Když jsem před dvěma roky psala svůj blog Leden na houby o ruční výrobě tisícovky houbiček z polymerové hmoty pro vzdělávací účely, byla jsem tehdy ve stavu, že jsem o houbách nechtěla nadosmrti ani slyšet. Toho roku 2018 jsem na podzim vůbec nevlezla do lesa a houby jsem naprosto ignorovala. Bylo to docela snadné, protože rok 2018 byl extra suchý a v jinak silně zahoubených Jizerských horách nebyla téměř ani prašivka.

Podzim roku 2019 byl naopak ve znamení houbových žní. Když si děti při výletu na Jizeru odskočily do lesa, a přitáhly plnou náruč hříbků, opět jsme propadli šílenství. Muž v lese našel odhozenou děravou plastovou přepravku, ujali jsme se jí, ucpali díru kusem kůry a on ji pak 4 kilometry vláčel v náručí, celičkou napěchovanou hřiby všeho druhu až k autu. Les se zbavil plastového svinstva a mizivého počtu hub v tom obrovském množství a já měla druhý den co dělat, abych ty nádherné houby zpracovala. Asi mi už nějak otrnulo. Vzhledem k tomu, že žádosti zákazníků o další sady modelů houbiček neustávaly a já jsem sílu k jejich další ruční výrobě už nenašla, rozhodla jsem se, že nová sada mého projektu Minihrátky bude věnována právě houbám.

Jelikož jsem si v případě hub netroufala zodpovídat za správnost informací sama, musela jsem si opět najít odborníka, který by mi s projektem pomohl svými mykologickými znalostmi. Projížděla jsem houbařské weby, koukala na fotografie, jejich počet, kvalitu. A u nás je těch webů opravdu požehnaně - ale jeden jediný byl nepřekonatelný co do množství hub, informací, fotografií a navíc - a to mě dostalo úplně nejvíc - u jedlých hub byly i recepty na dobroty, které se z nich dají uvařit. TOMUHLE se říká pravé, nefalšované nadšení a zápal pro věc. Stránka se jmenovala Kudlův fotoatlas hub. Stále jsem se k této stránce vracela, jako zdroj inspirace byla opravdu bezedná. Už i jenom na ty recepty se mi dobře koukalo, protože jsem huba mlsná. Sebrala jsem odvahu a panu "Kudlovi" Laštůvkovi jsem napsala.

A víte co je nejbáječnější? U minulého projektu Motýli jsem oslovila se žádostí o spolupráci amatérského entomologa pana Vojtíška, který se nadchnul a poskytl mi chybějííc fotografie, cenné rady, informace a udělal mi revizi za jednu didaktickou sadu pro dcerku. A pan Laštůvka, alias Kudla, taktéž nadšený amatérský mykolog, mi vyšel vstříc úplně stejně za sadu pro vnučky. Pátral ve svých archivech po houbách, které se mi nedařilo nalézt v dostupné databázi v požadované kvalitě, provedl mi revizi kartiček, diskutovali jsme o rozsahu sady. To, že oba tito pánové mi byli ochotni věnovat hromadu svého cenného času, a to hlavně z nadšení a zapálení pro věc, aniž by mě předem znali a věřili mi, že své slovo dodržím a projekt dotáhnu do konce - toho si opravdu vážím a naplňuje mě to nadějí, že to s naším malým světem ještě není tak zlé. Že na bázi komunity fungujeme jako lidé, kteří si navzájem pomůžou, aby na svět vykoukla nová pomůcka pro děti.

Moje první ručně modelovaná sada z roku 2018 obsahovala 24 kousků hub podle kartiček z nakladatelství KUPKA. Ne ve všem mi to vyhovovalo - přiznejte se, kdo běžně na houbách nacházíte třeba smrže a rozpoznáte a sbíráte čirůvky. Na druhou stranu tam zase třeba chyběl žampion. Pak jsou i další houby - jako to, co všichni běžně považují za kuřátka, ale jsou to krásnorůžci - a je toho všude plný les. Chtělo to i nějakého choroše, aby se pokrylo více druhů, stejně tak jsem u nás v parku zahlédla na jednom ze stromů takovou příšeru, abych později zjistila, že je to kotrč a počítá se mezi houby a ne mezi mimozemšťany. Už konečně chápu, proč se pan Kotrč z hajného Robátka jmenoval jak se jmenoval. ("a prrrrrrrrrrrrrrrdel měl jak kouli" přeříkávala si moje mladší sestra, když si v předškolním věku "četla" hajného Robátka podle obrázků).

Nakonec se z toho vyklubalo celkem 28 hub. A protože mám také děti, které mají rády "hraniční humor", nesměla tam chybět hadovka smrdutá (podle tvaru houby poznáte, proč je vtipná nejen jménem) nebo hnojník, na který si musíme na chalupě brát téměř kosu a název je také legrační. A taková lakovka ametystová, ta má barvu, kterou milují všechny malé holčičky. Je to taková houbička jako z pohádek. A nebojte se, sada je výchovná, o lysohlávkách a případném houbovém čaji tam NENÍ ANI ZMÍNKA, TO PŘÍSAHÁM NA SVOU ČEST! 

Když jsem dala dohromady všechny podklady, zbývalo ještě vyrobit slovenský překlad. A tady narazila kosa na kámen. Nevím, jestli mi švindloval google, ale slovenských mykologických webů je hodně málo - v podstatě jen jeden, nahuby.sk. Řády a čeledě tam byly jen latinsky a ne v jejich slovenské variantě. Byla jsem ztracena a kontaktovala nejdříve zdvořile - ale asi i trochu troufale - slovenskou mykologickou společnost, bez odpovědi. Nakonec jsem zabloudila na diskuzní fórum slovenských mykologů, zaregistrovala se a hodila tam žádost, zda by mi někdo nezištně nepomohl s kontrolou a překladem kartiček do slovenštiny. Hned se mi ozvalo pár amatérských slovenských mykologů a první z nich, pan Pšenka mi provedl bleskovou revizi a opravu mých chabých pokusů o slovenštinu. Touto cestou mu rovněž posílám svůj vřelý a nekonečný dík.

Tolik kartičky. Malováním návrhů houbiček jsem strávila celé vánoční prázdniny. Z některých hub jsem měla radost hned napoprvé, holubinku namodralou a holubinku vrhavku jsem malovala dvakrát a vybrala si lepší variantu, zbytečně jsem malovala kuřátka sličná, abych je pak nahradila krásnorůžkem, mylně za kuřátka považovaným.  Jedinou komplikací při mém malování byl absolutní nedostatek sněhu. Loni jsem se radovala ze sněhem zasypané chalupy, protože jsem po snídani nacpala děti do jejich lyžařských výstrojí a vystrčila je s mužem ven a byl klid. Do oběda. A odpoledne na dvě hodiny také. A lyžováním uondané děti pěkně usínaly brzo a tak se dalo večer zase tvořit. Letos mi bohužel božského klidu nebylo dopřáno tolik, protože se sněhem to i ve vyšších polohách za moc nestálo. A tam kde byl sníh nafoukán uměle, zase stály takové fronty, že to ani nestálo za to se do nich postavit, protože lidé stáli až do půli kopce. Ale i přes tuto překážku se mi malování podařilo dotáhnout do konce za cenu fleku od čaje na čtvrtce s namalovanou liškou. Naštěstí se flek těsně před houbičkou zastavil a o zbytek škody se postaral počítač. 

Tady jsem si rovnou připravila nový kartičkový piktogram pro houby, které rostou na okraji polí. 

V průběhu jarních prázdnin jsem dělala ořezové křivky a předtiskovou přípravu dřevěných houbiček a netušila jsem, co se to na nás z dálného východu řítí. Nějaké normální komplikace během projektu musí být, protože hladký průběh podlamuje charakter člověka, který pak z pohodlnosti měkne, ale někdy je těch komplikací najednou víc, než je příjemné. Na druhou stranu se však cítím, jako kus pořádně zakalené oceli. 

Do nového projektu jsem vrhla naprostou většinu uškudlených peněz ze svého podnikatelského účtu, můj choť vyrobil bombastické hollywoodské industriálně-naturální intro plné rafinovaných animací a sofistikovaných zvukových stop, které připomínají pohyby Terminátorovy ručičky v jeho robotí podobě a já se viděla v duchu, jak vyřizuji jednu objednávku za druhou.... a zařizuji si luxusní keramickou korunku na šestku vlevo nahoře.

Všechny podklady jsem po jarních prázdninách odeslala do tiskárny - a těsně poté, co čínský-netopýrně-luskounský-laboratorní virus vypnul celosvětovou ekonomiku, mi byl přivezen očekávaný balík. Houby byly krásné, zvolila jsem opět bílý podtisk, takže barvy byly jasné až srdce usedalo. Jenom se jaksi mezi ně zapomněly vytisknout muchomůrka růžovka a holubinka vrhavka. Ono 28 houbiček krát 100.... to je nějakých kousků hub, to se nezdá. Nahlásila jsem drobný renonc a do týdne jsem měla zbytek hub k dispozici. Pár večerů jsem strávila stříháním proložek z vlnitého kartonu do krabiček, a pak jeden večer při bondovce ze záznamu (kdo se má na ty zprávy furt koukat) jsem seskládávala kartičky do balíčků a pracovala jsem mechanicky, protože.... no, to víte, bondovka. Mužný, dokonce i chlupatý Sean Connery (...."to byl tehdy, když chlapi byli chlapi a voňavka sprostý slovo"...příhodný citát patří Ozzákovi z Comebacku :)), krásně vymalované a načesané krásky v titěrných plavečkách s vlnícím se poprsím, a bondgirls v luxusních róbách vlnící se celé, v dalším díle lehce vilný Roger Moore co říká svým krasavicím chraplavým hlasem "má drahá" a zhruba tak 3x během filmu povzdech "óóóch Džejmsi....." od krasavic, které padají do jeho lože jako hrušky po dvouminutovém seznámení. Po dvou večerech skládání kartiček do balíčků jsem zjistila, že mi početně schází nějaké kartičky támhle a některé onde..... Dostala jsem rychle dodatečně i chybějící kartičky a první sady jsem odeslala prvním nedočkavým zákazníkům - leč co se nestalo, jeden z nich se mi ozval, že u kartičky lišky obecné chybí v popisku textu první tři písmenka. Takhle to dopadá, když se dává pozor více na "ooooch Džejmsi" než na práci a šotek se nezachytí včas. Honem jsem zase poslala žádost o opravu, ale to už byl svět uzavřený na zámek.

Můj život se začal skládat z každodenního rituálu - snídaně - myčka - pračka - učení dítě 1 - učení dítě 2 - věšení prádla - vaření oběda - úklid kuchyně - myčka2 - další várka učení dítěte 1 plus dohadování, kdo může za kvantum  zadanýcn úkolů - sklízení prádla - vystrčení dětí na chvilku ven - úklid - vaření večeře, úklid kuchyně - zadělávání na chleba na další den - ukládání dětí do pelechu a čtení - zápis do deníčku (prvních 47 dní jsem pilně denodenně psala, pak mi došly síly i chuť do psaní) a pak už jen nekonečná únava. Všechno ostatní se zastavilo. Všude. Sama jsem neměla sílu nic vytvořit, stejně tak se zastavily i objednávky. Mám to období jako ve snu. Když nepočítám návštěvy zubaře, který prováděl kejkle s mojí šestkou vlevo nahoře, to byla sakra bolavá noční můra. A jak jsem panečku byla vděčná za povinné nošení roušek, které zakryly moji tuhou deformovanou tvář umrtvenou injekcemi.

Nakonec i tohle těžké období trochu polevilo. Tento týden jsem dostala do rukou paklík opravené poslední osudové lišky obecné a zbrusu nové didaktické sady houbiček vkládám do svého obchůdku Minihrátky. Doufám, že se budou líbit i Vám.