Když jsem v Liberci skončila studium designu, přemýšlela jsem, kde začít. Vlastně jsem si dlouho myslela, že šaty se budou nějak zázračně prodávat samy, mysleli jsme si to vlastně všichni, protože ve škole se tohle téma neřešilo. Hlavní byl design, inspirace, co vytvořili slavní návrháři, jestli už máme hotové věci na klauzury a tak. Nikdo mě nepřipravil na to, co bude pak. 

No a pak přišlo tvrdé střetnutí s realitou. Zařídila jsem si ateliér v jedné věži v Radlicích. Ale vlastně jsem nevěděla vůbec nic o značce, sociálních sítích (v té době prakticky ještě neextistovaly), časopisy ani nevěděly, že existuju. A pak mě napadlo, zkusit markety.

Začala jsem na ně jezdit a byla naprosto neviditelná. Učila jsem se všechno postupně, že je například docela fajn někam napsat svoje jméno, protože lidi, co jdou kolem, hned chtějí vědět, na co se dívají. Tak jsem zkoušela a zkoušela. A začala jsem experimentovat i se střihy, protože na šití u krejčových jsem v té době neměla, a tak jsem spoustu věcí šila sama a šetřila. Chodila jsem do Flex texu a k Mrázovi (jako všichni, co tehdy šili v Praze) a zkoušela různé střihy a tvary. Často jsem vzala látku jen na jedny šaty. A postupně to začalo fungovat, ty, co se neprodaly, jsem nechávala v ateliéru a pokračovala dál v tom, o co byl zájem. 

Takhle to šlo docela dlouho. Občas jsem soptila, že mě některé obchody na trzích kopírují a občas mi to dělalo dobře a připadala jsem si jako Coco Chanel, kterou taky kopírovali. No a pak mě to večer vždycky přešlo, když jsem prosila svého přítele, aby pro mě přijel a tahala plné ikea tašky neprodaných věcí do auta. To jsme pak vždycky měla depresi a říkala jsem si, že to musím dělat líp.

Občas se na mě přišel podívat můj kamarád D., a říkal mi, Lucie, Lucie, ty sociální dítě, tam jsi úplně mrtvá. A já si říkala, aha, tak s tím bych asi měla něco dělat. A tak jsem šila a u toho jsem dumala, jak to vlastně dělat, aby nebyla úplně mrtvá, jak říkal, ale třeba aspoň trochu naživu. Jak jsem nad tím přemýšlela moc, obvykle jsem nic nevymyslela a tak jsem si radši pustila spotify a na něm třeba Mr.Blue Sky nebo něco jiného ze scifi filmů, protože ty já zbožnuju a říkala si, že budu radši šít a ty sociální sítě zatím vynechám..

Takhle se objevil i můj ikonický kabát Jack, ale o tom jindy. Dneska jsem sebrala odvahu a všechny ty vzorky, co jsem měla schované nahoře ve svém podkrovním ateliéru, nahrávám sem na Fler. Tak mi držte palce.