Měla jsem sen...

Ne tak velký jako M.L.King, mnohem jednodušší, možná pro mnohé malý a trochu sobecký, ale byl můj a měl jasné obrysy....

V mém snu jsem se často vracela do dětství, k jednoduchosti vůní venkova, k pospolitosti sousedů, k draní peří v naší kuchyni, loupání kukuřičných klasů na mlatě stodoly, svážení řepy do cukrovaru . To všechno byly vůně, které stále hledám a někdy i nacházím když vyjdu do polí za naší zahradou.

Trvalo to dlouho, nebo krátce? Dal mi to Bůh, nebo jsem se o to zasadila jenom já?  Nevím, ale můj sen se mi splnil a já si přeji aby trval dlouho a s pokorou jsem připravena děkovat za vše ......

Za rosu zrána na kytkách, za dusné vedro červencových odpolední na našem dvoře. Za radost trhat rybíz a vařit marmeládu. Děkuji za poklid a čas, který mám na svoje ruční práce.

Cíle a úkoly si stanovuji sama, nikdo na  mne netlačí  a můžu si tvořit podle momentální nálady. Někdy jsou to buchty, jindy krajka při které vzpomínám na babičku.... Je nádherná ta svoboda, ve které si můžete dávat své úkoly a jejich splněním si plnit své sny.....

A ony opravdu kvetou! Kvetou v klidu duše, radosti úsměvu .

A totéž přeji Vám, Vaše Staňka