Až teď mám čas se dostat k takové menší reportáži ze svého měsíčního výletu. Až teď, protože sedím  u PC pod dekou s termofonem a něčím na způsob zánětu močového měchýře (nikdy jsem ho neměla, tak nevím).

Na výlet jsem jela autem se svým milovaným přítelem Jirkou a s psíkem Jarošem.  13. července jsme se vydali na cestu, večer, až kolem páté, ale z Rožnova jsme se dostali až někam k Táboru, tak jsme byli rádi. Já, jelikož miluji mapy, jsem navigovala, přítel řídil. Další den jsme kdesi pod Čerchovem nechali ležet foťák, takže jsme byli trochu nešťastní...

Cestování ale přeskočím, přestože bylo zábavné a zajímavé. Chci se rozepsat o místech, která jsme navštívili. Nejdříve to bylo švýcarské Ženevské jezero - dokonce jsme se v něm koupali, voda byla přenádherná. V noci jsme byli i v samotné Ženevě.

Pak jsme chtěli jen a jen k moři. Bylo hrozné vedro a to ježdění autem, hrůza, občas i 50 stupňů (rekord jsme měli kolem 56°C), naštěstí to rychle vyvětrá. Klimatizaci nesnášíme, tak jsme neustáli jezdili s otevřenými okny a nohama venku

Našim cílem byl Camargue. Nádherný národní park, já ptáky miluju, tak jsem se nemohla vynadívat, je to opravdu skvělý vynález ten dalekohled... Navštívili jsme městečko Saintes Maries de la Mer, odolávali mistrálu, koupali se, vařili v ešusu na vařiči, pili francouzská vína a jedli jejich sýry a bagety a hlavně jezdili do vnitrozemí, ke Rhoně, dívat se na všechny ty ptáky, mimochodem NP Camargue je jedna z mála (někde bylo že ze 3) oblastí Evropy, kde se každoročně rozmnožují plameňáci. A ti teda byli. Taky spousta racků, vrabci, které jsme krmili, a bílý ptáček, který vypadal podobně jako volavka (je-li zde ornitolog, prosím, co to bylo za ptáčka:)...

Potom nás čekal Avignon (cesta se zastávkou v krásném Arles), kde byl  divadelní festival (škoda, že jsme se francouzsky domluvila jen rukama nohama v obchodech). Po Avignonu jsme projížděli Provence, města jako Marseille (ta katedrála na kopci je úžasná! Jsou tam překrásné mozaiky (ptáků), asi byla nedávno zrestaurována), ale i malá a neznámá městečka. Smažili jsme ryby z rybáren, dělali saláty, byli jsme v Aix - en - Provence, s úmyslem vylézt na "Cézannovu" Mont St. Victoire, jenže kvůli nebezpečí požáru nám nebylo dopřáno.

Po Azurovém pobřeží jsme se vraceli pomalu domů, z kopce od cesty jsme si prohlédli Monte Carlo a Monacké knížectví, kasino... Projížděli jsme přes Itálii, kde jsme si nemohli nechat ujít Janov (opět noční) a cestu přes hory, den poté jsme se naposledy okoupali (Eraclea, Caorle - tolik komárů nebylo ani v tom lese v Táboře), jeli Slovinskem, Maďarske, kde jsme se podívali na Balaton, Budapešť a Ostřihom a dojeli na Slovensko, kde má mamka mého milého jakýsi domek a kde jsme ještě pobyli tři dny na "Kaštielských slavnostech" v té dědině Bardoňovo (nebo taky Baracska, všichni tam mluví i maďarsky a prvně jsme z toho byla v šoku).

Ze SK do Brna a pak domů, na Valašsko. Výlet to byl nádherný, ten (skoro) měsic mi přišel až málo:). Protožejsme si v Camargu koupili za hříšný peníz mapu, řekli jsme si, že se tam ještě několikrát podíváme, aby se to vyplatilo:)

Co jste došli až na konec vyprávění děkuju a doufám, že bylo docela v pohodě (a že tam není moc chyb)