Kde se vzalo, tu se vzalo, v krabici ve skříni u mně už roky leží pár korálkových vánočních ozdob. Léta jsem si dávala jedno a to samé novoroční předsevzetí a to, že je musím konečně opravit a příští Vánoce si je už konečně pověsit na stromeček. Mezitím mi jich zůstalo jen pět (někdo se už asi na mou neschopnost nemohl dívat a ty nejpoškozenější kusy prostě vyhodil). Nevěděla jsem o ozdobičkách vůbec nic, netuším, kde se u mně vzaly, komu doma visely na stromečku ani kdo je vyrobil. Potom, co jsem slíbila, že pomůžu na vánoční akci v místním muzeu jsem sice nemohla pořádně ani spát, protože se mi zdálo, že neustále motám korálkové kytičky a navlékám korálky, ale celých těch dvanáct dní jsem si tam moc užila, a když už jsem byla vánočně naladěná dostalala jsem se nakonec i k té opravě vánočních ozdobiček.
Takto vypadaly ozdobičky před opravou.
Myslím, že princip výroby takového ozdobičky je dobře patrný právě z tohoto obrázku.Základní tvar je vytvarovaný z pevnějšího drátu a obalený drobnými rokajlovými korálky navlečenými na niti. Na obyčejnou nit jsou navléknuty i ornamenty z foukaných perlí ve středu ozdobiček. Z nitě na kterou jsou navlečeny rokajlové korálky je vyrobeno i očko na zavěšení
Ozdobičky jsou i s očkem na zavěšení vysoké přibližně 8 cm. Průměr kruhových ozdob je přibližně 6 cm, co se týče hruštiček a srdíčka ty mají v nejširším místě rozměry přibližně 5 cm.
Zub času už na některých ozdobičkách vykonal sví. Rokajlové korálky vypadají s trochou nadsázky pořád jako nové, o foukaných perlích se to ale říct nedalo. Velkou záhadou pro mně byly začenalé konce podlouhlých koálků ve tvaru kapek. Začernalé byly i kusy nití, které z potrhaných ozdobiček vykukovaly. Pravděpodobně ale nepůjde o žádnou velkou záhadu – foukané perle jsou totiž postříbřené na vnitřní straně. A stříbrné předměty začnou časem tzv. černat. Příčina toho děje je reakce se vzdušným sirovodíkem, plynem chemického vzorce H2S. Sirovodík sice nepatří mezi hlavní složky atmosféry, ale najdeme ho v místech, kde něco hnije (ne nadarmo se se říká, že H2S smrdí jako pes). Stříbru vadí také chloridy, které urychlují jeko korodování, takže lidský pot je pro stříbrné ozdoby a šperky velmi rizikový faktor. Skoro se mi zdá jako by se na některých kusech foukaných perlí vnitřní stříbrná vrstva prostě časem rozpadla, protože na koncích trubiček už je vidět čiré sklo.
Co se týče opravy ozdob použila jsem původní korálky. Zcela nahradit jsem musela jen jeden korálek na zelené kruhové ozdobě s vánoční hvězdou. Ornamenty jsem navlékala na hedvábnou nit ze svých šicích potřeb.
Největší práci mi dala asi hvězdička na zelené ozdobě a hruštička. Zde jsem nahradila rozbitou foukanou perli tmavě zelené barvy, jednou stříbrnou, které ležela v krabici s ozdobami a nikam jinam se nehodila, Mám takový pocit, že rozpadnutí foukané perle nezpůsobila neopatrná manipulace, ale postupná koroze. Perla vypadala trochu jako červem provrtané jablíčko. Hruštička jsem také musela dodělat očko na pověšení z drobných zelených rokajlových korálků.
Takto vypadají opravení korálkové ozdoby. Na bílou kruhovou ozdobu jsem přutom nemusela ani sáhnout.
Když jsem u těch muzejních akcí, člověk se tam občas hodně nasměje občas mu zatrne (to když si jeden chlapeček již školního věku strčil korálkovou trubičku do pusy a na moje zděšené napomenutí, že ty korálky se nejí, odvětil, že si jen potřeboval něco vyšťourat z mezizubního prostoru), a občas taky poučí. To když jsem s jednou návštěvnicí diskutovala o tom, jestli se ruční výroba foukaných perel už dostala na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva organizace UNESCO. Až doma jsem si ověřila, že je tam zapsaná už více než rok.
Historie výzdoby vánočních ozdob z foukaných perlí sahá prý až do 15. stoletía a její kořeny je třeba hledat v Jizerských horách. Sem někdy na přelomu 15. a 16. století přinesli tuto dovednost němečtí skláři a z Jizerek se znalost výrobního postupu postupně dostala do Krkonoš. Firmy, které se specializovaly na výrobu foukaných perlí jsou tu ve velkém doloženy od počátku 20. let minulého století. Perle ale původně sloužily hlavně pro výrobu bižuterie a také se jimi dekorovaly oděvy. Vánoční ozdoby začali ze zbytků materiálu montovat chudí skláři, aby si trochu přivydělali.
Princip výroby je složitý a zdlouhavý. Prvním krokem je foukání perlí. Základem je skleněná trubička, která se zahřeje, vloží do speciální podlouhlé formy a vžene se dovnitř vzduch. Tímto postupem se docílí toho, že se sklo roztáhne a vznikne řada drobbných spojených perliček tzv. klaučata. Dalším krokem je stříbření. To probíhá tak, že do klaučat se natahuje roztok stříbra a kov se pak vyredukuje na vnitřní stěnách foukaných perlí. Ano, do třetice zopakuji, že foukané perle jsou opravdu postříbřené zevnitř a ty černé proužky na perlích v mých vánočních ozdobých nejsou tak pravděpodobně nic jiného než korozní produkty stříbra.
Takto postříbřená klaučata se mohou ještě namočit do barevného laku a až následně se řežou na jednotlivé foukané perle nebo tzv. rauty - větší díly sestávající se z několika foukaných perlí. Teprve pak se mohou začít navlékat ozdoby.
Na závěr ještě jedna fotka ozdobiček, jako model mi ochotně pózoval smrček, který roste na mé předzahrádce. A co vy? Co si letos pověsíte na vánoční stromeček? Máte také nějaké skryté rodinné poklady nebo dáváte přednost perníčkům, slaměným řetězům či čokoládovým kolekcím? A byli jste se někdy podívat ve firmě Rautis, která foukané perle vyrábí? Já se přiznám, že ještě, ale mám to na seznamu už hodně dlouho.
Mimochodem ještě k tomu stříbru – provést analytický důkaz kationtu stříbrného by mělo být jednodušší než spravení ozdob. Teoreticky by k tomu mělo stačit udělat si z vnitřní vrtvy rozbité foukané perle pořádný výluh a pak do něho kápnout několik kapek roztoku obyčejného chloridu sodného. Pokud je v roztoku přítomné stříbro, vznikne bílá sraženina chloridu stříbrného. Za pokus by to jistě stálo, ale právě jsem zjistila, že nemám doma ani destilovanou vodu.