Plivník, bylo velké kuře, které přineslo svému pánovi cokoli, o co si řekl…a mě tak říkali doma od mala, protože jsem si prostě všechno musela nechávat, všechno jsem chtěla mít, a všechno jsem chtěla schraňovat…
Tak jsem se zase jednou konečně pustila, statečně do jedné čistky…
Začala jsem poličkami, které skýtají věci, které tuším že už nemusím mít…takové to ne běžně používané oblečení a další věci…
Sukně, z chaty, špatně šitá, stejně jí nikdy nebudu nosit, jedna z chaty už pro doma zůstala, takže PRYČ…
Rajtky, ještě použitelné, sice ses už rozpadají, ale už jednou sem je záplatovala, tak proč ne znova…NE, NE, NE …mám dvoje v perfektním stavu, tak přece nemusím mít třetí abych vypadala u koní jako bezďák…PRYČ…no ale ten celokožený sed je kvalitní a nezničený, a hodil by se na dekové sedlo…takže jako blázínek obstřihávám celokožený sed…a ukládám…
Kalhoty…a jéje, těch sou mraky a nikdy je nezvládnu pořádně probrat…oblíbené jeany, prošoupané na zadku, chvíle utrpení a pak jasné rozhodnutí, ustřihnout a ušít z vršku sukni…takhle dopadly v průběhu ještě druhé…a stetečně jsem vyházela další minimálně patery kalhoty…
Dokonce jsem se vzdala těch, které jsem syslila už několik let a nevzala na sebe – ufff jsem hrdá…
A ještě víc, že jsem zašla ještě dál…
A byla jsem na sebe konečně přísná :D
Obal na nůž, co když na nějaký padne – NE, NE, NE, - PRYČ s ním... Jůůůů moje oblíbené podkolenky, s dírou na patě, zářívě barevný kostičky s lebkami :D božsky bláznivý, jednou mě prý kvůli nim neměli rádi husy a proto že na mě prý jdou – ty by se dali využít, zkrátit na návleky, někdy použít na nějaký kostým – NE, NE, NE – máš spoustu hezčích kostýmů, a ani ty nevyužívváš – PRYČ.
Síťovka, jůůů – s tou je sranda chodit nakupovat, takový správný retro J - NE, NE, NE – mám košík a super pevnou, malou sbalitelnou tašku co unese i člověka – PRYČ se síťovkou, vždyť je dokonce i děsně ošuntělá…
Tak jo, kabelky a taštičky – jedna, druhá, třetí, čtvrtá – používám bez řečí, šestá používám, sedmá – tak jak dlouho je to co jsem jí měla – hodně dlouho – hmm – hmm srabácky vracím zpět – tu nezvládnu dát…hlavně že už mám vyhlídlou na fleru další, achjo…
Super batikovaný tričko, střih co nesedí ani mě ani mámě – ustřižený že ho předělám – NE, NE, NE – na léto je stejně tlustý, a i by se to blbě šilo, a stejně bych ho pak nenosila – PRYČ s tím…
Bunda s chaty, kterou taky někdo šil, správně trampská, látka nic nevydrží lehounké plátno, stejně už se páře takže PRYČ! Fajn aspoň ostříhám zipy a konečně se pustím do šití vršíčku co už dlouho plánuju… Tohle bylo fakt statečný, ta už prošla několik čistek…
Z kabelek a taštiček zmizela alespoň jedna hygienická taštička, a teď jsou na dobrém počtu. Jsem děsně pomalá, vždyť jsem to mohla mít již třikrát hotové…
Čas oběda a mám v plánu italské rizoto s krevetami – dnes mám poslední volný den jen pro sebe, zítra zařizování a pak nová práce – po víkendu v práci si chci udělat nějaké dobré jídlo jen a jen pro sebe.
Kdo neskusil italské rizoto a má rád parmezán - tak rozhodně zkuste...
Rychlorecept:
Pánev- máslo - jedna cibulka na jemno - do měkka - na to tak 300g rýže arborio nechat chvíli osmahnout - tak tři minuty - zalít vínem prostě tam chrstnout okolo decky - já dávám víc - a pak zalít (předem připraveným) zeleninovým vývarem - nejsem žádná velká kuchařka, i když mě to baví a tohle rizoto dělám často - takže pro mě vývar je hupnout ten kupovaný do litru, povařit a tímhle kupovaným rizoto zalévat - tak aby byla rýže pod vodou, a když se voda vypaří znovu přilít - vaří se dlouho čas něměřte, prostě ochutnejte (a taky v době varu občas promíchat), když dojde vývar dolejte prostě vodu...no a když je měkkost správná nic se neslévá, jen už se prostě další vývar nepřidá - sporák se vypne - a přidá se nastrouhaný parmezán (pro ušetření dávám někdy i granna moravia z billy - cca jedno balení- strouhaný stojí stejně jako nestrouhaný) a je to.
Další modifikace, které dělám: s kuřecím; se špenátem...a dnes jsem vymyslela třetí a prdla jsem tam krevetky :) mňam...
Lze podávat i jako příloha k masu!!! Jednou jsem mi ho v restauraci doporučili k lososu já to ryskla a bylo to žůžo labůžo
Uklízet a do toho vařit rychlost ještě zpomalí…
Ale zatímco probíhá fáze, kterou arborio zvládá sama jen s občasným dohledem jde se dál… vánoční papíry, vánoční papíry, vánoční papíry, tak těch se nezbavím (myšlenky se toulají k radostnému balení dárků, a ještě radostnějšímu přihlížení jak je ostatní rozbalují – miluju Vánoce)…skořápky pro koně…hmm tady už se nic asi nevytřídí…a jéje rulička fotopapíru – to takhle když tisknete fotky do lůžek, paní v drogérce musí vyměnit barvu a tak vyndá ruličku na které ještě dost zbývá…no a co jiného Plivníka Pytlušku nenapadne, než „Jééé a vy ho budete vyhazovat? A můžu si ho vzít?“
Jasně že jsem nevymyslela co s toho ukulit, tak letí do papírů…
Pak jsem se vrhla dokonce na nějaké mikiny, a šlo i oblíbené tričko, z milionu tílek jsem dala jenom dvě…
Ale výsledek jsou tři tašky s oblečením – jsem na sebe patřičně pyšná…
A aby toho nebylo málo, pustila jsem se do přeskládání komody a to do tzv. komínky na ležato…
Nedávno jsem tady na fleru našla odkaz a tak jsem se do toho statečně pustila…
Systém je jednoduchý, poskládáte oblečení tak, že neleží, ale stojí a protože je prostor zaplněn od jedné stěny k druhé, tak to vše krásně drží – opravdu i v praxi…
Díky pružnosti poskládaného oblečení, se do komínku vejde nějaké minimum věcí – aby drželi a nějaké maximum, aby „nevyskakovali“ ven, ale mezi tímto minimem a maximem je dost velký prostor, takže člověk může vesele věci přidávat nebo odebírat a komínek se jen víc stlačí nebo povolí. Oboje jde perfektně, aniž by si člověk celý komínek „pobořil“ což se nedá říct o klasických komínkách v šuplících. Nevím jak vy, ale já při svém „ježiiiš co si vemu na sebe“ velmi často (prakticky vždy) rozházela půl šuplíku…
Tento systém sem tedy ozkoušela na mikiny, sukně a trička a tílka, a je naprosto perfektní.
Výhody jsou následující:
- Všechno oblečení je vidět.
- Lehce se vyndavá aniž by se rozházelo ostatní kolem
- Do šuplete se takto vejde mnohem více věcí – prostor je bezezbytku zaplněn (opravdu mě překvapilo, kolik věcí navíc jsem tímto způsobem uložení mohla do šuplíku přidat…
Takže nakonec naprosto spokojená, protože mám i vyházené tři tašky hadrů i vyklizenou skříň, i perfektní rizoto…
A to jsem si celé dopoledne četla Harryho ;)
Nejvíce mě těší, že mi tento úklid ušetřil čas na příště…
Ono se opravdu nevyplácí, být plivník…
