Jedno skončilo a druhé nám začalo

Je zajímavé, že všechny převratné a životně důležité věci se nám dějí v létě.  Ať hezké, tak ty špatné. Nevím proč to tak máme, ale máme to tak. V době, kdy se těšíme na dovolenou, teplo, koupání, výlety se připlete událost, kterou byste nejraději odsunuli na později.  Kéž by to šlo.

Možná je to tím, abychom v zimě mohli více odpočívat a nabírat síly zase na léto. Letošní léto bylo u nás ve znamení smutných a zároveň radostných událostí.  Naše čubinka Daisy letos po svých šestnáctých narozeninách začala rychle chřadnout a velká horka jí rozhodně nepřidala. Sotva pletla nohama. Naše Elza, mourovatá kočička jí vždycky do schodů tlapičkou postrkávala a pomáhala. Bylo to dojemné, ale najednou naší milované čubince došly všechny síly a usnula 24. 8. 2015 navždy.

Nemusím vůbec psát, jak moc nás její odchod po šestnácti a půl letech zasáhl. Nechci nikoho rozesmutňovat rozepisováním toho, jak těžké to bylo, protože každý, kdo si tohle prožil, ví, jak je to smutné. Najednou nemusíte o půlnoci ven, nikdo vás neupozorní, když někdo stojí u dveří, nebo prochází kolem. Stačil jen pohled, nebo štěknutí a všichni jsme hned věděli o co jde. Zůstala zoufalá prázdnota.  Ale naše Elza věděla, jak nás rychle dostat z toho smutku a porodila o 4 dny dříve krásná tři koťátka. Porodila naprosto bez potíží, jen si vyžádala mojí přítomnost a nemohla jsem ani odejít z místnosti pryč, okamžitě začala mňoukat.

Na fotu pár minut po porodu:

          první kotě Loki - kluk                                       druhé kotě - Sazinka                                     třetí kotě - Lilinka

První kotě černé jako uhel se narodilo tak rychle, že nás překvapilo, když jsme přišli k pelíšku, kde Elza rodila, a zahlédli jsme černý uzlíček. Za krátkou chvilku vyšlo ven druhé kotě, také černé. Ale jaké bylo překvapení, když ho Elza jazykem očistila a převrátila. Kotě bylo na bříšku celé mourovaté a čumáček mělo, jako když kominík proleze komínem, taková malá opička. Prostě mourky si schovala naspod a tváří se jako černé kotě. Po narození druhého kotěte se dlouho nic nedělo. Elza najednou začala naříkat a už se dralo ven třetí kotě, ale mělo obrácenou polohu a dlouho se Elze nedařilo kotě vytlačit ven. Když už jsem začala hledat číslo na veterináře, najednou bylo venku. Dlouho se Elze nedařilo kotě probrat, aby se nadechlo, ale pak se to podařilo. To byly nervy. A poslední kotě bylo krásně mourovaté. Pořád jsem hlídkovala a čekala, kdy půjde na svět další kotě, ale nic se nedělo a nakonec měla Elza  tři koťata. 

Když Elza poprvé odešla na chvilku ven od koťat, byla jsem šílená strachy.  Co když se nevrátí?  Co když se jí něco stane?  S myšlenkou na umělý odchov koťat jsem byla pološílená a ještě navíc poznamenaná odchodem naší milované čubinky. Ale Elza jako správná máma se vždy vrátí včas ke svým potomkům a vynahrazuje nám všechnu bolest a smutek. Už při pohledu na tři malé uzlíčky, které začínají projevovat svoje první vlastnosti, postupně odplouvají ty nejhorší chmury.

První černý uzlík se tváří a asi i je kluk a má se čile k světu. Dobře prospívá, a když ho vezmu do ruky, umí pěkně zakřičet na svou maminku.

Druhá v pořadí je Sazinka, která je nejdrobnější a snaží se tvářit jako skoro černá kočička. Schovává své mourovaté bříško a my pořád váháme a tápeme, jestli je to Sazinka nebo Sazínek.

Třetí v pořadí je Lilinka, krásná mourovatá kočička, která všechny přerostla a je zajímavé pozorovat, jaký je to  mazel Elzy. Jediná spí u mámy mezi předními tlapkami a běda, když jí chci na chvilku vzít na focení. Už je tu její máma a elegantně odnese malou Lilinku zpátky do pelíšku a já mám po focení.

Když jsem se poprvé podělila o svou radost na facebooku, že máme koťátka, napsala moje kamarádka na profil: „A který sviňák bude platit alimenty?“ Tato věta mě rozesmála a já samozřejmě vím, kdo je otcem a kdo bude platit jak mourovatej, nebo půjde sedět, až zčerná za neplacení alimentů! .  Jen doufám, že se některé z koťat nepotatí a nebude krást v okolí klobásky a steaky místo myší, že Asmera?

Je to nádherné pozorovat jak ze dne na den koťátka sílí a rostou. Dnes 7.9. je koťátkům 17 dnů a mně to dalo  radost, sílu a také obdiv, jak báječně to mají zvířátka všechno zařízené. A pokud vás bude zajímat dál, jak naše koťata rostou a prospívají, určitě ráda napíšu další blog.

A tímto zdravím všechny milovníky ať už pejsků, kočiček a dalších zvířátek a zvířat.

P.S. Nebylo pro mně lehké napsat tento blog a podělit se o svou bolest ze ztráty milované čubinky , ale  příchodem malých kočičích uzlíčků to bylo o trochu snažší.