Calais bylo první zastávkou na mém letošním putování po Normandii a Bretani a přivítalo nás lijákem. Po odjezdu z Prahy rozpálené na 35°C to byl šok. To nám ta dovolená pěkně začíná.

Šok to byl naštěstí jenom prvotní, protože počasí se odpoledne jakž takž vybralo a po zbytek dovoelné docela spolupracovalo.

Calais je významný přístav spojující Velkou Británii se zbytkem Evropy. Na to jak veliký přístav to je, je městečko celkem malé a centrum se dá projít za chvilku, pokud ovšem nemáte s sebou fotoaparát. V noci to tam celkem žije, hlavně v blízkosti hlavní tepny - nábřeží a přístaviště.

Město působí celkově dost nesourodě. Je vidět, že bylo hodně poničeno válkou. V centru zbylo pár starších/historických budov,  ale zbytek byl zbudován z toho co bylo tehdy asi zrovna po ruce.

 

Bouřkové mraky vypadaly zrána dost hrozivě, přesto jsme se odhodlali na malou procházku v dešti a nakonec ... 

...  i sluníčko nesměle vykouklo.

Co se nám to chytlo do sítí?

 

Nejlepší výhled na město je z městského majáku a tak jsme vystoupali 271 schodů. Z výšky 58 metrů je prý vidět až do Doveru, ale to by nesmělo být tak zataženo a větrno.

 

V mezičase nám v přístavišti někam s odlivem odtekla všechna voda :)

 

Navečer se už lodičky opět ve větru kolébají na hladině a na molu to žije.

 

A příště se podíváme do zahrady pana Moneta v Giverny.