Před necelým rokem jsem dostala nabídku, společně s paní Šárkou Bartko z Nového Boru, vystavovat na Piešťanském randezvous. Je to festival českého a slovenského umění s dlouholetou tradicí (letos již 22.ročník), který každý podzim v říjnu a listopadu přináší spoustu zajímavých činoherních představení, koncertů, filmů i výstav. V Domě umění Piešťany se po dva měsíce setkávají profesionální i amatérští umělci slovenských, moravských a českých scén. Vzhledem k současné situaci byla bohužel v letošním roce zrušena představení českých umělců a tak jsme se s paní Šárkou staly jedny z mála reprezentantek české kultury na tomto festivalu.

     Tuto lákavou nabídku jsem samozřejmě přijala a začala řešit technickou stránku. Vyrobit výstavní exponáty (ručně malované hedvábné šátky a šály) jsem neviděla jako problém, ale vzhledem k tomu, že se jedná o moji první výstavu, dlouho jsem si lámala hlavu s tím, jakým způsobem vše vystavit, na co zavěsit... Ve chvíli, kdy už jsem začínala být bezradná, se mi  naskytla příležitost koupě dvaceti letitých polystyrenových trupů - aranžerských figurín z likvidovaného skladu  a bylo rozhodnuto. Vzhledem k vybavení výstavního sálu jsem je natřela načerno. Pro čtvercové šátky vyrobila deset bílých rámů z dřevěných profilů (třikrát jsem vykoupila jejich veškerou zásobu v nejmenovaném hobby marketu) a  při jejich výrobě pak z celého srdce děkovala tomu, kdo vymyslel tavnou pistoli. (Ano, stolařům by se asi ježila srst  :-))

    Další problém nastal krátce před zahájením výstavy, kdy byly uzavřeny pro Českou republiku slovenské hranice. Vernisáž byla zrušena, takže bylo nutné "pouze" dopravit vše na místo a nainstalovat výstavu. Podle prvních informací přejezd přes hranice jedině s negativním testem na koronavirus. Vzhledem k tomu, že původní termín pro instalování výstavy byl v úterý 6.10., vyhodnotila jsem tuto situaci jako naprosto neřešitelnou. Poprvé jsem byla nucena začít se zabývat testováním a shánět informace. Test nesmí být starší než 72 hodin, tudíž nejdříve v sobotu ráno. Provozní doba odběrového místa - pondělí až pátek. Takže jediná možnost - jít si stoupnout do fronty v pondělí před odjezdem. Ale i kdybych se nakrásně jako samoplátce dostala na řadu, výsledky mají být doručeny do 48 hodin, tedy až po návratu. Naštěstí mi svitla naděje díky Opatření, vydaném 17.9.2020, podle kterého je přeshraniční umělecká produkce od této povinnosti osvobozená.  Následně se pak posunul termín o pár dní dříve.

     A tak jsem v pátek 2.10. vyrazila do Piešťan. Původní představu, že figuríny opatřím šálami až na místě, jsem zavrhla - jela jsem sice vyzbrojena smlouvou, potvrzením z Domu umění a výtiskem Opatření s barevně podtrženými řádky, ale co kdyby se mi nakonec přece jen přes hranice nepodařilo proniknout? Musím přiznat, že jsem z toho měla trochu sevřený žaludek, protože ve 14 hodin měla být výstava zpřístupněna a já měla v hlavě katastrofické scénáře, jak jsem na hranicích zadržena a na české straně hranic sháním přepravce, který by vše na místo dopravil. Pro tento případ jsem holkám naaranžovala a řádně přišpendlila šály již doma a naskládala je nastojáka do kufru a na zadní sedačky. Věřte nevěřte, moje Octavia Scout pojala takto všech dvacet figurín a k tomu ještě deset rámů s vypnutými šátky, což bylo i pro mě samotnou velkým překvapením. :-)

     Naštěstí vše na hranicích proběhlo hladce, neboť jsem hraniční kontrole ihned vrazila smlouvu a potvrzení do ruky a vychrlila ze sebe veškeré informace o výstavě a důležitosti dnešní dopolední instalace, jakož i o výjimce, podle které nemusím být testována. Já, za běžných okolností osoba velmi introvertní a naprosto nevýřečná, jsem v této pro mě vypjaté situaci ze sebe dokázala vymáčknout maximum. Stačila představa, že by půl roku mojí práce mohlo přijít vniveč. Nejsem si jistá, jestli měl příslušník potuchy o existenci a obsahu bodu 11 Opatření, ale zabralo to :-).

     Poslední zádrhel nastal, když mě navigace dovedla správně na místo, několik metrů od Domu umění, jenže z opačné strany do zákazu vjezdu (jak jsem se později dozvěděla, tučně pokutovaného) a vytrvale mě posílala právě tímto směrem. Ale vše dobře dopadlo, výstavu jsem stihla nainstalovat a protože za současné situace ji zřejmě navštíví převážně jen obyvatelé Slovenska, přináším alespoň malou ochutnávku...