Je to se mnou marný!
Už roky.
Jsem nenapravitený snílek, co se brouzdá listím, s radostí prokřupává krustičky ledu na kalužích a hlavně často zírá do mraků.
Kamkoli se na cestách za kurzy dostanu, tam koukám na nebe.
Ať je to Praha,
Brno,
Písek,
Krumlov,
nebo Budějce, kde jsem v prosinci učila poprvé, ale určitě ne naposledy.
Jakmile se modrá z nebe zrcadlí i ve vodě, jsem beznadějně ztracena.
To pak sedám k papíru a barvám a snažím se tu krásu zachytit.
A nejsem sama, kdo modrou miluje :)
A co vy, máte rádi modrou?
