Ani já nejsem génius. Jsem už po sedmé nakvantovaná.

Dnes to bylo na téma sebeláska. Co si tady přečtete budou s vámi dělat i trička a obrazy. U obrazu máte tu nergii v prostoru, kde jste. U trička máte energii přímo na těle - můžete se do ní obléct a mít ji s sebou kdekoliv. Super zážitek - doporučuji. 

Ke kvantování - které podstupuji já, abych se mohla pro sebe i vás uvolnit a tvořit podporující energetické věci. Na to se potřebuji zbavit vlastních bloků. Tak to je.

Musím říct, že jsem u dnešného kvantování třikrát usnula hlubokým spánkem a vždycky jsem si myslela, že jsem to celé prospala. Neprospala, asi to byly jenom minuty...asi to bylo proto, že jsem byla i hodně unavená dnes. 

Dovolilo mně to se i prospat a o nic nepřijít - ba získat něco navíc - spánek.

A co z toho vzešlo....Podle toho možná i lépe pochopíte, co s vámi dokáži dělat obrazy i energetická trička.

Pár hodin po kvantování se mi začaly vybavovat vzpomínky a šlo to až do dětství.

A ještě to odstartovala textovka od mé kamarádky, která mě včera pozvala do divadla.....Zjistila jsem, že když něco přijmu, měla bych to i vrátit - nějak se to čeká ode mě - byl to jen pocit - vysvětlím.....a to teď nemůžu ani na návštěvou k ní, díky pracovnímu nasazení, co teď budu mít. Mám doma i Callcentrum nastavené pro jednu společnost (za což jsem ráda)....A co se tedy dělo dál:

Přes tu textovku se to odstartovalo dál Ona se jenom vlastně ptala, jestli jsem večer dorazila domů v pořádku. A potom mě zvala na kafe k sobě s tím, že mě i na určitém místě vyzvedne. A v mém nitru už se plašil kůň. Všimla jsem si své divné vnitřní reakce.

Začínala jsem mít pocit, že bych jí měla asi něco vrátit:

 I kdybych chtěla, tak ted nebudu mít chvíli čas.....a najednou ty vnitřní prožitky a vzpomínky podobných situací šly dál...nechala jsem to v sobě běžet....až jsem v tu chvíli a pro tento zážitek došla k prapůvodu věci - tedy opakujících se situací i mých vnitřních reakcí a původu odkud jsou - došla jsem probíhajícím kinem v hlavě a podobnými vzpomínkami až do dětství.

Jaký řetězec vzpomínek se začal jednou textovkou po ránu od mé dobré a letité kamarádky odvíjet? 

...přes prožitky s mými třemi partnery až do dětství.

Kam jsem došla?

Maminka cokoliv od svých sourozenců přijala (dárek třeba)..vždycky pronášela: "Ďakujem, kým Ti to vrátím."......Už jako děcku mi to nedávalo smysl. Vždycky jsem si říkala: " Proč si to bere, když to chce stejně vrátit? Ona to asi nechce. Tak proč si to bere? A nebo to musí vrátit?"

.....A co to udělalo v dospělosti se mnou? Nebyla jsem ochotná nikoho a nic přijmout plně do svého života.

Když už mi někdo něco dal, nebylo to to, co jsem doopravdy chtěla. Když už mi někdo něco dal nebo pro mě udělal, chtěl za to po čase něco ode mě, co já jsem nemohla dát. (Tady už se značí ten rozpor v tom, co dělala maminka, jak jsem to chápala, že je to divné...i tak jsem přijímala...a ejhle, nebyly to ve skutečnosti dary od lidí...časem za to něco chtěli. Ale neřekli to hned. Jinak by to byl obchod, výměna...a dohoda, na kterou bych měla možnost svobodně přistoupit. Ne, schovávali svoje vidění toho, co a jak bych jim za to mohla dát za podobu daru. S těmi to lidmi už jsem šla do střetu po čase. Co jsem mohla jsem pro ně udělala, ale nic dál a nic víc. Takže jedné kamarádce jsem raději dala tisíc korun za staré obnošené oblečení, kterým mi pomohla v určitou dobu formou daru a ještě se slovy, že přibrala a má plné skříně a neví, co s tím - bohatá žena to vlastně byla v tu dobu tímto - oplývala bohatstvím a pak chtěla pořád něco šít a přešívat zdarma nebo naříkala, když už jsem cítila, že za tohle už chci peníze.

Po dvou letech jsme si věci vyjasnily (|ona je to moc hodná ženská, jenom žije trochu jinak nežli já) - takže až jí zas napadne, mi něco dát, budu si ujasňovat jak to myslí nebo, co za to chce.

A pak je ta nejhorší skupina lidí (což byli i mí partneři) - dokázali dát (tam už jsem si hlídala jen to nejdůležitější, co bych od nich potřebovala) - i to mi vyčetli a vyčítali pořád dokola...pořád dokola mě přesvědčovali, jak jsem líná, jak jsem špatná, jak jsem je využila (ten pro mě nejdůležitější byl v tomto největší kalibr - on neuměl přijímat ode mě a nebo nechtěl vidět, co dávám já - to je lepší výraz, kdyby viděl a chtěl vidět, byla by rovnováha nebo to taky měl nějak zablokovné - to už je jedno - každopádně na něm mi hodně záleželo a trvalo dlouho než jsem zjistila...že mi připomíná mojí maminku tuplem..ona si ode mě dlouho nechtěla nic vzít - pro změnu, abych nějak nezchudla, aby mě nějak neobrala a aby se asi udržela na postu té silné - čili matky..nebo třeba, aby nemusela nic vracet, protože jako matka mi tak jako tak hodně dala - nosila mě v těle, živila mě, musela něco udělat, abych studovala mimo domov - v Brně - oděvařinu. Sice jsem si ve třídě připadala jako žebrák, ale já si poradila..prostě jsem chodila na brigády.

Ve stejném duchu studovala i moje starší dcera - klobouk dolů - dělala servírku - i když jsem jí přesunula právě k rodičům - jako že najíst jí daj, protože její otec po rozvodu prostě nefungoval a můj stávající partner na tom nebyl o moc jinak - gamblerství a jeho následky jsme nesli celá rodina)....Nebo to ze strany všech třech mých partnerů i matky byla manipulace?  Aby mě mohli ovládat? - Držet v pozici nějaké té podřízenosti a závislosti a jiných iluzích. Ve své podstatě mě obrali o víc než mi dali. Těmi svými emocionálními výpady, osočováním, obviňováním....než jsem to nějak zpracovala, ustála...obírali mě o mou životní energii. A dělo se to proto, že i já jsem v sobě měla princip: přijmeš dar, musíš vrátit. Darem může být cokoliv i pomoc s něčím.

Víte, co je na tom nejhezčí? Že asi před měsícem se mi maminka s něčím svěřila a tak jsem vzala do ruky pastelky se slovy: " Mami já Ti to rozkreslím a já Ti to potom řeknu. Šlo o letitý problém s tátou. Táta u telefonátu byl. Varovala jsem ho: "Tati, promluv, protože já na to tak jako tak přijdu." Jenom se tomu smál. Tak jo. Druhý den měl po smíchu. Všechno mamince přiznal. Holt udělal něco, co by věrný muž asi udělat nechtěl....a přišel k zážitku, který když po mamince chtěl....nechápala to a on ji nedokázal vysvětlit, že k tomu zážitku sám teprve někde přišel. I on si myslel, že udělal něco špatného. A už je to všechno venku a je klid. To trauma a napětí ve vztahu mých rodičů trvalo 27 let - a nebudu vám říkat o jaké téma šlo. Domyslíte si...a ono je to vlastně jedno v jakém traumatu žijeme a možná zbytečně. 

Tak takhle může vypadat cesta do podvědomí - do vnitřního nastavení, které je otočené proti nám samotným . 

Co objevíte a zvědomíte si, to také můžete propustit.  A pak už se můžete některým minulým situacím zasmát a s novým pohledem na sebe i na svět jít dál.

Takto vysílají energii a působí na to vaše vnitřní nastavení i obrazy a trička. Trička přímo přes tělo.

Vysílaná energie se vmíchává do té vaší a začne tam dělat pořádek. 

Když ten proces necháte proběhnout až k uvědomění, přestanete vnitřně reagovat, začnete jednat jinak. Uvolněněji komunikovat. 

Kdo má odvahu vyzkoušet - vyberte si obraz nebo tričko. Potom nám můžete napsat svou zkušenost, co se dělo, když obraz visel na zdi ve vašem prostoru. Nebo když jste nosili tričko. Zejména po prvním oblečení ttrička se dostavují silné prožitky. Říkám jim start proměny. :-)