S Lucií Mrhálkovou jsem se potkal náhodou na rockovém festivalu Rock na valníku ve Slaném před pěti lety v srpnu 2010. A o tři další měsíce později jsme společnými silami (ale především díky Lucky neutuchající energii, víře ve vlastní vize, vlastní práci a realizaci toho, za čím zrovna skálopevně stojí) uspořádali v hořovickém klubu Labe výstavu ostravských výtvarníků s podtitulem SEX, DROGY A ROCK´N ROLL (V OBRAZECH).
Mimo Lady Lu alias Lucie Mrhálkové se na zmíněné výstavě představila malířka Alfija Procházková, výtvarnice Helena Freislerová, fotografka Petra Bartošová-Tromlerová a výtvarník Patrik Urbánek. Výstava byla nečekaně úspěšná a hojně navštívena. Od té doby ovšem uplynulo moře času. Ten Lucka jako umělec využila podle svých slov na maximum. Ostatně si dovolím tvrdit, že na reálné maximum žije celý svůj život, stále i trochu podle hesla „Všechno, nebo nic.“

Galerie NoD, která je součástí Experimentálního prostoru NoD pražského klubu Roxy, zahájila v červenci třetí ročník Samorostů, přehlídky nezávislého výtvarného umění. Mezi více než 200 umělci z celého světa je opětovně i Lucka a to je, i s ohlédnutím za její uplynulou „pětiletkou“, dobrý důvod pro následující povídání.

Kulturio: Než přejdeme k tomu, co bylo, začněme současností. Co děláš právě dnes?
Lucka: To už je pět let?! Uff, tak to jsem se stačila přestěhovat na Moravu a zas zpět do Prahy, střihla si jeden zásadní duchovní pobyt v horách, dokončila cyklus vzdělávání v Dějinách umění, zorganizovala pár událostí a proběhlo několik mých samostatných výstav, plus přibylo mnoho odrážek v mých sešitech, do kterých si zapisuji nápady, myšlenky, plány a projekty. Dnes jsem připravovala dva obrazy, které půjdou k novým majitelům. Mám z toho otlačená kolena a říznutí na prstu, ale v mysli je mi blaženě. Nechávám si záležet na tom, v jakém stavu dílo odevzdám a vždy přibalím i malou pozornost. Zkrátka si vážím toho, že se energie obrazu bude šířit dál, neboť s ním půjde láska a vše dobré.

Kulturio: V úvodu jsem zmínil „Samorosty 2015“, kde jsi vloni získala 3. místo v kategorii Cena publika. Co pro tebe účast na téhle výstavě znamená?
Lucka: Vloni jsem se účastnila poprvé a to, že je výstava i soutěžní, jsem zaznamenala až v jejím průběhu. Jsem v některých věcech trošku mimoň (smích). Výhra pak samozřejmě potěšila, ale nekrásnější pocit jsem měla z toho setkání. Spousta šikovných lidí! Účastním se, protože mě baví podporovat akce, které mají smysl. Na Samorostech je nás hodně, každý vystavuje jen jedno dílo. Je tedy fajn, že jsou součástí také prezentace, při kterých se umělec více odhalí, neboť z jednoho díla jeho duši absolutně nepoznáš. Účast na Samorostech pro mě znamená rozšíření obzorů, inspiraci a příjemné úterní večery při dobrém drinku.

Kulturio: Za posledních pár let jsi své umělecké aktivity rozšířila od výtvarné formy všemožnými směry. Ať to byla práce maskérky pro klip punkové legendy VISACÍ ZÁMEK nebo tvá role agentky CIA. Můžeme některé z nich zmínit s během uplynulého času?
Lucka: Ha, ha. Já prostě jdu. Mnohdy létám. Nebojím se pohybu, změn, překážek a výzev. Život mě baví, a tak mi do cesty přichází i takové věci, jaké jsi právě zmínil. Maskérku jsem dělala jak pro klip Visáčů, tak pro krátký film CUCKOO Daveka Carrizosy, kde jsem malovala modřiny na stehna právě znásilněné dívce. Vychutnávám si také facepainting, který milují zvlášť děti, ale i třicátnice (smích). No a role agentky nebo chudé dívky se síťovkou plnou mrkví či sousedky ze čtvrti, kde se právě stala vražda, jsou takové malé radosti ze světa filmu, který je kromě malování a hudby mou další fascinací.

Kulturio: Nikdy ses nebála hledat nové cesty. Můžeš prozradit něco víc ke tvému umělecko-hudebnímu projektu s názvem „Czechpresso“? A říci něco o těch zaběhlých?
Lucka: Mám tendenci pomáhat, podporovat a spojovat lidi. Bez škodolibých záměrů, prostě ze srdce a lidství. CZECHPRESSO je právě o tomhle. Jde o webovou hru, která ti zprostředkuje tvorbu lidí, jež dělají to, co milují, co je naplňuje, co k nim přichází shůry či odkud, a k tomu na sobě nepřestávají makat, neboť si váží daru, jež jim byl dán. Záměrem bylo také to, aby se lidé na mžik zastavili, dali si třeba presso, protrénovali na pexesu paměť, pobavili se a poslechli si dobrou muziku. Hra je v podstatě stále v pohybu. Ročně je obnovována, mění se design i aktuální umělci. Zpětné vazby jsou pozitivní, z čehož mám upřímnou radost. Co se týká zaběhlých projektů, ty doběhly a nahradily je další. Za zmínku stojí MERKUROVA BLÍŽENKA, kde se spojilo několik umělkyň, přičemž středobodem jsem byla já. V projektu jsme se zaměřily na mé dvě extrémně odlišné, leč existující polohy a pokusily se je ztvárnit pomocí originální vizáže, autorských šperků a umělecké fotografie. Další rozsáhlejší projekt se děje teď – týká se spolupráce se zpěvačkou Dorou Bondy. Roli v něm hraje český designový výrobek z recyklovaného materiálu, takzvaný Drumben, který je kromě jiného i buben. Pomalovala jsem celý set v rytmu písně, která má několik poloh, přičemž mi přijde v podstatě pozitivní a budeme na ni dělat klip. Drumbeny po natočení klipu poputují do nadace Slunce svítí všem, což bude krásným zakončením celé akce. Svět různorodého umění je ve spojení a tak je to správně.

Kulturio: Společně s IKEA jsi realizovala akci Soutěž pro mladé designéry. Jak to proběhlo a chystá se další ročník? Jak tě všeobecně baví práce s dětmi?
Lucka: Tato událost ke mně přišla náhodou, přičemž věřím, že náhody neexistují (smích). Spolupracuji s pražskou Deutsche Schule Prag a tato soutěž patřila do jejich programu. Užili si ji rodiče, děti, i my, ale zda se chystá další ročník, ti nepovím. Každopádně, práce s dětmi je nepřekonatelným zážitkem! Zaprvé, můžeš sledovat vývoj člověka jako takového, zadruhé se v mnohých případech setkáš se zrcadlem sama sebe, zatřetí, zažíváš různorodé stavy radosti, okouzlení, ale i slz, a za další se setkáš s bezbřehou upřímností a božskou pravdou. Pracuji s dětmi v mini věku i s dětmi staršími, dělám občas chůvu, ale také teacherku. Nechávám se dětmi vést, protože ony jsou ty, které učí mě a ukazují mi to, co nevidím či jsem už zapomněla. Sloužím jim.

Kulturio: Nikdy ses nebála do své tvorby přidávat erotický koktejl smyslností a zdůraznit svou ženskost. Předpokládám, že v tom budeš pokračovat, takže se zeptám. Jaké je postavení žen v dnešním světě ve tvých očích? Máte tu emancipaci stále ještě pod kontrolou? Neztrácí se pomalu a tiše v dnešním životě ženy, dost často plně vytížené, ženství a půvab?
Lucka: Nebála a pokračuju (smích). Vytvořila jsem nedávno pírkovou kolekci BE PASSIONATE, která zve do komnaty vášní. Jde o originální ruční přání, kterými můžeš sdělit svá slova a následně je transformovat do skutku. Pírka jsou jemnější než konečky prstů a lze je z přání snadno vyjmout. Těmito chundelatými detektory erotogenní zóny potěšíš, roztoužíš i rozesměješ. Jsou vhodné pro muže i ženy. K další části otázky nemám příliš slov, respektive, jde o tři věty, které halí obšírné téma k diskusi. Ale obecně, co se děje, má svůj důvod. Jde stále o pohyb, vývoj. Jednotlivec má vždy na výběr, ať je to muž, či žena. Srdce řekne, jak to má být. Když jdeš proti a dáš žezlo egu, poznáš to a pocítíme to všichni.

Kulturio: Jak vnímáš podporu kultury a umění, myslím tím finanční, ze strany společnosti? Myslíš, že by mělo být víc veřejně dosažitelných peněz ve formě grantů? Podařilo se tobě dotaci nebo grant získat? Ptám se, jelikož občas dobrá myšlenka nebo skvělý nápad zemřou na peníze, na jejich „nedostatek“…
Lucka: Společnost jsou jednotlivci. Vnímám spoustu jednotlivců, kteří finančně rádi podpoří a další spoustu, kteří nepodpoří či podpoří neradi. O dotaci ani grant jsem nikdy nežádala, a pokud bych tento záměr měla, šla bych směrem upřímným, využila bych například programy KREATIVCI SOBĚ a podobně.

Kulturio: Jak se ti letos líbilo na Colours of Ostrava? Navštívila jsi literární stage, kterou má pod palcem Blanka Fišerová?
Lucka: Letos jsem nebyla. Projekty Blanky Fišerové znám a sleduji. Když jsem pobývala v Ostravě, účastnila jsem se pravidelně jak literárněhudebních večerů POEZIE V BARVÁCH, tak i „partyzánských“ GUERILLA POETRING (ukrývání básní v ulicích). Jednou jsme se dokonce propojili s Janem Kunze (básník, zpěvák Kofe-In, Munroe, pozn.red.) a spojili mé i jeho umění v jeden papírový celek. Poezie mě baví, stejně jako knihy. V nedávné minulosti jsem zpracovávala ilustrace do poesbírky Ireny Šťastné, ŽVÝKÁNÍ JADER. Bavilo mě hledat skrytý význam textu a jeho následné transformování do kresby.

Kulturio: Co budeš dělat do konce léta? Pozvěme naše čtenáře na nějakou fajn akcičku, které se budeš účastnit jako návštěvník a na úplný závěr nás pozvi tam, kde se s tebou budeme moci potkat coby s umělkyní, která se představí v některé ze svých uměleckých rolí.
Lucka: Chci zvolnit. Pobýt s rodinou, přáteli, pobavit se. Čeká mě ale také práce na mých nových webovkách, příprava kreativního programu pro děti na příští rok a návrhy pro cyklus dalších obrazů. Nejbližší akce, které se budu účastnit, je koncert grungového barytonisty, Marka Lanegana, který si jedu užít do Brna (16. 8.). Stala jsem se nedávno součástí přívětivé hudební agentury, která kromě jiného vede i dva časopisy a já do jednoho z nich přispívám osobními reporty z koncertů. Marka budu tedy sledovat i z pozice malé novinářky (smích). Ze srdce zvu na přehlídku umění SAMOROSTI, kde se se mnou můžete setkat na úterních prezentacích, v říjnu pak proběhne workshopové odpoledne pro děti, které po prázdninách začneme připravovat se skvělou kurátorkou NoDu, Veronikou Zajačikovou a na podzim budou má díla cestovat do Frýdku Místku, kde proběhne autorská výstava. O všem, co se v mém světě děje, každodenně informuji na svých facebookových a také webových stránkách. Kdo má chuť, nechť se připojí.

 

(22.8.2015, KULTURIO, autor Jan Raus)

http://kulturio.cz/rozhovor-umelkyne-lucie-mrhalkova-lady-lu/