No, tak nevím jak komu, samozřejmě. Ale zvlášť tedy v těch chvílích, kdy si zamanu, že by bylo hezké v pěkném počasí pořídit na zahradě pár momentek, to nebývá jednoduché.

Ono už je to vidět z toho, jak oni se mnou jdou. Ne že by normálně na zahradu nechodili. Ale když tam jdu já, jde za mnou procesí. V tomto případě to bylo doslova "v řadě za sebou, tři kočičky jdou..."

a jdeme....

.. jdete?

.. jo, jsou tady.

Tak, jsme na zahradě. A co teď? Kočky, něco dělejte. Zapózujte. Nebo se aspoň tvařte jakoby nic...

A pak obvykle následuje série pokusů, kdy si krásně fotogenicky umístěná zdobící kočka okamžitě všimne, že jsem si přidřepla, abych ji mohla vyfotit z přirozeného úhlu - a radostně vstane v tu nejnevhodnější chvilku a cupitá ke mně.. Takže to pak vznikají asi takovéhle fotky:

 

Ale abych jim nekřivdila. Samozřejmě je potřeba vydržet, sledovat, zkoušet.. a pak třídit.. (zlatý digitální fotky). No a nebo si taky můžu vzít teleobjektiv ;)