Možná si někdo z Vás vzpomíná. Psal jsem před nějakým časem. S našim japonským výkonným terénním automobilem jsme zapadli a nemohli se dostat od nás z kopců dolů do města.

Protože, kdo je připraven, není zaskočen a momentálně je u nás tolik sněhu, že i nejvyšší lidé našeho kmene ho mají při chůzi až po krk a ukazatele směru jsou na křižovatkách zafoukány tak, že i zkušení stopaři spolu s ostatními pocestnými bloudí bezradně zasněženou krajinou. 

Rozhodli jsme se, že zakoupíme opravdu špičkový terénní automobil, který nezklame, vydrží vše a dojede kamkoli. A naše kopce zvládne s lehkostí. Vsadili jsme na americkou značku. Prodejce tvrdil, že kromě ohně projede čímkoli a kamkoli. Měl pravdu, jedná se opravdu o špičku na automobilovém trhu, pro náročné a bohaté zákazníky.

Takže tady je krasavec, kterého zakoupil náčelník našeho kmene pro naše potřeby.

Jsme z něho úplně odbouraní, tak se s ním pořád fotíme a jezdíme cestou – necestou – polem – nepolem – řekou - neřekou.

Ale i sranda jednou končí a my musíme odvést ovečku do města na trh.

Jenže to nebude jen tak. Naše zánovní americké terénní auto je moc vysoké a ovečce se nechce vyskočit. Navíc se začíná tvářit rozzlobeně a divoce. (Ta ovečka).

Ostatní zvířátka na naší farmě nás s úsměvem pozorují. Ale také ovečce závidí, že oni se tak krásným automobilem nesvezou. Až se z toho kravička rozbučela a koníček vykulil oči.

Jenže my jsme sehraná parta a pomáháme si. Takže ovečka je naložená a obdivuje zánovní automobil.

Teď naskákáme na terénní automobil i my a hurá zasněženou krajinou s větrem ve vlasech dolů z kopců do města na trh. Život u nás Mezi Kopci je prostě krásný.