Tento článek není o tom, jak si utkat vlastní látku ani jak vlastnoručně barvit, ale o tom, jak si nakreslit vlastní vzor a látku nechat obarvit v některé z dílen. Barvení indigem je tak trochu alchymie a nemuselo by to dopadnout dobře, proto se do těchto pokusů zatím nepouštím.

Veškerá práce s malováním návrhy i samotná realizace je prací mé dcery Nely Fraňkové, která v rámci své ročníkové práce (při studiu na GZW Rakovník) v praktické části vytvářela vlastní modrotiskovou metráž. Já jsem poté pomocí šicího stroje zhotovila finální výrobky. Doma jsme se pokusily vdechnout této staré technice svou vlastní představu a najít nové využití.  
Mě přišlo škoda, aby po odevzdání práce škole její úsilí zapadlo, proto po domluvě s ní zveřejňuji návod i zde. 
 
 

Před samotnou tvorbou je potřeba sehnat si originální naškrobené bavlněné plátno a pop. Obojí koupíte přes eshop nebo osobně v obou českých modrotiskových dílnách:

 Strážnice 

Olešnice rodina Danzingerů 

Ve zkratce technika

Pop se používá jako krycí vrstva která způsobí, že při barvení zůstane místo, kde je nanesená, bílé a neobarvené. Základem popu je arabská guma, kaolín a další složení je hlídaným tajemstvím každé dílny. Pop se dá ředit vodou a také z tiskacích předmětů ji snadno umyjete vodou a kartáčkem. Nenechte ho ale zaschnout. 

(Kdybyste si doma chtěli hrát s tím, co máte v domácnosti v dispozici, tak nejblíže by se této technice blížila vosková batika, kdy nanesete rozpuštěný vosk na látku - látku obarvíte textilní barvou za studena a poté vosk odstraníte). 

Metráž si podložte nějakým dalším materiálem ideálně starým textilem (noviny se nehodí, přilepovaly by se na látku), pop občas skrz látku prosákne. Linie na plátně si můžete předkreslit obyčejnou tužkou, po obarvení a praní její linky zmizí. 

Pop se dá na látku nanášet různými způsoby. V tradičních dílnách tisknou formami. Doma si můžete hrát se štětcem, tubičkami, razítky gumovými nebo bramborovými, otiskovat různé plody a předměty např.  zmuchlaný hadr, houbičku. Nedoporučuje se používat ruce, protože pop je silně kyselá chemikálie. 

Po nanesení popu je třeba nechat látku několik dní rozloženou dokončit reakci a uschnout. 

Poté jí můžete zabalit do balíčku a poslat na obarvení do dílny. Za nějaký čas vám přijde na poštu dobírka s vaší obarvenou látkou zpátky. 

My jsme materiál nakoupily na exkurzi ve Strážnické dílně, kde dcera se slečnou Gabrielou Bartoškovou probrala techniky a způsoby malování štětcem. V dílně byli velmi ochotní a zodpověděli všechny naše dotazy, je vidět že svou prací opravdu žijí. Dle jejich informací malé kusy látky od různých tvůrců sešívají do dlouhých pruhů, které pak nasazují na ráfy pro ponoření do barvicí lázně. Dcera v rámci své práce zkoušela různé způsoby nanášení popu.

Na ukázkách vždy uvidíte nanesený pop před barvením, látku po barvení a ušitý finální výrobek, je-li dokončen. 

    

Nejprve ukázka pokusu tisku listy. Mám ráda přírodní motivy. K tisku listy běžnými barvami na textil se pravidelně vracím, proto jsem dceru požádala ať zkusí i toto. Ale pop je narozdíl od textilní barvy hustší a takový gumovější . Jemné žilkování se ztrácelo, tj pokus jsme neměly potřebu opakovat, už na samotném uschlém plátně bylo vidět že to nebude ono.  

 

Další ukázka je z použití běžných razítek, která se používají při tisku na papír i na textil. I u těchto razítek se rychle zanášely jemné rýhy kvůli malé výšce reliéfu, linie nebyly vidět nebo se slévaly a pop se neobtiskl rovnoměrně.  Látka se zpracovat dala. 

      

Nejlépe se mé dceři pracovalo se štětci. Kresbou a malbou se zabývala již od útlého dětství  v kroužku ZUŠ, takže zkušenosti má. První pokusy byly o síle štětce, tazích a usychání. 

        

Tento květ pivoňky kreslila až když si byla opravdu jistá. Předem si tužkou předkreslila obrysy. 

  

Toto je ukázka malby z volné ruky. Motivy inspirované folklorem

   

Cílem její práce bylo vytvořit si vlastní látku na oděv, ušít ho a poté jej prezentovat na sobě. 

V ročníkové práci porovnávala český modrotisk a japonské techniky negativního tisku. Japonsko a jeho kultura jí bylo inspirací i při výběru motivu. Vybrala si japonský národní symbol - motiv květu sakury - obláčky květů sakury spojené stonky. 

Společně jsme v časopise našly střih na kabátek inspirovaný japonskými kimony. Ušila jsem zkušební model. Po odsouhlasení jsem model rozpárala a dcera si linie dílů přenesla na metráž, pro zvýraznění je obkreslila popem. Pak inspirována fotografií začala kreslit jednotlivé shluky květů na látku. Čím déle kreslila tím měla jistější ruku. Nejlépe se jí kreslilo úzkým kulatým štětečkem. Vzor byl v horní části hustší než dolní. Jak to probíhalo a dopadlo vidíte na následujících fotografiích. 

Komise ročníkových prací velmi ocenila že její práce byla opravdu reálná a bylo vytvořeno něco hmatatelného. Škoda že vzhledem k situaci nebylo možné ročníkovku prezentovat osobně a kimono kabátek předvést. 

      

děkuji za přečtení :)