24. března 2018 - svítání za naší zahradou.....Trnečky také čekají....
Letošní jaro si dává načas. Řeknu upřímně, že mi to ani nevadí. Nevadí mi to možná proto, že zahradou se člověk může těšit celý, celičký rok. A možná v této chvíli března je ještě plný naděje, na rozdíl od horkého léta, kdy lituje každou rostlinku, která prosí o vodu, kterou jim nemůžete dát, protože neprší a vodou se musí šetřit.
Nevadí mi to možná proto, že stále mám dost času na svoje bambusové jehlice a háček. Nevadí mi to proto, že materiál, který čeká na mé ruce je stále připrven v mých oblíbených košících. Se svými košíčky si připadám jako Manon - nikoliv mamon, Manom neprozradila, co ve svých košíčcích má. Já Vám to prozradím : spoustu bavlny, alpaky, bavlněné šňůry, ponožkové příze a ještě spoustu, spoustu drobných "hloupostí" se kterými se nedokážu rozloučit a třeba "se budou hodit".
Tak třeba tahle pro Amalku, která v ní trochu marně hledá stopy po letošním jaru. Ještě si Amálko počkáš, ale neboj se, dočkáš se určitě! Nejen v Nivnici, ale i u Tebe v Děčíně jaro PŘIJDE!
A jedno zastavení u dědictví po mé babičce. Malovaná, dřevěná police je stará určitě mnohem víc než 100 let. Mám ji pověšenou na našem venkovském dvorku, vzpomínku na svoje předky, kteří ji používali také vzácně. Hlavně si pamatuji, že v době mlácení na domlatnou. U velikého stolu v průjezdu domu se na ní obědvalo. Pochopitelně všichni, kteří při mlácení pomáhali. S Boženou Němcovou: Jak je to dávno....
Dnes mi posloužila k pověšení šátku, plédu, který je vlastně taky taková vzpomínka na časy, kdy se nosily vlňáčky a šátky kolem ramen. Tak tento je z hedvábí a dal moc a moc hodin pletení a háčkování, protože příze je tenoučká. Ale výsledek stojí zato. Je tak krásný, jednoduchý a přitom luxusní, že se hodí všude. Prostě "do vozu, i do kočáru".
Když už jsem u té police, nedá mi to a zavěsím na ni jarní kabátek pro Nellinku, která jej bude nosit až v Ostravě. Je to moc hezký pocit, vědět, že moje práce, výrobky se točí po celé naší republice a některé i na Slovensku. Ale to je skoro jako doma - obzvlášť od nás. Na Slovensko máme 20 kilometrů.
Od police dál. Ke sněženkám od Marie B. Kdysi dávno jsme bývaly sousedky v činžáku a dnes už mnoho let otvíráme společně na jaře naše zahrádky. Před deseti lety jsem od ní přijela s trsem sněženek a vždy když rozkvetou posílám jí denně několik vzpomínek a tichého poděkování.
Jsem stále na dvoře. Naše dvorová broskvička, která loni měla tak nádherné plody zatím také spí, ale věřím, že se ze zimního spánku probudí a přinese nám zase radost. Zatím jsem ji ozdobila luxusní hedvábnou baretkou s uzlem - tak aby nezmrzla, protože mrazy si nedají a nedají pokoj....
A poslední březnový úlovek z mojí zahrady - nákrčník, protože zima se stále dost krutá.....
A proč jsem ho vybrala? Je vyfocený na naší vlastnoručně vysazené jedličce, jedličce, kterou jsme si přivezli jako malý semenáček od pramenů Moravy na Kralickém Sněžníku. Roste k naší radosti i na úrodném Slovácku a opět připomíná chvíle krásné dovolené, náročného výstupu na Kralický Sněžník, sušení hub a zkoumání historie...
O svém pletení a zahradě mohu povídat stále, ale všeho moc škodí, a tak jdu něco dělat. Třeba plést, nebo vybírat nafoukané listy ze skalky, aby se probudila do čistoty.
Ze Slovácka Vás zdraví Staňka
