Pierrův příběh

Pierre dostal angažmá u Komedie del'Arte jako mladík. Hrál statné krásné milovníky, jež měl u dam a dívek vždy úspěch. V soukromí to bylo jak kdy, aneb nahoru dolů, neboť vždycky není posvícení. Stejně tak jejich divadlo zažívalo dobré i lepší časy.

Principálem byl, už při pierově nástupu, stařičký dobrák, s šedivými vlasy i vousy. Pierre se nikdy neodvažoval tipovat jeho věk, přestože čas od času se staří mazáci po pár lahvích červeného, zkoušeli vsázet, kolik tomu staříkovi bude. Většinou to skončilo rvačkou a pravdy se stejně nikdy nikdo nedobral.


Pierre se protloukal životem. Držel se toho, co uměl nejlépe. Jeho role se postupem času měnily. Pomalu začal hrát hodné i přísné otce od rodin. Ačkoliv sám se neodvažoval žádnou slečnu vážněji oslovit a jeho otcovská role byla jen a pouze ta na jevištních prknech.


Jak šel čas, principálova niť života byla u konce. A celý ansámbl se musel s milým staříkem rozloučit.

Po něm převzal principálovské opratě nový, mladý, ambiciózní šéf. Měl velké plány. A Pierre mu tak trochu stál v cestě. Začal jej tedy obsazovat do menších a nezajímavých rolí a doufal, že mu Pierre brzy dá sbohem. Ale pro Pierra bylo divadlo vše. Nakonec skončil v roli trapného postaršího pierota. Měl ze sebe dělat šaška a strpět posměšky všech okolo. Již jej na světě nic netěšilo.

Nakonec divadlo opustil jako starý smutný pierot Pierre a s lahví červeného vína vzpomíná na dobré časy s hodným starým principálem a úspěšné roky Komedie del'Art.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak takhle nějak mohl pierrův příběh skončit. Ale on je teprve na samém začátku.

Tedy, úplný začátek se dá počítat jako vznik dalšího tématu ve Velké meziklubové soutěži. Pak jsem dva týdny převalovala téma Karneval v hlavě z jedné strany na druhou. Masku? Lampu ve tvaru masky? Harlekýn? Kolombína?

Pierot

Pár návrhů na papíře, vzpomínka na dětství a rozverné panáčky hamplmany (Hampelmann) v zelených kalhotách s padacím mostem a tralaláčkem na hlavě.

Jen tak z "voleje" to nedám. Takže nejdříve vypracovat střih, šablonku.

Jeden dřevěný sympaťák mi pomáhal.

U druhého stehna mi došlo, že končetiny nepotřebuji pravou i levou. Stačí jednu otočit. No někdy mi to jde líp rukama, než hlavou. Ale aspoň mi to došlo v půlce zbytečné práce.

Pak už jen přenést na plech, vyřezat, vytepat, provrtat klouby (ne, Pierre není lakomý, jen potřebuje nýtky do kloubů, aby je měl pohyblivé)

Napatinovat, snýtovat, natahat lanka - to mne trochu potrápilo, ale nakonec vše funguje, jak má.

Ještě přišít (nýtky) knoflíky, kolem krku okruží, léty trochu zašlé (pardon, nové krásné zlato-měděné), zaplést lanka, aby za ruce i za nohy tahala ve stejnou chvíli. Háček na pověšení.

A je to.

Máte-li chuť na trochu karnevalového veselí, navštivte FlerBox našeho klubu NEZAŘADITELNÝCH

Obzvláště doporučuji ke shlédnutí brož našeho jediného klubového muže, šikulky Jirky

(obrázek je klikací)

A jeden veselý zvonek z dílny šikovné Kecam

Krásné výrobky najdete v hlasovacím blogu, kde můžete osudím zamíchat i vy.

Nezapomeňte hlasovat pro tři NEJ


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jestli jste dočetli až sem, máte můj obdiv a patří Vám velký dík.

Zároveň Vás zvu do rodinného klubu plného novinek ze sklářského a šperkařského obchůdku.