mám vřelý vztah k jablkům. miluji hlavně ta nakyslá. nic v životě není pouze a jen sladké. ale máloco je tak dokonalé, jako právě jablko.        

moje láska k jablkům a jabloňovým stromům sahá až někam do dětství. možná jsou to okamžiky, kdy jsem ležela v houpací síti a zírala do nebe, procezeného listy stromů. snad jsou to chvíle úžasu, když celá zahrada rozkvetla a stromy vypadaly nádherně a slavnostně ve svém narůžovělém závoji. možná jsou to chvíle sbírání prořezaných větví, s šátkem na hlavě, s klením a v dešti. možná jsou to chvíle česání, sbírání, třídění nahnilých a zdravých plodů, hrabání listí na podzim.

možná jsou to ty litry vypitého jablečného moštu, které lisoval každoročně můj tatínek. možná jsou jeho každodenní pokyny: "PIJTE MOŠT! JEZTE JABKA! ať se to nezkazí! vem je do školy, rozdej je!" 

možná to jsou ty snědené štrúdly a koláče, žemlovky, jablečné kompoty a já nevím co všechno, ale všechno jablečné.

možná je to i ta obligátní otcova otázka, kterou jem nesnášela: "KOLIK JSI DNES SNĚDLA JABLEK?"

když je vaše dětství požehnáno ohromnou zahradou plnou kouzelných stromů, to jablečné šílenství se nějak zaryje, podepíše... buď tak, že jabko nemůžete ani vidět. jen při tom slově se vám zvedne žaludek. při pohledu na něco kulatého červeného uháníte rychle pryč.

anebo...?

anebo vzpomínky proseté sítem času se stanou vlídnými připomínkami dávného světa kouzel. kdy v korunách, pod listy, v mechu se skrývali skřítci a víly. když jste se na chvilku zastavili při práci kolem stromů, ve vůni nahnilých jablek, za zvukem ševelících listů a v nehybnosti, která se rozhostila ve vaší duši, jste zaslechli příběh. zahlédli jste mihnutí podivné bytosti.

... DOPADLO TO, MYSLÍM, DOBŘE. JABKA MÁM STÁLE RÁDA!!! OPRAVDU TRVÁM NA TOM, ŽE TO JE TO NEJDOKONALEJŠÍ  OVOCE....

                            a z mojí lásky k nim se narodila jedna .....nó, řekněme HOLKA? 

                                        tak to je ONA! JABLOŇOVÁ  VÍLA, JABLŮŇKA...

vyšla si na výlet ke staré kapli. prošla se pod břízami, porochnila se v mechu, to miluje.

má ráda hlavně podzim. prochází se lesy, háji, zahradami. nasává vůně dozrávajících jablek. uloží se k

spánku do větví, ve kterých náhle zmizí s houstnoucím večerem.

hledí na svět očima doširoka otevřenýma.

za všedností vidí kouzla.

možná jich pár taky ovládá...?

ráda se kamarádí!

klidně si ji můžete vzít domů.

bude se spokojeně povalovat na skříni či na poličce. občas ji vězměte provětrat, na čerstvý vzduch. nebo

jen pootevřete okno. nežádá toho moc, fakt není náročná. akorát nemá ráda, když ji děti tahají za vlasy

a za ručičky! (ŽE BY JÍ NĚKDO SNAD CHTĚL UTRHNOUT TO JABKO, TO SE MI TU SNAD ANI NECHCE

ZMIŇOVAT!) bacha na to!

když ji necháte sedět na nočním stolku, bude Vám  do ouška šeptat před usnutím pohádky o jabloních, o

Jabloňové panně, připáleném štrúdlu... nebo i něco ostřejšího, jak je libo, třeba o pravidlech moštárny.

jen pozor na to, když Vás uspí, občas se vyplíží do kuchyně a něco oždibuje v ledničce. usrkne džusu,

kousne do jabka... nic hroznýho. to jen abyste s tím počítali.

Jablůňka je vyrobena z ovčí vlny technikou plstění zasucha i zamokra. vlna je přírodní, či doma barvená

speciálními barvami na vlnu. je vyztužena drátem, takže nohy, ruce, krk jsou ohebné.  na nohou má

botičky háčkované z ručně předené vlny.

je to autorská loutka, dekorace, hračka pro dospělé děti, jak chcete. vyžaduje jemné zacházení, spoustu

citu, vřelý domov. nemá ráda vodu. ale když ji občas oprášíte, bude spokojená.