Už nějakou dobu přemýšlím o tom, jak naložit se zbývajícími kusy kalendáře. Mám jich tu k prodeji ještě kolem 30 kusů. Což je vzhledem k nákladu tisku 100 kusů pěkný výsledek. Nicméně. Co s tím zbytkem? Nějaká šokující sleva? Nic takového nebude, pardon... Nejde mi to přes prsty. A to hned ze dvou zásadních důvodů. Jeho tvorba mi dala opravdu dost práce, a nějakým podceňováním ji nehodlám degradovat. Další záležitostí je důvěra zákazníků, kteří si svůj kalendář již pořídili. Koupili si něco, čeho si váží, co je těší, co pro ně má určitou hodnotu... A já je teď nebudu ponižovat tím, že svůj vysněný kousek najdou ve výprodeji za pár "kaček"...
 
Takže pokud čekáte, že budu v lednu či v únory kalendář vyprodávat třeba za stovku, abych aspoň něco utržila, tak nebudu... Pokud si tedy na nějaký ten kousek myslíte, vězte, že jeho cena je 350 Kč, a ani o chlup méně... (Plus provize a poštovné vychází na 90 Kč.) Ale abyste neřekli, že nemám ani trochu obchodního ducha (jakože ho fakt nemám, ehm...), tak uděláme oblíbenou akci 2 + 1, jo? Dva kalendáře si koupíte, a třetí ode mě dostanete jako dárek (dárky dávám ráda, tohle jsem ochotná podstoupit). Získáte tak hned tři skvělé vánoční prézenty, a to se vyplatí! (Hotový Horst Fuchs!) Akce platí pro prvních deset zájemců, což je celkem logické, protože více kalendářů ani nemám, že... 
 
 
A jak celý kalendář vznikal? Na konci září 2015 jsem se nacházela v euforickém oparu, že jsem konečně dala výpověď ze zaměstnání, které mě už dlouho ničilo... Pamatuju si, jak jsem tehdy u mamky na návštěvě zasedla ke stolu, a pustila se do díla. To bylo kolem Václava, prodloužený víkend, venku bylo krásně, a uvnitř mě... Tolik nápadů a chuti kreslit! Myslela jsem, že pokládám základní kameny své budoucí výstavy... No, možná i jo, ale některé věci prostě nelze lámat přes koleno... Už tehdy v tom prvním příspěvku ovšem kamarádka Dasha vyřkla nápad ohledně kalendáře...
 
 
A já se toho s radostí chytla! Tvorba jednotlivých obrazů mi pomohla přenést se přes nepříjemné období nejistoty. Po odchodu ze zaměstnání jsem se najednou octla bez denního režimu, zvyklá neustále pracovat na dvě stě procent, a když jsem najednou povolila, dostavily se úzkosti... Pocit, že můžu každé ráno zasednout k papíru, a pokračovat na tvorbě kalendářového cyklu, mě velmi uklidňoval. Upřímně, sama doteď moc nechápu, jak jsem dokázala tak rychle vymyslet a vytvořit 13 kousků o velikosti ještě o kapánek větší, než je A3...
 
 
A pak bylo v lednu najednou hotovo, obrazy dokončeny. Naučila jsem se díky nim jednu velezásadní věc. Pochopit, jaký tvůrčí cyklus mi vyhovuje. Že po sobě nemůžu chtít, abych ráno v šest přišla ke stolu a osm hodit makala. Že mi vyhovuje pracovat nárazově. Ponořit se do díla, a pak si dát třeba den v kuse oddech... Zkrátka díky kalendáři jsem se přehoupla ze zaměstnaneckého režimu do toho tvůrčího... (A byl to boj, to vám povím...)
 
 
Díky kalendáři se udála ještě jedna úžasná věc. Zjistila jsem, kolik lidí mi fandí, a jak moc skvělých duší mě podporuje... Když jsem na svém blogu vyhlašovala "akci KALENDÁŘ", nečekala jsem, že se to povede... A ještě tak rychle! Po odkliknutí článku se ve mně všechno sevřelo. Zaplavil mě absolutní smutek, že tohle přece nemůže vyjít. Že mi někdo jen tak nesvěří své peníze, abych kalendář mohla nechat natisknout, natož aby se našlo 35 takových odvážlivců... A pak najednou... Jeden email, druhý, třetí... Neskutečné se stalo skutečností. Díky vám, kalendářovým odvážlivcům, že jste do toho šli! Máte velmi podstatnou zásluhu na růstu mého tvůrčího sebevědomí. Tehdy jsem poprvé viděla, že to moje podnikání fakt půjde... Že je zájem o to, co vytvářím...
 
 
Jistě to chápete... Že je tenhle kalendář mým srdečním projektem, a že ho tedy nemůžu prodat jen tak za stovku, a degradovat ho na úroveň takových těch statisícových výtisků z levných knih... Bude mi ctí, přidáte-li se do našeho klubu kalendářníků. A i kdyby ne, jak to tak čtu, tak mi kalendář přinesl už mnohem více, než bych si kdy dokázala představit. Ony se ty zbývající kusy případně využijí i jinak, že jo...