V klubu "Tvoříme šperky z cínu"  jsme uzavřeli další soutěžní kolo a tentokrát bylo téma lehce lechtivé Rozpačitý Báseň Davida W. Landruma (1951)- Nápěv staré Číny.

 

Nápěv staré Číny

Lotosu květ můj tvá ruka držela.
Něžně s ním pohrával sis bez ustání,
rty kolem pestíku. Až přišlo tání.
Pak na mé přání roh dal sis do těla.

Chtěla jsem víckrát abysi chtěl mne sjet.
Sjižděls mne celou noc! Tak bezostyšně!
Tmou ohnivákův hřeben plál, jak višně
červený tyčil ses, a jak včelka v květ,
když nektar vybírá, ses zaryl, vnořil.

A moje tyčinky tě rozrušily, voníc.
Máš mne mít celičkou. Bylo by pro nic
by jiný z lotosové tůně bral.
Rozkvetlá hořím, jaks mne rozehřál
a touhu hlubší oceánu stvořil.

 

Jak jsme obsah básně dokázaly přenést do šperku můžete posoudit níže. A tímto bychom vás, čtenáře, rády poprosily o hlasování, který z následujících šperků považujete za nejvydařenější. Každý z vás má 1 hlas, vyhlašuje tedy sám za sebe pouze první místo.

Hlasujte, prosím, do neděle 6.2.2011. Děkujeme :-)

Šperky jsou uvedeny v abecedním pořadí jejich tvůrkyň.


AbrakaGabra - Souznění

 

Betseba - Otevřela jsem ti svoje srdce

 

Dag - Vábení

 

Krenule - Touha

 

Martapa - Heart of life

 

Soňa - Jsem Tvá, jsi můj

 

Tanaki - Brož: My víme, že jste v tom

 

Therapy - Jóní