Před časem jsem se rozhodla, že začnu vydávat svůj e-časopis. Nápadů mám spoustu. A taky ráda učím ostatní, jak se co dělá. A ráda jim ukazuju, jak se jinak podívat na to, co už znají, jak překročit hranice toho obvyklého a vyzkoušet věci udělat jinak. Vedu kurzy, ve kterých se o to snažím osobně, ale protože množství lidí na kurzech je omezené a já také zvládám jen určité množství kurzů, naznala jsem, že takový e-časopis není špatná forma.  Je to dobrý způsob, jak dostat tyto informace mezi lidi, aniž by museli zvednou zadek ze své židle u stolu. A je výhodné, že ani já ho nemusím zvedat a jezdit na druhý konec republiky. 

Člověk by řekl, že letos, v tom divném roce, kdy mi zakázali většinu kurzů (stihla jsem jich jen pár do března a pár v létě), se s nadšením vrhnu do výroby nového čísla nebo spíš dalších čísel svého občasníku a zahltím všechny svými návody, podle kterých budou doma tvořit, když stejně nic moc jiného dělat nemůžou. A ono to bylo všechno úplně jinak. 

Od okamžiku, kdy nás v březnu zavřeli, jsem začala přemýšlet o tom, jaký smysl má vlastně moje práce. Zda vůbec má nějaký smysl? K čemu to je, když ušiju nějaký art quilt, který si člověk doma může pověsit na zeď? Nebo nějaký polštář. Jaký to má smysl? Najednou jsem začala cítit potřebu zajíšťovat si ty nejzákladnější životní potřeby, kam patří hlavně jídlo. A to tak, abych nebyla tolik závislá na tom, co koupím v obchodě. Takže tento rok se u mě nesl sice ve tvůrčím duchu, ale v úplně jiné oblasti, než které se obvykle věnuji. Na jaře jsem zasela, zasadila sazenice, během roku sklízela a zavařovala. Ve sklepě mám svoji mrkev, červenou řepu, brambory, taky jsem sklidila pěknou cibuli, rajčata, ještě teď můžu sklízet třeba růžičkovou kapustu, zavařila jsem spoustu marmelád, naučila se péct kváskový chleba a taky fermentovat zeleninu. Takže kysané zelí si už rozhodně kupovat nebudu a pickles vytvořím levou zadní.  Občas jsem se přiměla i něco vytvořit sem do obchodu, většinou v rámci soutěží klubu Nestejní, jehož jsem členkou, ale bylo to náročné. Zato návrat k tradicím třeba i v podobě sušení bylinek mě vyloženě těšil. 

Pak přišla zima a ve mně se najednou něco zase přecvaklo a dostala jsem chuť tvořit. Ráda bych uspořádala nějaký ten kuzr, abych se sešla s lidmi osobně, protože takové setkání dá stejně vždycky nejvíc, a to oběma stranám. Ale bohužel, stav je takový, jaký je, takže setkání zatím musím odložit. Tak jsem alespoň vytvořila další číslo svého e-časopisu Janin občasník. Zatímco vloni jsem zvládla čísla tři, letos je to toto jediné číslo, ale musím se přiznat, že jsem z něj sama nadšená. To nadšení pramení určitě i z toho, že se mi samotné moc líbí výrobky, které si můžete podle občasníku vyrobit, ale zejména z toho, že jsem opět vešla v kontkat s lidmi, kteří mají stejné zájmy a které díky občasníku můžu třeba zase něco nového naučit. 

A co v občasníku najdete? 

Sáhneme do své hromady zbytků látek a vytvoříme si takovýto běhoun. 

V každém čísle občasníku se věnuji nějaké formě práce s barvami na látce. Stejně tak tomu je v tomto čísle. Podle návodu si nabarvíme látky do vzorů, jaké vidíte na fotce. Podotýkám, že je to opravdu velmi jednoduchý způsob, a proto se nemusíte bát, že byste to nezvládli. 

 
image
 
Z nabarvených látek si ušijeme polštář. Je to jednoduchý projekt, který po vás nevyžaduje žádné speciální dovednosti (teda kromě šití). 
 
image

 
Vyzkoušíme si kombinaci volného quiltování a zase jiného způsobu použití barev na ještě jednom běhounu. Toto už je trochu náročnější kousek na dovednosti, protože k jeho vytvoření potřebujete umět volně quiltovat. Pokud nevíte, co to je, koukněte se na tento článek, kde jsem tuto techniku popisovala. 
 
image
 
Znovu vytáhneme zbytky látek a ušijeme si středový ubrousek. 

image
 
Vyzkoušíme aplikace trochu jiným způsobem, než se šijí obvykle a navíc si na ně opět sami nabarvíme látku. Ale barvit samozřejmě nemusíte, můžete vzít i látky, které máte doma. 
 
 

Protože jsme ještě dostatečně nevyužili nabarvené látky, tak si z jedné z nich ušijeme kabelku. Jednoduchou, s čistými liniemi, ale vyztuženou, s klasickým kabelkovým zipem, kapsičkami, zpevněným dnem, které ovšem z venku nevidíte a s dlouhými uchy přes rameno. 
 
image

 
K výzdobě kuchyně si ušijeme chňapky s aplikací. Zvolila jsem tématicky modrou, zimní barvu. Ale jak vidíte dále, jde to i jinak. 
 
 
A protože se mi aplikace moc zalíbily, tak jsem zkusila vločku i v jiné barevné kombinaci a ušít místo chňapky prostírání. To abyste viděli, že stačí malá změna a z jednoho vzoru může vzniknout mnoho jedinečných výtvorů. 
 
 
A a nakonec si ušijeme pevnou kosmetickou tašku, kterou ozdobíme aplikací lístků, ale hlavně si ušijeme pevné dno trochu jinak, než jste asi doposud viděli. Tento způsob šití dna jsem si zatím uchovávala jako svoje výrobní tajemství a teď jsem se rozhodla, že vás ho naučím.  
 
 
Podotýkám, že Janin občasník je e-časopis, tzn. dostanete jej v elektronické podobě. Tam, kde je to potřebné, najdete ve velikosti 1 : 1 šablony na aplikace a střihy, prostě vše, co potřebujete k úspěšnému provedení všech výrobků. 
 
Toto číslo má celkem 80 stran, takže je docela rozsáhlé a je jako vždy plné fotografií s postupem, abyste vše snadno pochopili a mohli si vše ušít. A kdyby přece jen nebylo něco jasné, najedete v občasníku odkaz na facebookovou podpůrnou skupinu, kde se můžete na vše potřebné zeptat a já vám odpovím. 
 
Toto číslo občasníku si můžete zakoupit zde.
 
A pokud jste se s mým e-časopisem ještě nesetkali, pak ostatní čísla, která dosud vyšla, najdete zde

 
Přeji všem krásné tvoření a teď už mi zbývá jen věřit, že budete s obsahem občasníku spokojeni a bude pro vás přínosem.