Už máme pomalu jaro a já se musím pochlubit, že Ježíšek vyslyšel mé prosby a přinesl mi nádherný kolovrátek od pana Zbranka. Nejen, že je krásný, ale je i super na práci.

Před Vánoci jsme se s panem Zbrankem a dalšími dvěma zájemci sešli v Praze a pan Zbranek nám tam předal naše kolovrátky. Měli jsme s sebou trochu vlny a tak jsme měli i krátký kurz předení. Pan Zbranek je opravdu odborník, nejen, že kolovrátek vyrobil a vysvětlil principy fungování a seřizování i mě, technickému analfabetovi, ale také nás naučil základ předení.

Natěšená jsem přijela domů. Bohužel ten den dostala moje dcera přiušnice, a místo toho, abych zasedla ke kolovrátku, ošetřovala jsem dcery bolavá ouška. Ale jakmile se jí ulevilo, usedla jsem k předení. Měla jsem nachystané rouno a začlo to.

Nejdřív jsem si musela vzpomenout, jak to bylo s tím seřízením počtu zákrutů. Ale zde poradil manžel, protože byl u našeho pražského „školení“. Pomalu jsem se dostávala do rytmu a příze se mi trhala čím dál méně. Když jsem hrdě ukázala své první plné vřetánko, starší dcera se začala smát, že na takovém laně by se udržel i Titanic. No…. měla pravdu. Bylo to fakt dost hrozné. Ale protože jsem zvyklá dělat s přízí, nedala jsem si zkazit nadšení a zkoušela dál.

Postupně jsem zjistila, jak rozdílná práce je s vlnou z jednotlivých oveček, dokonce i z různých částí stejné ovečky, jak barvit, jak kombinovat barvy, jak skát apod.

K dnešnímu dni jsem upředla a upletla dvě vesty a 8 párů ponožek a stále mě to moc baví. Už vymýšlím, co obarvím, upředu a upletu dál. A těším se na jaro, bude nová střiž a na zahradě se budu moct znovu vyřádit s praním a sušením vlny. A vše začne nanovo….