Vánoce jak známo moc nemusím, ale konec roku mě baví. Ne kvůli oslavám, šampaňskému a rachotu ohňostrojů, ale kvůli bilancování a naději konce i nového začátku. Vždycky mám pocit, že starý rok svlékám jako propocené triko a zablácené gatě a s nadějí natahuju ruce po nažehleném oblečení ještě vonícím venkovním vzduchem. S upřímným předsevzetím, že letos se FAKT ničím neumažu, ba ani nezmačkám. To mi samozřejmě dlouho nevydrží, stejně jako kdysi ve škole posvátná úcta před bělostnou první stránkou sešitu. Nejpozději na té třetí už byla nějaká prasárna – škrtance, gumování a oslí rohy.

Protože jsem byla vychovaná ve víře, že v životě platí jen 100% nasazení a samé jedničky, jen zlomeček let z té dlouhé řady jsem s hlubokým vděkem opatrně svlékla a vystavila do vitríny jako vzor pro ty další (abych posléze zjistila, že tím loňským „štěstím“ jsem si zadělala na vězeňský mundúr let následujících). Téměř každý rok měl pokecanou blůzu, umolousané fiží, natržený rukáv, rozbitý zip nebo všechny vady dohromady (a to jsem oproti jiným lidem moc významných dramat nezažila).

Do konce letošního roku jsem se doplazila špinavá, rozedraná a bez bot, ale na otázku „Jak se mám“ jsem zpravidla odpovídala „Blbě, ale překvapivě dobře to snáším“. Možná jsem už konečně dospěla ke zmoudření, že také horší známky i ředitelská důtka mají něco do sebe, když člověk sám sobě hned neudělí výprask. Že za tou důtkou bývají báječná alotria a za čtyřkou z fyziky se skrývá spousta zábavných knížek přečtená místo šprtání nudných vzorečků.

Rok 2021 byl zvláštní i tím, že mi kamarádka ilustrátorka a spisovatelka Denisa Prošková (dříve pravzor anti ezo-vyznání obracející nad mými magořinami oči v sloup) věnovala karty Jsi krásná, které ilustrovala. Jako úplně první jsem s hořkým pochechtáváním vytáhla „Neočekávej“ a opravdu jsem neočekávala, že zrovna s Denisou si budeme každý den psát, jakou kartu nám dnešek nadělil. Natož, že nám to vydrží celý rok!

A protože jsem nejen „bláznivá ezo-lesana“, ale i cifršpion milující přehledy, heslo na kartě jsem si každý den zapsala do diáře. Nějakou dobu jsem tažená čísla marně zkoušela sázet, ale brzy jsem se kajícně vrátila k losům, kde na rozdíl od Sportky aspoň občas vyhraju to, co jsem investovala. Mimochodem, do roku 2022 mám jen dvě předsevzetí – už žádné losy a sázky a ve výzvě Plank Challenge dosáhnout výdrže 5 minut (zatím jsem na 135 vteřinách a mám pocit, že mi přes břicho přejel tank).

Dnes tedy konečně nastal čas spočítat, co mi karty za 365 letošních dní chtěly říci nejdůrazněji a zda se mi některá z nich nevyhýbala. Poslední výzva roku 2021 zněla Zůstaň sama sebou.

O mé disciplíně svědčí, že karetní „áčko“ neboli absenci mám pouhé TŘI dny. A s první šestkou čísel svištím podat tiket (dnes na-po-sled!). I když třeba nic nevyhraju, pouhé respektování pokynů shůry by byla velká výhra. Protože tyhle karty jsou docela dobrý návod na spokojený život, ne?

A zítra dám vědět, zda karty nelhaly ani v tom, jaká čísla dnes padnou!

Velký dík nakupujícím i nakukujícím! Šťastně a zdravě proplujte rokem 2022 a zase se stavte!