Ahoj Kristíno,

protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak Tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem Ana Hata.

Každý jsme odněkud a Ty na svém profilu píšeš, že jsi z Prahy – západ. Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

Jsem původně ze Slovenska a do Čech mě opravdu zavál osud někdy v roce 2002 :-) V té době za to mohl kluk z Prahy s velkým kukučem a retrívrice, která mi „spadla z nebe“ a všechno zamíchala. Původně jsem totiž měla namířeno za oceán, do Kanady. Kanada se nakonec nekonala, teď je ovšem i ten pražský kluk tentam a retrívrice na mě dohlíží z druhé strany. Zato „Kanada“ nakonec přišla ke mně a v malé vísce na  Praze-západ se mnou již nějaký ten rok pobývá :-)

Myslíš, že Tě místo, kde žiješ, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...?

Neřekla bych, že mě inspiruje přímo místo, spíše mi dává klid na práci. I když ... možná díky našemu lesu jsem začala zakomponovávat do některých svých šperků dřevo :-)

Jinak inspirace spíše vychází zevnitř, často přichází formou impulzů, kdy třeba náhle v hlavě vidím obraz šperku, který pak vytvořím. A často se tyto vize hlásí v noci, během období intenzivnější práce, kdy utahaná ulehnu do postele. Někdy je ten impuls tak neodbytný a dotěrný, že mě donutí vstát a já si myšlenku musím zapsat a načrtnout, jinak bych ani neusnula. A někdy mě takhle vytáhne i několikrát po sobě (to pak ráno vypadám... a děkuji panu bohu za make-up), nebo během cvičení – vždy, když se mysl uklidní a konečně ztichne.

A pak jsou tu samozřejmě kameny, ze kterých primárně tvořím. Je to sice již takové klišé, mluví o tom hodně kolegyň, ale ony ty kameny s námi asi opravdu nějak “komunikují” a jsou samy o sobě inspirací. Vezmu kámen do ruky a po chvilce již prostě vidím, co z něj bude. Vždyť to znáte... A pak, chraň mě pánbůh, pokud si chci prosadit něco svého, co se mu “nelíbí”. Začne dělat “psí kusy” a prostě mě nenechá. Což by tak nevadilo, pokud nepracuji na zakázce, to se pak hůř vysvětluje zákaznicím :-) Třeba jeden takový angelit pro kamarádku by mohl vyprávět ...

 

Velikou inspirací jsou pro mě surové, neopracované kameny – jsou divoké, nesvázané, zkrátka své, i když je práce s nimi náročnější, ale o to více je odměňující. Možná i díky mé oblíbené tvrdší “hard&heavy“ muzice tvořím někdy výraznější, surovější kousky. Ty pak střídám s decentnějšími, jemnějšími a elegantními kousky pro běžné nošení, pro které je mi inspirací běžný život (i můj „dvojí život“) a v neposlední řadě mé zákaznice, když jim společně vymýšlíme šperk na míru.

Inspiruje mě též „multifunkčnost“, mám ráda šperky – nešperky s praktickým využitím. Díky tomu vznikly třeba mé originální zdobené tužky s kamínky nebo „voňavé náhrdelníky“ což je šperk a aromaterapie v jednom.

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný, nebo nějaká událost v Tvém životě?

Zajímavé, jak se věci v životě dějí. Jako "puberťanda" jsem vždy chodívala ověšená různými korálkovými i kovovými náhrdelníky, koženými náramky a jinými prapodivnostmi, které jsem si vyráběla ze všeho, co se mi dostalo pod ruku. Od klínového řemene šicího stroje po mosaznou dekoraci z věšáku a samozřejmě, jako „správná metalačka“ jsem chodila v potrhaných džínech pokrytých kvantem sicherek. Musím se teď smát nad svým obrazem ... i když, ten melodický metal poslouchám doteď. Jen roztrhané rifle vystřídal kostýmek :-)

Pamatuji, jak jsem někdy na základce objevila doma cín a trafo pájku a intuitivně, cestou „pokus-omyl“ jsem si vyráběla přívěsky – třeba hadíka. Kde je mu asi konec? Dodnes vůbec netuším, jak mě to vlastně napadlo, protože jsem nikdy žádný takový šperk neviděla a neslyšela o něm a ani o žádné tiffany technice :-) Přála jsem si přihlásit se na SŠ úžitkového výtvarníctva, ale mamka prosazovala, a taky prosadila, střední ekonomickou :-)

Po různých životních zákrutách jsem zakotvila tady v Čechách. Jen ekonomka ze mně není - zato vyrábím šperky :-) I když zatím jen ve volném čase. Ale – možná – jednou, když vyrostu??

Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu, nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Dílnu bohužel nemám a moc bych ráda a přítel možná ještě více, protože občas to už se mnou nedává, on je velmi pořádku milovný :-). Dílnu já mám totiž po celém domě. Jeden kout je přípravný, skladový, administrativní a balící. V kuchyni pak pájím a finišuju, což znamená, že v největším náporu to tam mám roztahané i několik dnů a v obýváku (nebo venku) pak fotím. Takže jsem pak jak ta kočka, co pořád přenáší koťata z místa na místo. Já tak přenáším svou práci a přítel z toho chytá osypky :-)
Ale když je hezky, pak má dílna vypadá nějak takhle a to je lepší:

Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

Jak kdy, někdy mám radši ticho, ale většinou poslouchám hudbu. Hard and heavy jsem už zmínila, což by do mne mimochodem nikdo, kdo mě nezná od mládí, neřekl a moc mi to soudíc dle kostýmků a šatiček nevěří. Tak nevím, zda byste opravdu chtěli něco doporučit :-D Třeba Iron Maiden mohu poslouchat pořád, Nightwish (což byste již zvládnout mohli, ženský vokál, moc hezký a staré alba s nádechem opery – třeba skladby Ocean born nebo Sleeping sun) ale mám ráda i zajímavou Apocalypticu (zkuste skladbu Drive, Farewell nebo Cohka). Já na tomto typu hudby miluji tu energii kytar a bicích, ale musí to být melodické. Ale mám ráda i meditativní hudbu, třeba Deva Premal - Gayatri mantra, nebo z new age  třeba Shiva in Exile - Golden Rain, kde jsou hezké bubínky, mám ráda i Vanessu Mae – skladby Solace nebo Roxanne's veil miluji a taky si pouštím soundtracky k filmům – krásný je z filmu Hačiko, Hachi: A Dog's Tale. Což je mimochodem moc hezký film... A díky tanci mám ráda i latino hudbu včetně drsnějšího reaggaetonu, flamenco, arabskou hudbu a vůbec, mohla bych pokračovat ještě dlouho až vás unudím k smrti.

A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co Tě dokáže nejvíc potěšit?

V minulosti jsem četla omnoho více, teď je to se čtením knížek během roku horší (to si pak vynahrazuji na dovolené), spíše čtu zprávy a články, protože mě trošku zajímá světové dění. Jinak mám ráda Paola Coelho, na poslední dovolené pak navíc nějaké knížky od Haruki Murakami, v minulosti jsem více četla třeba Osha, Tolleho.
Ráda pak sedím u hořícího krbu se sklenkou vína a koukám na nějaký dobrý film. Před pár dny jsem viděla čínský, moc hezky natočený a zajímavý film „Mistr hypnózy“, nebo „Snowden“, na který jsem se již delší dobu těšila a očekávala jej. K mým oblíbeným pak určitě patří Čokoláda, Dobrý Will Hunting, Pošli to dál, Nadějné vyhlídky. A nedávno mě docela zaujaly i tyto: August Osage County s Meryl Streep a Juliou Roberts, Švadlena s Kate Winslet (moc doporučuji). Dřív než půjdu spát a Králičí nora s Nicole Kidman, zajímavé filmy – a třeba doják Než jsem tě poznala. Jen tak ve zkratce, bylo bych jich samozřejmě více ..

Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce, a pokud ano, co to je?

Přemýšlím, co se vlastně myslí tou relaxací. Já třeba u výroby šperků relaxuju – tak nějak jinak – i když je to v jistém smyslu práce :-) Když jsem na dovolené, sedím třeba na pláži a čtu (konečně) tu knížku s hudbou v uších (jak jinak), tak to opravdu plně relaxuji a nic jiného mě nezajímá, nebo když se dívám na nějaký film, taky u toho již nic jiného nedělám. Nebo když tancuji, to jde vše stranou. Ale jinak jsem během roku dost aktivní, takže nějaké polehávání opravdu nehrozí :-)

Je nějaké slovo, citát nebo situace, které Ti utkvěly v paměti tak, že ses k nim v průběhu života vracela a zůstaly Ti jako motto v Tvém životě?

Dlouho mě vystihovalo asi něco jako toto, pořád mi to visí v práci na očích :-):


Ale postupně (snad v něčem moudřím) mi dochází, že někdy je potřeba umět nechat jít (a že to neznamená, že je člověk líný nebo se snadno vzdává), že je to třeba tak, jak má být a je to tak dobře, i když to zrovna v danou dobu tak nevypadá a i to „zlé“ je na něco dobré, protože se z toho (třeba) poučíme a pak vyjdeme silnější a moudřejší. A taky, jak řekl někdo moudrý, nemá smysl se nad problémy moc trápit, protože pokud jdou vyřešit, není třeba se nad nimi trápit, protože se vyřeší a pokud vyřešit nejdou, trápit se stejně nepomůže (i když se to lehce říká, ale hůře dělá, že jo? :-))

Je cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Cínařina není mojí hlavní profesí, já jsem původně vystudovaná andragožka ale působím v oblasti komunikačních a IT technologií. Takže přes den jsem pracující „seriózní“ business woman, která se během nocí a víkendů mění v hravou a kreativní šperkařku :-) A cínařině se věnuji, co to jde. A často i o trochu více což pak právě souvisí s tím „co na to moji blízcí“ .. no a tehdy moc nadšeni nejsou :-) Ale jinak tu podporu mám.

Zapojuješ nějak své blízké do činnosti kolem cínu, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?

Nezapojuji, občas se ptám na názor nebo se „pochlubím“ něčím hotovým,z čeho mám mimořádnou radost, ale jinak moc ne. To by mě spíše zajímal názor kolegyň, protože přesně znají situaci. Moje drahá polovička ve volném čase maluje, takže to u nás zpravidla vypadá tak, že on je zavřený u sebe se štětcem v ruce a já zase pájím. A nadneseně řečeno – v neděli večer se sejdeme a povzdechneme, že jsme se o víkendu zase ani neviděli :-)

Jak k Tobě přišla informace o Fleru? A bylas rozhodnutá hned od začátku nabízet svou tvorbu takto přes internet? Jak jsi vymýšlela svůj nick?

O Fleru mi řekla kdysi bývalá kolegyně, její maminka zde v té době prodávala. Bylo to v období, kdy jsem s kamínky začínala a dělala jsem z nich spíše jednoduché navlíkané šperky – „šňůry šutrů“, primárně pro sebe. Díky ní jsem to zkusila i na Fleru. Na začátku jsem měla jiný nick, než jsem pochopila, že nick je tady v podstatě značkou, a proto jsem se rozhodla pro změnu. A Ana Hata? To bylo asi pro mnohé překvapení, když zjistili, že se ve skutečnosti nejmenuji Anna :-) Jméno Ana Hata vzniklo jako malá slovní hříčka odvozením od jména srdeční čakry – Anáhata. Tématem čaker „a spol.“ jsem se trochu zabývala . Zvolila jsem si jej proto, že považuji za důležité se snažit dělat věci srdcem. Cokoliv, co děláme srdcem je krásné a důležité už tím, co z nás, a následně z hotové věci, vyzařuje. Jméno Ana Hata tak zároveň vnitřně obsahuje určitou životní filozofii či postoj, který se snažím žít (někdy více někdy méně úspěšně :-) ) A taky myslím, že jméno docela hezky zní- i když manžel mé drahé kamarádky mě tvrdošíjně volá „ana hnáta“ :-) Ale kdo se zajímá o čakry a ezo to pozná a kdo ne, má mě za Annu, což nevadí.

Překvapili Tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Musím zaklepat, mám štěstí na skvělé zákaznice (zákazníky) a je prima je trošku poznávat alespoň virtuálně a prohodit i nějaké to slovo přes zprávy. A musím říct (a moc za to děkuji), že jsem již díky šperkům a prodeji zde získala několik skvělých kamarádek.
Tak jedna malá historka:. Měla jsem v nabídce jeden poměrně výrazný náhrdelník, v takovém surovějším více-méně unisex stylu, se surovým kamenem. V popisu jsem měla ale uvedené něco v tomto smyslu: „Výrazný a neobvyklý náhrdelník pro odvážnou ženu“- no a on si jej pro sebe koupil odvážný a neobvyklý muž :-) Po prvotním překvapení mi to přišlo roztomilé, pán byl moc fajn a na přání jsem mu dodělávala i prsten. A já si navíc uvědomila, že si musím více dávat pozor na to, co v popisu píšu a že musím přemýšlet jinak, takže jsem se zase něco naučila :-)

Přišel Ti někdy nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Přemýšlím, ale zatím jsem nic takové řešit nemusela. Zatím se mi všechny přání zákaznic povedlo vyřešit. Někdy mají třeba nápad, u kterého vidím, že by to nebylo ono, tak jim to řeknu a navrhnu alternativy a zatím to vždy akceptovaly.

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá Ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Za členství v klubu jsem nesmírně ráda.  Mám ráda netradiční témata, které ty hranice právě posouvají, u kterých si vyzkouším něco nové, co jsem před tím nedělala, když mě to aspoň trošku vytrhne z komfortní zóny a já jsem nucena více přemýšlet a dívat se jinak, než jsem zvyklá. Dovolím si tvrdit, že se i díky nim zlepšuji a rozvíjím. To mě opravdu hodně baví a možná to souvisí i s tou andragogikou jako nekončícím učením ... :-)

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla bys pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo Ti svou prací učaroval?

Líbilo by se mi pracovat se stříbrem, nějaký kurz jsem k tomu i v minulosti absolvovala, ale zatím mě výrazně odrazuje všechno to byrokratické kolem puncovního úřadu.. Taky nerez by se mi líbila (čímž nemyslím dráty, ty používám), ale těžko se s ní pracuje, na to nemám vybavení a asi ani dost síly, je pro mě příliš tvrdá. Uvidím, kam mě to zavane. Cín pro mě technologicky zatím nemá limity, tak není důvod to měnit i když chápu, že mnohé ženy cínové šperky za šperky nepovažují a „pokud to nemá x karátů a punc, na sebe si to nevezmou“.

Na Fleru je hromada šikovných lidí, včetně našeho skvělého klubu – takže určitě všechny šikovné a kreativní kolegyně, které dělají kvalitní práci, jak současné ale i ty, které již klub opustily :-)

Je ještě něco, co bys chtěla říct a já se na to nezeptala? Ven s tím…

Teď mi to připomnělo tu hlášku z filmu Sandry Bullock o světovém míru, znáte to?
Snad ani není co dodat, myslím, že jsem toho na sebe prozradila víc než dost :-)

Možná jen, abyste mi věřili, no ..:-)

Děkuji Ti za tvou ochotu nám pootevřít vrátka tvého života a přeji Ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace. Dag

Já děkuji a těším se na další společné „jízdy“ :-)