V novoročním období jsem se pustila do šití novinek a potřebovala je už nafotit na eshop. Prozatím jsem fotila s fotografkou nebo sama jen ve venkovním prostředí. Venku je teď v zimním období ale málo světla, je ponuré počasí. Také mám ošetřovatelské sklony, takže nechci, aby se Verča (modelka) nachladila.

Přemýšlela jsem o prostorách uvnitř, kde by byl dostatek světla. Úplně náhodou jsem našla na FB příspěvěk od fotografa, který má fotoateliér v nedalekém městě a pronajímá ho. Zaplatila jsem hoďku za fotoateliér a vydaly jsme se s Verčou na naše amatérské focení do ateliéru. Při přebírání ateliéru mi pan fotograf vysvětloval, jaké zařízení je k dispozici, jaké pozadí, světla, ovladače apod. Nepředstírala jsem, že tomu rozumím. Jsem člověk přímočarý, který bez zábran přizná, že něco neumí. A tak jsem mu avizovala od začátku, že jsem úplný amatér Stydlivý úsměv .Verča mi půjčuje kvalitní digi foťák se zrcadlovkou a já jen mačkám spoušť. Verču si trošku řídím, jak se má postavit, na co poukázat apod. ale foťák řídím jedním tlačítkem. Pan fotograf brzy pochopil můj fotografický talent a byl tak ochotný, že mi ho na rychlovku nějak nastavil, abychom měly fotky přijatelné a použitelné na eshop. A pak nám nechal fotoateliér plně k dispozici a odešel. 

Jedno světlo hned na začátku začalo vydávat vůni spáleniny, tak jsme ho raději vypnuly. Nakonec se ukázalo, že bylo v pořádku, že to byl ještě nevyvětraný zápach po spálené předešlé žárovce. Tak jsme fotily bez jednoho světla úplně zbytečně. Ale nevadilo nám to zásadně. Máme díky tomu skvělou zkušenost, zase jsme zažily něco nového a fotky vyšly vcelku dobré. 

V poslední minutě jsem ještě popadla ve svém afektu nadšenosti jednu z rekvizit, co byla v ateliéru k dispozici a nechala jsem se Verčou "blejsknout". Myslím, že to je dobrá tečka za mým hravým stylem s prožitkem Brečí smíchy .