Správný houbař "leze" po lese během celého roku, navzdory dešti, sněhu či větru. Březen není výjimkou a v tomto období sklízí poslední penízovky sametonohé. Když prší, obírá z bezů Jidášova ušiska (boltcovitku bezovou) a z mrtvých listnáčů hlívu ústřičnou. Je-li sucho, kochá se krásou outkovek, březovníků a troudnatců, které se sice "žrát" nedají, ale pro oko krásné jsou...

Přemýšlí, kdo v lese zapomněl kopyto...

A zda veverky opravdu potřebují točité schodiště, aby se dostaly do korun stromů...

Kochá se krásou sněženek...

A radost mu udělá i nález ohnivce rakouského, který zase k jídlu sice není, ale nejen stravou živ je člověk:-)

A i když šneci mají ještě půlnoc...

... houbař leze s nosem u země, riskuje rozšvihnuté čelo šípkovou růží a vzhled Bruce Willise na konci akčního filmu a hledá první "káčata".

Aby je mohl, až je najde, nacpat do sklenic...

Zatím čeká, až dorostou penízovky sametonohé a doufá, že mu je předtím někdo nesebere nebo nerozdupe.

Kačky zatím sice stále ještě nikde, ale odpočítávání již začalo:-)