Vyhlášení aktuálního stavu hladomoru v Jižním Súdánu

     K Jižnímu Súdánu mám vztah, neboť několik mých přátel a známých působilo v této zemi na misii. Dokonce jsem se setkala se súdánskými křesťany, kteří přežili válku a přebývali v městě Chomutov a Most. Mezi nimi byl biskup Bernard, který vyměnil bezpečí domova v Severním Súdánu, aby šel pracovat na jih. Během pobytu nám vyprávěl o mnoha děních a potřebách. Uvědomují si potřebu vzdělání. Jenže se stává to, že když tamější občan vystuduje v cizí zemi, tak se už do své rodné země nevrátí, aby investoval do obnovy. Když obyvatelé vesnice zasejí, tak je obvyklé, že nepřátelé úrodu zničí dřív, než se stačí sklidit. Na cestách a osadách číhá časté nebezpečí zabití v důsledku napětí a bojů mezi jednotlivými kmeny. Pokud zde jedete autem a to se rozbije, jste ve vážném nebezpečí napadení ozbrojených vojáků nebo místního hmyzu. Misionáři a organizace, kteří zde pomáhají, museli ne jednou zabalit své věci a opustit vybudovaná a k základní pomoci vybavená sídla.

     Jednou z těchto organizací je nadace Krmte hladové. V současné době se stará v této oblasti o víc jak 43 tisíc hladových dětí, které se potulovaly po území opuštěné v důsledku ztráty nejbližších během války s Araby a pokračujících konfliktů.

     Práci této organizace sleduji na jejich stránkách. http://krmtehladove.cz Tento týden jsem dostala dopis s prosbou o pomoc příspěvku na potraviny pro děti. Počet hladových dětí, které opouští území Jižního Súdánu a přesidlují se do Ugandy, přibývá. OSN zde vyhlásilo stav hladomoru. Je třeba pomoci.

     Z toho důvodu jsem se rozhodla, že výtěžek za prodej polštářů z mé nejkrásnější látky vintage domečky věnuji na tuto věc. Pokud si někdo zakoupí jeden z 5 polštářů s domečky (jeden už je prodán), které jsou označeny na mých stránkách, zašlu mu číslo účtu organizace a zároveň se budu snažit co nejdříve odeslat polštář jeho majiteli.

Ano, vím, časová situace potřeby pomoci hladovým je už tak dlouhá, že někdy vychladneme. I mě se něco podobného stalo, ale po čase jsem mohla znovu povstat a uvědomit si tu hrůzu a vyprahlost, když matka nemá ani kousek chleba pro své dítě.

Děkuji