Jak to jen popsat :) Jelikož jsem obě ještě stále studentky, využíváme výhod školního ateliéru, většinou nějak nenápadně, abychom nedělaly rozruch, protože u našich stolů většinou najdete hromadu rozdělaných šperků, šperkovnic a různých jiných projektů...samozřejmě až na ty školní, které bychom měly odevzdávat.   Když ale není k dispozici školní ateliér, musí stačit kuchyně, balkón nebo předsíň. Nám dvěma prach, kaolín a sádra nevadí, avšak naši drazí z toho moc nadšení nejsou, ale většinou jen tiše trpí..=)

  Tak zpět k výrobě, většinou celý proces trvá od rána do rána, vypozorovaly jsme, že ty nejzajímavější kousky vznikají tak okolo třetí ráno.Viz. ručně malovaní porcelánoví pejsci, které mi Míša svěřila jen jednou a asi naposled, jelikož vznikla smečka různě postižených a deformovaných pejsků, které kupodivu nikdo nechce a tak jsem je musela všechny adoptovat k nám domů. :) Jednu pozitivní věc tahle moje snaha přinesla a to asi hodinový záchvat smíchu, který Míši zaručeně prodlouží život. :)

  Krom pejsků je  ale na každou věc vyroben sádrový model, na ten posléze minimálně jedna sádrová forma, do které pak odléváme porcelánové výlitky, každý výlitek projde retuší aby mohl na první výpal, po té se naglazuje a opět zaretušuje a pak už jde do pece naposledy. Každá věc se pečlivě naloží do pece, aby se nepřilepila a pak se obvykle cca 9 hodin uklidňujeme láhví vína, že vše dobře dopadne a po otevření pece nebude žádná pohroma.

  Otevírání pece (Golema) patří asi k nejkouzelnějším okamžikům. Najednou se po vší té dřině (prachu, uklízení, vytírání, utírání, zametání, bolavých zádech a vlasech jak chemlon z toho prachu) je věcička hotová, roztomile malá, krásně bílá.  A my stojíme před pecí a máme malé Vánoce. Nejednou jsme si samou nedočkavostí spálily prsty..=)

  Každý kousek z naší tvorby, nám projde nespočetněkrát rukama, několikrát se opracovává a retušuje, za každým je spousta naší práce, doufáme že naše snaha jde alespoň trochu vidět a že Vám naše kousky přinesou stejnou radost jako nám jejich tvorba.

Pěkné čtení, Zuzka...a No ne =)