Mám manžela. Už nějaký ten pátek. Manžel má Vespu. Také už nějaký ten pátek. Jeho narážky, jestli bych také nechtěla jezdit, jsem zatvrzele přecházela, aniž bych jim věnovala alespoň myšlenku. Protože přece mi stačí kolo, nepotřebuju Vespu. 

Poté, co vyměnil Vespu 125 za GTS 300 SUPERTECH, jsem si oddychla, že nás v pohodě uveze oba dva a nemusím poslouchat milující poznámky typu: „Jsi se zas hodně najedla, co, do toho kopce nám to moc nejede, budeš jezdit sama :)“. Tím pro mě byla věc Vespa víceméně uzavřena, i když mě inspirovala pro sepsání "Vosího" článku. 

Potřebuju Vespu!

Vloni v červnu jsme si po letech vyrazili na rodinnou dovolenou na Rhodos, a tam to přišlo. Každý den jsme chodili kolem krásně růžovoučké Vespy s poměrně letitou patinou. Ale ona vám byla tak hezoučká, maličká… a moje srdce zahořelo. Potřebuju Vespu! :) Manžel dostal na oplátku vynadáno, proč si kupuje samé velké Vespy, kdyby si pořídil maličkou Primaveru, už jsem dávno jezdila po své ose.

No řekněte, není boží?

Po návratu z dovolené jsem rozjela akci Kulový blesk, protože když něco chci, chci to hned, že jo. A na konci července jsem se stala hrdou majitelkou svého prvního motorového vozidla v životě – Vespy Primavera 125 Yacht Club.

Ještě proběhly lehké úpravy v podobě košíčku, samolepky.... a voilá - seznamte se - moje "Vlnka". Protože jsem ženská, tak přece musí mít jméno :)

Vyhlídka na Týřov

Zastávka v Němčovicích

Po počátečních peripetiích, kdy po mně chtěli pojistku v polovině hodnoty celé motorčičky (ale já se nedala!), to přišlo. Konečně můžu začít jezdit! Trošku mě tedy zaskočilo, že to není tak jednoduché, jak to vypadá. Můj vrchol jednostopých vozidel je kolo, které se tedy opravdu chová dost jinak. Stálo mě to trochu přesvědčování, než se s tím můj mozek smířil a přehodil se z kola na Vespu.

První jízdy byly v ulici kolem baráku a ze strany drahé polovičky ke mně opět létaly poznámky. Tentokrát z jiného soudku – "To je, jako když se dítě učí na kole, ti tam nechám přidělat pomocná kolečka….".
Nicméně jsem se nevzdala, a nedávno se mi dostalo zadostiučinění v podobě pochvaly, že takový progres po zhlédnutí mých začátků fakt nečekal :).

První posezení :)

A v plné zbroji

Hurá do Prahy!

Nějaké menší hromadné jízdy už proběhly, ale jako zatím stále „furt začátečník“ jsem letos s partou členů Plzeňského Vespa klubu (a dalšími cca 400 dalšími lidmi nejen z České republiky) absolvovala 13. ročník PragoVespa. S obrovským respektem a očekáváním.

Lehké útrapy se dostavily v podobě neustále připravené ruky na brzdě, kostek v pražských ulicích a tramvajových kolejí, kdy jsem čekala, že moje cesta povede na konečnou do depa. Trochu mě také znejistili tři cyklisté, kteří se do naší spanilé jízdy přidali někde kolem Prašné brány a vypadali, že jí s námi absolvují celou :).

Hlavně se soustředit :) Zdroj foto: Vespa

Vše tohle ale levou zadní vyvážila celková atmosféra – davy turistů s fotoaparáty a kamerami, kteří na nás mávali a já si připadala téměř jak filmová hvězda :). A byla jsem ráda, že vše proběhlo bez karambolu, protože šatičky jsou na spanilou jízdu sice velmi efektní, ale co si budeme povídat, bezpečné vůbec ne. 

Celkové shrnutí akce – výhody převážily, příští rok se chystám zas. A děkuji celé té partě kolem Vesp, hlavně našemu Plzeňskému klubu, za podporu ♥.

A to nejlepší nakonec - vosička z Fleru od Háčikovo už jezdila o víkendu se mnou. Jen jsem jí přidělala korálkový náhrdelník, aby dělala čest mému Fléráckému jménu :) .