepjaté, jasné koleje, jasné tradice. Nebyly takové možnosti. Na jednu stranu je to osvobozující a na druhou stranu se něco ztrácí.  Myslím si, že je to možná nějaký přirozený vývoj společnosti, aby se mohla zase více vyprofilovat.

V čem vidíš rozdíl?

Dříve člověk šel v neděli do kostela, nebo šel někam na zábavu. Křesťanství a víra byly každodenním chlebem a životem lidí. Což není špatně, ale dnes se otevírají brány a možnosti, toto mizí a svět se otevírá, rozvolňují se mantinely a člověk se učí poznávat, co dříve lidé neviděli, neznali a nezažili. Dnes je skvělé, že se člověk může podívat i do článků, médií a časopisů, které se na věci dívají trošku z jiného pohledu a donutí je přemýšlet, protože každá mince má dvě strany.

A je to dobře?

Myslím si, že by člověk neměl zapomínat na to, odkud pochází, mít pevné kořeny ukotvené z dětství, mít vše v sobě. Mít své rituály a vědět, kdo je, co miluje, co má rád, co nenávidí, co ho dokáže vytočit, co ho dokáže potěšit. A poznat to. Zkusili jste se někdy zeptat nějakého člověka na otázku: „Čím bych Ti mohl dnes udělat radost?“ Jak byste bez váhání odpověděli vy, kdyby se na oplátku zeptal on vás?

 

.......................................................................................................................................................................

Téma rozhovoru: Sexualita

Rozhovor vedla: Petra Pšenicová

Důvod: Vysokoškolská práce do hodin Sociologie