Duhové mosty mi vyšly k Vánocům. Skutečně jsem je v nakladatelství vyzvedávala poslední pátek před týdnem svátků. A měla jsem pocit dárku, měla jsem radost, chuť číst a sdílet. Musela jsem stihnout s dárkem potkat lidi blízké...
Duhové mosty jsou členěné do čtyř částí: JE MI TICHO --- PROPLOUVÁM --- DUHOVÉ MOSTY --- A DÁL
Pokusím se vybrat některé básně, i když jsem si vědomá, že se tím ztrácí kompaktnost, kterou kniha nabízí. Některé mají verš vázaný, některé volný a vybírá se mi skutečně těžko... (A odezvy jsou příjemné - což mne samozřejmě velice těší).
_________________________________________________________________
Tak mi je
Je mi ticho.
Trošku smutno
- bez bolesti
trošku veselo
- bez smíchu
trošičku
jako když pochopím
a nemusím pojmenovávat
Tak krásně
tak vyrovnaně
tak na chvilku...
_________________________________________________
Máky
Mé dětství je ukryto
v rostlinách vlčích máků
Já sama jak jedna z nich
rostu si divoce
nevnímám sever - jih
daleka paneláků
vzhlížím se
v koberci sukýnek červených.
__________________________________________________
Ukrytá přání
Přání tak tajná jak ze dna skříně
co u stařenky stála na půdě
dotkneš se dveří a otevřou se líně
až nedýcháš jen hledíš
a stojíš nehnutě
S kabáty černými co dlouho žily nocí
ti světloplaše touhy kouknou do tváře
oněmlé otázkou zda jednou budou moci
vystoupit na světlo
a dorůst - bezhlavé
___________________________________________________
Na vlnách
Jsou dny
kdy vznáším se a letím
kdy vidím i s šátkem přes oči
záplavu barev a květin
než svět se náhle otočí
a potom chybí mi zas síla
nohy se zemí slepené
jak ve tmě kdybych zabloudila
zdi kolem čerstvě natřené
poslové dávných limitací
s nataženými pažemi
otázka Proč a Kam se vrací
a duše smutná zdá se mi
Jsou dny
kdy toužím plynout jako řeka
odrážet světlo brzkých rán
dívat se srdcem do daleka
a slyšet v duši že tě mám
___________________________________________________
Tobě /mně/
Chceš-li mi porozumět
musíš poznat jak chutná bolest
v konečcích prstů jak brní strach
jak zesmutní duše když pozná že jde o lest
srdce jak tluče na poplach
Chceš-li mne pochopit
váhu slov měl bys znát
a také tíhu mezi slovy
mlčení měl bys umět naslouchat
mnohdy ti více poví
Chceš-li mi ruku dát
že padám měl bys rozpoznat
měl bys mít cit pro sílu mou i slabost
rozeznat beze slov smutek nebo radost
vnímat můj den i mou noc
abys hned uslyšel
mé skryté volání
o pomoc
____________________________________________________
* * *
Já a anděl? Vůbec ne!!
Nohy mám často studené
srdce mi hlasitě tluče zmatky
když hledám znamení mezi řádky
... dva kroky dopředu
a jeden raději zpátky
___________________________________________________
Cesty
Cesty si vybíráš sám.
A křižovatky
jsou tvé nové šance.
Soustředíš se,
abys nesešel
a držíš směr
podle svých měřítek hodnot.
A tvé vnitřní Já
ti nechává svobodu,
protože ví,
že na konci každé z nich
je Řím.
____________________________________________________
Jednou jsi dole a jindy ne
(BL)
Někdy se stává že promění se žití
Naučený rytmus na lety a pády
Jak karty se smíchá nic nenapoví ti
Máš co jsi táhl a znáš jen teď a tady
Chybí ti mapa a nevíš jak přečíst cíl
čím víc hledíš kolem tím méně jsi jistý
Že skřeti co se šklebí – prý šťastný jsi už byl
vydrží méně než opadavé listí
Někdy se stává že změní se ti žití
nahoru – dolů v tak divném rytmu kráčí
odkrýváš víc smutků ve svém smyslu bytí
však štěstí si tě najde - víra tvá mu stačí
Ztracené není leč chce být dobrým hostem
Až v jedno dost brzké obyčejné ráno
Štěstí co čeká a neurvale roste
Za ruku tě chytne a obejme samo
__________________________________________________
Vyznání
Věřím ve slova
co lehce pohnou hmotou
ve stéblo trávy
co v dlažbě díru provrtá
věřím na lásku
hybnou sílu života
Věřím na jednou
na přísliby a přání
věřím na rána
a něžná usínání
Snad se mi podařilo malinko nastínit, co knížečka nabízí...
S láskou a přáním krásných dnů vám všem.
Eva Heda M.
