Splnila jsem si sen a procestovala Kubu křížem-krážem.

Měsíc jsem cestovala s kamarádkou, spaly jsme v kubánských rodinách a díky tomu poznaly i jejich mentalitu. U rodiny v Baracoa/Guantánamo, východní část Kuby, jsme dokonce obývaly pokoj s terasou, kterou jsem si sama pro sebe nazvala "nebem".(dolní foto)

A protože keramik nikdy neodpočívá, tak i tady jsem neustále pátralala po materiálu použitelném pro výrobu glazury, nebo přímo k dekoraci keramiky. Kromě temně oranžové hlíny (na níž se ve Viňales nejlépe daří tabáku) bohaté na železo, jílu z oblasti Moa (kde se těží nikl), jsem si přivezla i popel z "marabu". Což je ostnatá rostlina/křoví zavlečená sem Španěli a rychle se rozšiřující po polích a pastvinách. Je tak nepříjemná, že jí kubánci používají jako nadávku - "Jsi otravný jako marabu...".

Na světě ale není nic jen negativní, proto bala nedávno objevena i dobrá stránka této rostliny. Dřevěné uhlí vyrobené z marabu má využitelné vlastnosti v jakési části průmyslu..., nevím přesně jakého. Ale co jsem věděla okamžitě, bylo to, že nutně potřebuju popel z této zatracované a zároveň nadějné rostliny, pro namíchání nové - jistě divukrásné popelové glazury. Kuba je žhavá, horká země a tak jsem si výslednou glazuru vysnila červenooranžovou, prostě pekelně krásnou.

Popel mi sehnal od svých známých v Trinidadu náš řidič (dřevem se topí v každé restauraci i v domácnostech) a po celý zbytek našeho putování jsem ho opatrovala jako oko v hlavě. na rozdíl od popelů z našich stromu je tento jemný a těžký, trochu jako jemně namletý písek.

Při proclívání na letišti už v Čechách jsem byla nervozní jako ještě nikdy. V pokynech nestojí nic o převážení takového materiálu. Vzdala bych se výtečného rumu i věhlasných kubánských doutníčků ale kdyby mi celníci sáhli na popel, tak nevím nevím jak bych se zachovala. Naštěstí se tak nestalo a já si domů vezla svou trofej...

Doma jsem namíchala glazuru a vypálila první vzorky, no a tady to je:

Po oranžové/červené ani stopa ale i tak jsem nadšená...

A zvláště proto, že moje kamarádka Monika jezdí na Kubu často a slíbila mi popel sem tam přivézt, je úžasná a to nejen pro ten popel. Mám kolem sebe stále více a více úžasných lidiček - děkuju za to moc.