Tak mě nachtigi nějak popostrčila .....kdo  vlastně u nás dvou co tvoří, protože jsem sice na fler regulerně přišla jako jediná zu, ale už dva roky se mnou nejen žije, ale i tvoří lubi.....a jak se nám tu na fler daří, přidává se k mé práci můj žák, haha, stále víc ......a kdo tu vlastně žák je, kdo učitel.......

VZNIK KAMÍNKU ČI VĚŽIČKY

takže lubi koupenou  hlínu nosí z auta, přetahuje, přenáší do dílny......já hnětu, rozděluji, točím, přenáším, odnáším, poponáším, opět dávám na kruh, přenáším , poponáším, opět dávám na kruh, obtáčím, okukuji, zakulacuji či narovnávám,,,,,,,,,,,,dávám do polic,,,,,,,věžičky jdou raz dva, ale kamínky, ty největší, jsou i ze sedmi kilo hrubé šamotové hlíny,často se i nepodaří vytočit napoprve a skoro hotový předmět se zboří , rozplácne jak žába a jde do koše........ takže je to práce spíš pro robustního chlapa, než žínku evelínku, a já dlouho spíš muž byla..............takže zpět do police, že...

okukujeme tvary, oba,,,a čekáme, až hlína kamínek ztvrdne natolik, aby se dal prořezávat, neztvrdne natolik, aby už nedal a šel do recyklace,  a někdy i smlouváme, kdo si který odnese......jakmile se zatuhnutí kamínku jeví akorát, odnášíme si jej do svého koutečku na malířský kroužek, který se pohodlně otáčí , a začneme pižlat....ani jeden z nás nemá dopředu žádný náčrtek a ani představu, co vznikne, je to dílo momentální inspirace, nálady a někdy tedy přání někoho z vás, kdo loudí přesně ten kamínek, co už je prodaný, ale on bez něj nemůže být,protože přesně tento, že haha...sice nelze naštěstí stejný, ale podobný zkusíme,,,,,,,,

dokud bylo léto a teploučko, sedávali jsem s prací na hambalku, často oba nahatí, neb sluníčko je náš velký kamarád, obklopeni zvěřincem a muzikou hebounkou. a řezali a řezali,,,,,já hodiny, lubinek dni, neb jeho krajky jsou tak pracné, že mě by trefilo, neb podstatou jsem já vichřice, on vánek.......

v chladnějších dnech, které teď, achich ach, budou dlouho, zapálíme krb či krbová kamna , hřejeme si záda a pižláme a pižláme..........

a mezitím, komunikujeme s vámi, drbeme zvěř, objímáme se, jíme bezmase, posloucháme muziku, či moudré řeči někoho, kdo nás může směrovat, smějeme se, mlčíme , mluvíme,chodíme do lesa,lubi pracuje na svých grafických projektech, vytváří skvělé plakáty, já točím užitnou keramiku, nebo se mazlím s kachlemi či andělkami.................................fotíme, zdobíme dvorní kouty, koukáme, meditujeme, jsme, někdy odplouváme..................

máme velké štěstí, mám velké štěstí....přes různé vlnobití oceánu života už dlouho každý den, každou chvilinku dělám a žiji přesně to. co mě baví, naplňuje, živí. už dlouho to takto mám a poslední roky obohaceno duší kreativní, láskyplnou a inspirující.....a jsem stále víc překvapována, jak pro tuhle energii si k nám vy chodíte.....jupííííííííííííí. svět je krásné místo......................

alergeny u nás nenajdete.....protože alergie není nic jiného, než strach,,,,,kde je radost, láska a porozumění, strach nemá místo......přeji vám krásné dni............zu

a jak dnes(leden 14),,,,,koukám, kam jsem došli?? lubi, ač se jeho práce v mém ateliéru velmi dobře prodává, není naplněn, přece jen svět grafiky je víc jeho, pomalounku se pracovně odpojuje, aby hledal jen to své,,,pokud bude někdo chtít kamínek jím prořezaný, třeba jej ukecáme,,,,,ale jinak   bude hýčkat už jen mě,,,,,,,,,,,,hlína má smůlu........................

a dnes? prosinec2018,,,,v podstatě stále stejné,,,,,jsem vděčná