Dovolená je pěkná věc, kterou kalí fakt, že si na ni předem musíme sbalit kufry.

"Baliči" se dělí na dvě hlavní skupiny. Na lidi zodpovědné, kteří když odjíždějí na dovolenou v srpnu, začnou přemýšlet, vytvářet seznamy a balit nejpozději koncem února; a na exempláře neschopné a chaotické, začínající balit dvě hodiny před odjezdem.

Nejhorší je, když se v jedné domácnosti vyskytují obě sorty. Pak dochází pravidelně k třenicím a dohadům nejpozději dva měsíce před dovolenou. Vzhledem k tomu, že nejsem schopna napsat ani seznam na zítřejší nákup, je nejspíš jasné, do které skupiny patřím. A jelikož manžel pro změnu po mně neustále seznamy nákupů vyžaduje, logicky z toho vyplývá, že patří mezi dovolenkáře zodpovědné.

Roky se kácí z toho, že odmítám brát s sebou kupříkladu lékárničku. Taky proč - nedůležité léky zabírají místo důležitým knihám a kdyby si náhodou někdo vymyslel bolest hlavy a nestačil mu studený hadr do týla, Aspirin mají snad v lékárně všude. A kdyby byly děti tak nešikovné, že si odřou koleno, nechť si na něj plivnou... A mořská voda jim ho vydezinfikuje stejně dobře, jako nějaký Ajatin.

V mém kufru nikdy nenajdete takové zbytečnosti, jakými jsou třeba jehla a nit nebo manikúrové nůžky. Ulomený nehet se dá v nejhorším ustřihnout i nůžkami na drůbež, které bývají ve výbavě každého slušného apartmánu. A nějaký ten den v tričku s dírou taky ještě nikdy nikoho nezabil...

Protože jsem chaotik, zmatkař a osoba krajně lehkomyslná, balím skutečně jen pár hodin před odjezdem. A ne že bych se babrala s nějakými komínky s oblečením, kdepak. Házím do kufrů bez ladu a skladu kusy oděvů a předměty tak, jak si zrovna na co vzpomenu. Plavky, přípravek proti komárům, sandály, triko, knihy, triko, kalhoty, deštník, ponožky, další triko, krém na ruce, krém na opalování, kšiltovku, pravý český osmiprocentní ocet (okurkový salát s jablečným nebo vinným octem, to fakt není ono a cizozemští přátelé ho prostě chtějí), papírové kapesníky, ručníky, chladící tašku... 

Dopadá to tak, že po příjezdu tisíc kilometrů od domova zjistím, že jsem sice synkovi vzala s sebou troje dlouhé kalhoty (kdyby se večer ochladilo), ale kraťasy někdo asi sežral. Ne, v jediném kufru nejsou ani jedny. Svetry mám tři (nemusím je samosebou celou dobu vytáhnout), tílko ani jedno. Mám s sebou sice deštník, ale chybí boty do vody. Všechny. Deštník je opravdu navíc, na Kvarnerských ostrovech v létě nikdy neprší. Zato boty do vody by někde, kde je ve vodě víc ježků, než sprosťáren ve Sněmovně, docela bodly. Naštěstí je za mrzký peníz vede každá Jadranka. Jen tam musím pro klid v rodině doběhnout brzy, kdo by poslouchal: "Já jsem ti to říkal, kdyby sis napsala seznam...". V postranní kapse kufru nacházím zimní rukavice, nabíječka k telefonu nikde. Heršpic, jsem si jistá, že jsem ji s sebou brala. Objevím ji po týdnu v postranní kapse v kabelce, kterou jsem zatím nepotřebovala.

Navzdory mým nedostatkům v balení jsme vždycky dovolenou všichni ve zdraví přežili.

Už musím jít. Potřebuji sepsat seznam na zítřejší nákup...