Jela jsem pracovně na doraz a ještě dále. Neposlouchla své tělo, které protestovalo, přebíjela únavu kávou až imunitní systém zkolaboval a já skončila v nemocnici na kapačkách.

Zákaz mobilu, televize, maximální délka návštěvy 15 minut, odpočívat .....

Kamarádka mi donesla blok a pastelky a já měla radost, že snad můžu alespoň něco, co mne jako dítě těšilo ze všeho nejvíc - kreslit. Jaké bylo překvapení, když po několika tazích jsem musela pastelky odložit a čekat až hlava přestane stávkovat.

Skoro čtrnáct dnů v perfektní péči lékařů jsem lůžko opustila a přesunula se do domácí péče s klidovým režimem a pomalým tempem navyšování fyzické i mentální zátěže ..... a tak kreslím co mi příjde na mysl a aby to více léčilo, než ubližovalo :-)

P.S.

ty obrázky jsem nahrávala každý snad 10x, ale jsou stále svéhlavě hlavou doleva :-D