Bajky mám ráda už od dětství. Jsou sice hlavně o zvířatech, ale vzhledem k tomu, že ty mé mají souvislost se svíčkami ze včelího vosku , jsou v mé druhé bajce hlavními "postavami" i květiny :o)

Stalo se, že vedle sebe rostly slunečnice a voňavá poupata. Slunečnic byl celý lán a poupat jen pár na zelené louce. Přesto se drobná poupata posmívala slunečnicím, že nejsou po celou dobu svého vzrůstu k ničemu a ani moc nevoní. I za tím sluncem se musí otáčet... " My kveteme směrem vzhůru a krásně voníme po celou dobu", chlubila se. "A každý den za námi chodí medvědi a očichávají nás. Mají z nás radost a vás si nevšímají".

Až jednoho dne začali medvědy nahánět lovci. Medvědi vyběhli z lesa a aniž by si všimli poupat, běželi směrem ke slunečnicím. Do vysokých slunečnic se medvědi bezpečně schovali. Lovci vyběhli za nimi,  ale už je nedohledali. Jen poupata pošlapali, jak tam běhali sem a tam. Nakonec to vzdali a odešli. Pošlapaná poupata byla zděšená z toho, co se jim stalo. Když tu slyší, jak jim slunečnice šeptají, ať se zkusí otočit za sluncem, to jim pomůže. Poupata se snažila ze všech svých sil. Nešlo jim to tak jako slunečnicím, ale nakonec se zmátořila a uvědomila si, jak moc slunečnicím křivdila.

Dříve nebo později může mít každý z nás pro někoho důležitý význam. Každý má na zemi své důležité místo.

Líbila se vám tato bajka? Napsala jsem ještě jednu. Dočtete se tam i proč jsem vlastně začala bajky psát.