Asi to znáte. Pořád hledám nová " ideální" místa k focení svých tvůrčích výdobytků. Chvíli jsem spokojená a za chvíli zas pokukuji po něcěm lepším. Ráda fotím venku, protože přírodní prostředí nabízí tolik neokoukaných zátiší a mě baví je hledat:

Jenže v zimě nastává potíž. Tak za prvé: mrznou vám při focení ruce a nohy. Za druhé: je těžké položit focený předmět tak, aby kolem nebyly vidět vaše šlápoty. Za třetí: zkuste fotit věšák na ledopádu, když na něm vlastně také musíte stát (na ledopádu samozřejmě, ne na věšáku :) )...

Navíc než napadne první sníh, musíme přečkat temný listopad s dlouhými stíny a šedými mlhami.

Takže za sebou zavřete dveře a hledáté klidné útulné zátiší k focení, kde by vám v zápětí nepřistála něčí ponožka, nezapomněl se něčí napůl vypitý hrnek a nepřibyl rozečtený Asterix s Obelixem.

Focení v ložnici pod oknem je fajn, ale pokud zátiší ihned neuklidíte, pravděpodobně do něj brzo šlápnete.

Takové zátiší musí mít navíc dobré světlo (to byste ve staré chalupě v zimě pohledali) nebo musí jít přinejmenším dobře nasvítit. Nesmí mít spoustu rušivých prvků v pozadí a v neposlední řadě potřebuje hezký fotogenický podklad.

S tím posledně zmíněným jsem poněkud bojovala. Rozhodla jsem se tedy vyhledat nějakou dřevěnou omšelou plochu, která by mi problém vyřešila. Prohledala jsem stodolu...ale nic zajímavého nenašla, Kromě jejích vrat a ty jsem z pochopitelných důvodů musela zanechat na svém původním místě:

Posléze jsem vzpomněla, že ovčí ohradu jsme v místech, kde si ovce důmyslně našly únikové cesty "za lepším", provizorně vyspravili starými k ničemu se již nehodícími prkny. Obešla jsem tedy ohradu a opravdu našla fotogenicky omšelý kousek. Protože postával na venku už hodnou chvíli, měl tu správnou patinu, která zůstala i po pečlivém očištění a zbroušení:

S pár bylinkami, kořenkami a jinými proprietami se na něm dalo vytvořit až čarodějné zátiší:

Měl jen jednu vadu... byl zkrátka moc malý, vešel se na něj sotva věšák.

A tak jsem pátrala dál. A při cestě kolem kompostu, kam jsem v zoufalství zabloudila, jsem objevila stát nečinně opřené  ony staré, leta nepoužívané dveře od kadibudky :))) Kadibudku jsme před mnoha lety zbourali, ale dveře zůstaly.

 Můj muž pochybovačně kroutil hlavou, ale pomohl mi je očistit, obrousit a přinést domů. Jedna jejich strana dostala bílou patinu a druhá tmavou. A co víc, vejde se na něj nejen věšák, vzkazník nebo hodiny...ale dokonce s trochou štěstí a krkolomné pozice i židlička:

Takže...kdo nejste spokojeni se svými fotkami, možná vám jen chybí dveře od kadibudky :)))

A kde fotíte vy? Budu ráda za tipy :)

Magda