Dnes ráno cestou do práce jsem zaslechla prvního letošního skřivánka. Okouzlená jsem zvedla hlavu k nebi a zapátrala po malé tečce. Byl tam. I přesto, že bylo ošklivo, zataženo a lezavo, bylo jaro zas o kousek blíž.  Vrzal o sto šest a já jsem byla šťastná...

Jsem ráda, že žijeme tady - u nás doma... -  kde jaro střídá léto, tomu zase poklepe na rameno zářivý podzim a na konci roku ho vystřídá zima. Připadá mi, že se tak stále máme na co těšit. Pro mě je to nejlepší období jaro. Znáte to - jak najednou začne vzduch jarně vonět, sluníčko už zase hřeje, kosáci začnou pořádat každodenní koncerty a ostatní ptáci se vracejí domů. Jako jedny z posledních přilétají vlaštovičky - to jsou pro mě praví poslové jara. Když poprvé zaslechnu jejich štěbetání, musím se moc snažit, abych nevlezla pod auto, protože chodím s hlavou vyvrácenou. Jééé, jak já už se těším...

A před pár dny jsem začala to jaro přivolávat a vznikl tento náhrdelník, první z pozdější kolekce The Four Seasons:

...

A teprve později vznikaly další roční období, poněkud na přeskáčku, sem už je vložím tak jak to má být.

Léto...

Podzim...

a na závěr odcházející, jiskřivá Paní Zima...

V galerii se mi fotky už trochu rozutekly, tak než se vydají na cestu, chtěla jsem, aby byly někde spolu...