Co na fleru nejspíš bude :-)                   

nebo-li moje porcelánová cesta pokračuje.

Točení porcelánu jsem vzdala. Tenké nevypálené hrnky praskají pod rukama, když je obrázkuji, tlusté jsou pro změnu těžké a mizí z nich prosvítavost a ladnost porcelánu, kterou tolik miluji. Uf. To byl zápas. Myslím to rozhodnutí :-) Začala jsem tedy novou etapu. Dobu plátovou.

Plátový svět je trochu jiný. Má blíž ke všem těm brožím, vzdaluje se tradičnímu hrnkování. Je více válení, plácání, více šišatých nerovností, více otisků z dotýkání. Vůbec se nedá říct, že vezmu hmotu a jednoduše cokoli uplátuji. Porcelán se dál chová po svém a kdeco mi praskne. Ale radost, když pak chytám slunce do pohárů, je veliká! A tak dělám krok dál, barvím a uším, něco vyjde, něco ne, skóre tentokrát pro mne mnohem příznivější. I když... udělala jsem dvě vázičky. Dmula jsem se pýchou (fakt jo!!) nad tím tvarem, chodila se dívat, jak schnou (což kontrolovat musím) a.... jsou prasklé. Nejdřív jedna, pak i druhá neunesla pnutí tvaru, který jsem jí vnutila. Praskla a vyfoukla ze mne beze zbytku pýchu veškerou.

Znovu vím, že si musím najít cesty, způsoby, tvary... a tu a tam se prostě smířit. Hrnkování, i když jinak, pokračuje.  

♥