Chcete vědět, co všechno stojí za výrobou jednoho svetru? Jak se tvoří a co všechno to obnáší?

Následující příspěvek zaujme určitě nejen vášnivé pletařky/pletaře, ale i 'neznalce', kteří chtějí poodhalit pozadí výroby těchto kouzelných svetrů... protože, no....protože všechno je to tak úžasně barevné, chlupaté, měkoučké, k poňuchňání ('úchyláci' přes vlnu mi určitě rozumí:)

Nejdříve trocha teorie...

Tradiční metoda barevného pletení (angl. stranded colorwork) je pojmenovaná po své domovině, miniaturním skotském ostrůvku Fair (s rozlohou asi 8km2 a 60 stálými obyvateli). Hádám, že tamní klima je přimělo vymylet techniku pletení typických místních vzorů a střihů tak, aby se nejen zahřáli, ale při dlouhých zimních večerech i zabavili při jejich tvorbě:) Luxusní vzhled a naprostá nadčasovost posléze způsobily rozšíření této - původně lokální - metody po celém světě.

 Samotné barevné vyplétání je po technické stránce v podstatě stejné pro vícero stylů pletení, jež se mezi sebou odlišují zejména barevností a typickými vzorky, region od regionu.  Fair-isle výrobky bývají v decentnějších barvách, tón v tónu či postupnějším přechodu odstínů a vzorky malé až titěrné, zatímco pro obecně nejznámější norské pletení bývá typické konstrastní a velké vzorování (dáno také  silnějsí vlnou používanou v tomto regionu). Ve fair-isle bývají vždy jen dvě barvy v řadě a jedna barva souvisle max. 5-7 ok, aby ta druhá barva, kterou táhnete po rubové straně, pleteninu neztahovala.

 

Typický norský svetr (vlevo) a typický fair-isle svetr (vpravo)

 

Společné mají tyto metody také to, že je mnohem, mnohem jednoduší je plést z lícu než z rubu (plést řady sem a zpátky). Proto tamní pletařky přešly na pletení do kruhu, při němž mají lícovou stranu stále na očích (tj. lépe se sleduje a počítá vzor), nic se neotáčí (tj. je to rychlejší) a řada začíná na jednom místě (tj. výhodné při změně barev vzoru). Pak ale musely vyřešit to, jak se vypořádat s povinnými otvory ve svetru - tj. průramky a průkrčníkem - kde u jednobarevného pletení normální člověk práci v kruhu přeruší a začne plést v řadách sem a zpátky. Ne tak 'seveřané'. Ti se rozhodli do svých svetrů tyto otvory vystřihnout!

Tady se můžou jednotlivé metody trochu rozejít: zatímco Norové pletli svetry od pasu po ramena jako jednu rovnou rouru, a otvory pak do ní přímo střihli (proto tradiční norské svetry mají vždy rovné tělo a "spadený" střih ramen), 'fair-islanďané' na to šli rafinovaněji, a místo pro stříhání si předem připravili. Tato místa - tvořená několika oky navíc (zpravidla 5 nebo 7) - se označují jako můstky (angl. steeks).

Pozor, pozor! Tyto tradiční severské metody vždy využívaly pravou ovčí vlnu, která se už při pletení do sebe 'zaplstila' a následně se po prostřihnutí nepárala! Nezkoušet s akrylem prosím!

Pokud chcete plést z jiného materiálu, než hrubé ovčí vlny (která, uznávám, může být trošku 'kousavější' :), jde to, jen musíte švům trošku pomoci, aby se nepáraly - zajistit je obšitím, prošitím, nebo sháčkováním. Použitelné jsou všechny přírodní materiály, které mají trošku chlup - alpaka, vlna/merino (bez úpravy superwash) a - jak jsem se sama přesvědčila - i kašmír :) Vzorky, na kterých jsem se učila stříhat můstky, jsem dělala i z akrylu - a opravdu to nedrží!

Všechno ostatní, co se tvoří vyplétáním barevných vzorů, ale neprostříhává se (čepice, návleky na ruce, nákrčníky/tunely...), není technicky vzato fair-isle, ačkoli se tak často běžně označuje.

 

A praxe...

Na pletení fair-isle jsem se vrhla - z ničeho nic - asi před rokem, když jsem objevila dvoustránkový tutorial v časopisu Verena. Jako moje prvotina vznikl tento "jednoduchý" miláček:

 

Teprve pak jsem začla dělat i menší věci s vyplétanými vzory - čepice, rukavice... :)

K takto velkému kousku jsem se vrátila přesně po roce, kdy se na mě zákaznice obrátila s požadavkem na obdobný svetr, ale z kašmíru! No, tomu říkám Výzva.

Challenge accepted! :)

 Na začátku jsem musela vybrat barvy a množství (což při nabídce a cenách kašmíru není vůbec lehké),

17klubíček v 8 barvách

udělat vzorek pro napočítání ok a řad (což je u něčeho, co v průběhu tvorby nevypářete a jen tak lehce nevyzkoušíte, celkem klíčové),

vzorek se také musí dělat vyplétaný, aby to nezkreslovalo hustotu vzoru

A pak už může začít vlastní pletení...

Jelikož požadavek od zákaznice byl na vypasovaný střih, zakomponovala jsem na boky jakési 'légy' z barevných proužků, které jsem do pasu ujmula až na 1 oko a pak směrem nahoru zase rozšířila. Jinak bych musela ujímat ve vzoru, a to by zejména u hvězd a větších vzorů dělalo opticky "neplechu"...

Zhruba po měsíci práce jsem měla většinu těla a pracovala jsem na můstcích pro průramky a průkrčník...

Po dokončení těla je svetr 'zdeformovaný'...

kolem můstků se dá běžně ujímat, tj. tvarovat výstřih a průramky; proto se svetr deformuje - je zničehonic mnohem užší

Svetr teď nejde ani pořádně změřit, ani vyzkoušet, lze tedy jen věřit a doufat, že jsem počítala vzor správně...

Můstky se teď musí zajistit sešitím nebo sháčkováním, které jsem po několika pokusech a vzorcích shledala funkčnější i úhlednější...

detail můstku ve výstřihu

Po rozstřihnutí můstku uprostřed (mezi dvěma sháčkovanými liniemi) kraje krásně drží, nic se nikam nepáře a ještě to vypadá pěkně.

Takhle vypadá průramek z rubu po napletení rukávu:

detail můstku z rubové strany

A tohle je konečná podoba výstřihu po napletení lemu, který zakryl zbytky můstku z obou stran (můstek je zašit vevnitř):

detail výstřihu z lícu (nahoře) a z rubu - můstek není vůbec vidět

Pak přišly na řadu rukávy, které jsem nabrala v průramcích, a pletla oba zároveň směrem dolů, k zápěstí:

No, a pak už bylo hotovo...skoro. Zbývalo zapošít desítky cancourků na rubové straně, strašná to daň barevnému vyplétání... :)

rubová strana svetru před zapošitím konců

Těsně po dopletení... To Vám tedy byla euforie! :)

 

Teď už zbývalo jediné.... nafotit (přímo na tvůrkyni, neb to nechce dát z ruky:)!

detaily a foto z focení (©Romana Poláčková)

hotovo!

 

Suma sumárum...

  • tvorba tohoto kousku mě strašně bavila, od zákaznice jsem měla vesměs volnou ruku, a taky kašmír se vám nedostane do rukou každý den. Ale je to taky to nejkomplikovanější, a nejdéle trvající, co jsem dosud pletla.... Rukávy od loktů dolů se zdály nekonečné! :)
  • od začátku pletení do konce to trvalo něco přes 2,5 měsíce. Hodiny jsem se neodvažovala počítat, ale odhaduju kolem 220
  • svetřík váží necelých 320 gramů! Je to dáno naprosto luxusním materiálem, který je o polovinu lehčí než normální vlny, přitom stejně (ne-li více) výhřevný
  • kdybych tento kousek nabízela tady na Fleru, vyšel by cca na lidových 14 tisích korun :) (z čehož je veeelká část jen cena materiálu)