Doby reálného socialismu jsou sice už dávno za námi, nicméně stále platí, že u nás (potažmo ani v Evropě) neseženete takové materiály, jako v US. A tak, když jsem měla možnost jet do Států, nemohla jsem vynechat příležitost prozkoumat tamnější materiálové možnosti. Při té příležitosti jsem narazila i na jiné zajímavé věci, třeba na mezinárodní soutěže. Věděla jsem, že je několik soutěží zaměřených na šití z korálků (Beattle of Beadsmith, Fashion Colorworks Beading Contest aj.), ale nedařilo se mi narazit na žádnou, jejíž podmínky bych byla schopná splnit, a kde by prim hrály kovy. Pak jsem jednu našla. Je mezinárodní, koná se jednou do roka a hlavní cena je 1000 dolarů.

Soutěž je dvoukolová a v obou kolech rozhoduje porota. V prvním kole se vybírá podle zaslaných fotografií. Pro druhé, finálové, kolo je již třeba přihlášený kus zaslat na příslušnou adresu do US, kde si ho prohlédnou naživo a stráví tam nějaký čas na výstavě. Je také profesionálně nafocen. V případě úspěchu je pak odměna nejen finanční, úspěšným výrobkům a autorům se dostane i několika různých forem presentace.

Najít soutěž a najít odvahu se přihlásit jsou dvě výrazně rozdílné věci. Jediné, v čem jsem měla jasno, bylo, co přihlásím. Svůj nejlepší kus. Termín pro přihlašování byl dlouhý. Vlastně všechno v této soutěži je dlouhé. Nejen protože na to netrpělivě čekáte.

Přihlásila jsem se. Asi v polovině možného termínu. Pak už bylo jen čekání a čekání. A čekání. Snažila jsem se na to nemyslet. Měsíc do uzávěrky a další tři než budou výsledky prvního kola. Ale, dočkala jsem se... aaaa, vybrali mě do finále!

Náhrdelník jsem pečlivě zabalila, popsala balíček a nesu ho na poštu. Samosebou v cenné obálce, abych ho mohla pojistit. Na poště první zrada: "Do USA nelze posílat cenná psaní. Že jste si to ověřovala na webu? Hmm... no ale mně to tady nejde, takže to nejde." Tečka. Cenový rozdíl astronomický, nutno vyplnit místo podacího lístku rovnou podací plachtu. Co naplat, vybrali ho do finále, tak mě přece nezastaví pár korun navíc. "Ekonomicky nebo prioritně?" ptá se paní za okýnkem. Nevím, musí tam dorazit do třech týdnů. Stihnou to? Ptám se na garance doručení. Nejsou ani v jednom případě. Posílám ekonomicky a modlím se, aby se balíček nikde nezaseknul. Poslední balíček, co jsem posílala mimo ČR, visel 3 týdny na cizozemské celnici.

Vše dobře dopadlo a balíček v pořádku a včas dorazil. Zbývalo jen počkat si další... tři měsíce(!) na výsledky. Nekonečně dlouhé tři měsíce. A pak se jednoho dne v mé e-mailové schránce objevila neuvěřitelná zpráva:

 

Naprosto neuvěřitelná!

Mohli byste si myslet, že tohle je konec příběhu. Leč není. Protože, náhrdelník byl ještě stále v USA. Po zhruba měsíci posílali všechny šperky účastnící se finále zpět. Samozřejmě, pojištěné. Fedex mi poslal doklady pro proclení a předpokládanou částku k zaplacení. Příšernou částku! Clo je jen minimální, ale DPH... 20% z udané ceny + z ceny dopravy, ačkoli ani jedna strana z ceny zboží nezaplatila ani korunu a cena byla jen kvůli pojištění. Přestože na balíčku bylo jasně uveděno, že se jedná o vracející se zboží. A tak jsem vzala všechny možné doklady o tom, že příchozí zboží je mé vlastní a že bylo jen na soutěži a na výstavě, a vydala se na celnici - dopis o účasti v soutěži, potvrzení o odeslání, které neslo stejné popisky jako příchozí balíček, fotky náhrdelníku včetně fotky na mě...

A co byste řekli?
"Máte vyclívací papíry?"
"Ne, ale mám několik jiných dokladů."
...
"Vy se na ně ani nepodíváte?"
"Když nemáte vyclívací papíry, tak není se o čem bavit. Nashledanou."
Dlužno podotknout, že v příslušných předpisech a nařízeních není napsáno, že je nutné mít vyclívací papíry. Jen, že je nutné prokázat příslušnou situaci. Na písemný dotaz na celní správu se nám dostalo jen odcitování příslušných předpisů...

Takže, až budete chtít posílat cokoli ven, co očekáváte, že by se mohlo vracet, dojděte si vyřídit vyclívací papíry ;) Sice je to celník od celníka jinak, ale tohle by měla být jediná jistota.

(Abych to bylo fér, musím dodat, že tu cifru jsem nakonec neplatila, protože pořadatelská společnost se zavázala uhradit případné celní náklady, což jsem vůbec netušila.)

V balíčku byl kromě mého náhrdelníku a dopisu od pořadatelů také diplom v parádním rámečku

 a poukaz na příslušnou částku :) Diplom jsem si pověsila nad pracovní stůl, aby mi připomínal, že člověka přece limituje jen jeho fantazie.

Další odměnou jsou různé formy propagace, jak jsem zmíněnila výše, a ty jsou dlouhodobějšího charakteru. Před pár dny jsem například měla tu čest, že se o mě zmínili na jejich facebooku:

A třeba můj náhrdelník někdy potkáte jako celostránkovou reklamu v zahraničním časopise ;)
PS.: Tuto fotku fotili pořadatelé. Musím podotknout, že mě nadchlo, jakou si s tím dali práci, dokonce vybrali i ty správné odstíny rokajlů...