Klub "Tvoříme šperky z cínu" je na Fleru už od září roku 2010. Je aktivní, pořádá soutěže, má vlastní profil Jak to vidí cínařky, ale ze soutěží a mnohdy ani z profilů se mnoho o členkách tohoto klubu nedozvíte. A tak jsme se to, coby správkyně klubu,  rozhodly napravit a každé dva týdny Vás seznámíme s jednou z nich a také si budete moci prohlédnout něco z její tvorby.

Další v poradí tu máme cínařku s nickem Želmíra.

Ahoj Jarko,

Protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem Želmíra

Kupodivu Jarmila Všetičková :-).

Každý jsme odněkud a ty na svém profilu píšeš, že jsi z Píště. Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

Ne, ne, kdysi mě do Píště zhoupla jedna velká životní vlna ve chvíli, kdy jsem tak nějak neměla se svými dcerami kam jít. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se stane mým domovem na dalších  27 let a nedávno mě pobavilo, že jsem vlastně výstižně „náplava“ , jak tady rodáci říkají nám „odjinud“. Vyrostla jsem sice ve městě, ale život na vesnici byl od dětství jediná má představa, kde chci žít. Takže jeden životní kotrmelec ke druhému a vyšlo to!!!

To je zajímavý příběh. Myslíš, že Tě toto místo, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...

Místo bydliště jako takové snad ani ne, i když mám to štěstí, že okolí je plné lesů a krajina je zvlněná tak, jak je mi to nejbližší. Časem jsem zjistila, že ta „náplava“ zná okolí díky kolům a procházkám se psem daleko lépe, než rodáci. Chodívala jsem se skupinkou žen rodaček po okolí a ony se třeba až v 50-ti letech poprvé ocitly u zdejší hájovny! Těší mne,že se dodnes občas na nějaké té pěšince potkáváme. Takže, kam utíkám pro inspiraci? Miluji les, když je tam jen pro mne,když nepotkáš živáčka a jde s tebou jen ta čtyřnohá radost ze života, ticho a jarní slunce, ale nemusí nutně svítit, les je krásný i v dešti…to ztišení vně i uvnitř…to je asi to místo…to tajemné v nás.

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný nebo nějaká událost v Tvém životě?

Touha??? Spíš posedlost. Ano od dětství, ale v malém. Bylo nás pět v malém bytečku, v jednom pokoji nemocná babička a ve druhém ten zbytek. Jediný vlastní prostor byl jeden šuplík v psacím stole. No byl jeden, ale úplně plný k prasknutí :-)!Taky jsme se sourozenci chodili do „lidušky“ a měli úžasnou paní profesorku. Ta má určitě na mém vztahu k výtvarné tvorbě velkou zásluhu!

Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Mám dílnu v našem rodinném domě, jen si říkám, zda je to opravdu takové štěstí, nutnost určitě! Víš kolik se toho vejde do dílny a kolik se toho vejde do velké dílny ??A jak malý prostor mám nakonec ke tvoření? Malý, neuvěřitelně malý. Jsem chaotik, přiznávám, manžel by našel výstižnější pojmenování, proto do jeho dílny nesmím a když, tak pod dozorem!

Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ve své dílně ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

No většinou si nachystám nějaká CD a pak si na ně dalších pět hodin ani nevzpomenu, takže vlastně to ticho. Ale ticho je prý hudbou sedmé čakry, kterou bychom si měli občas pustit všichni. Někdy dojde i na nějakou tu relaxační muziku nebo poslech radia a když mi není zrovna ouvej, tak i na tanec, když nikdo nekouká. No nejsem žádný hudební znalec, poslouchám, co se mi líbí, na nic nehraji, snad si i na nic nehraji :-).Jak jsem byla poučena, nemám hudební paměť, špatně se prý užívá to známé, že nemáme hudební sluch. Že je něco falešně, prý slyší každý…prý

A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co tě dokáže nejvíc potěšit?

Beletrii teď moc nečtu, hlavně proto, že večer u první stránky usnu i přesto, že si do postele už preventivně sedám! Takže druhý den zase první stránka a zase zaspím děj…tak raději sahám po knihách, co je zařazuji do kategorie novodobých biblí. Ty jsou na celý život a mohu je číst pořád dokola a dokonce stihnu zaregistrovat i nějaké to moudro. Doufám,že si i zapamatovat. Moc bych si přála je i žít. Snad za všechny bych doporučila knihy Hany Hájkové a taky Oshova filozofie mi mnohokrát pomohla, když se mi v životě podlomila kolena. Mám teď prostě období, kdy příběhů vlastních či mých blízkých je teď kolem mne tolik, že není třeba příběhů cizích, ale ani náhodou se jich nezříkám a těším se na ně v klidnějších časech. Hodně chodím do divadel. Malé ostravské scény mohu se vší zodpovědností opravdu doporučit.

Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce a pokud ano, co to je?

Jako první pomoc na všudypřítomný stres je tu velká zahrada a málo lidí na práci! To funguje spolehlivě, pár hodin se při práci nezastavit a nakonec se i ta hlava unaví. Abych ale dokázala vše hodit za hlavu, musím zmizet z domu! Dokáži už konečně po letech „vypnout“ u rekreačního tenisu, kolo je také spolehlivé, ale nejraději chodím po kopcích. Na Slovensku ve Strážovských vrších jsem objevila krajinu svých snů a to doslova. Kopečky, lesy, ovečky, stoleté chaloupky, potkáte jen starousedlíky, žádný turistický ruch…to je to moje! Jezdíme i na 14 dnů a to už ten odpočinek pocítíš! A také hry s vnoučaty, chvilky na které jsem s vlastními dětmi neměla ten klid. A to nejhlavnější: pár přátel stačí mít a já jsem obdařena mnoha…napadá mě, jak šťastná jsem to žena :-)!

To je moc hezké. Napadá tě nějaké slovo, citát nebo situace, co ti utkvěla v paměti tak, že jsi se k ní v průběhu života vracela a zůstala ti jako motto v tvém životě?

To ano: „Žádná situace ti neubližuje jako taková, ale to, jak ji bereš.“

Z čehož pro mne logicky vyplývá ve chvílích, kdy mne něco vykolejí či dokonce drtí: „takhle se nemám cítit, něco dělám špatně!“ Toho se snažím držet celá léta a možná i proto držím pohromadě. Vždy je to o našem vlastním postoji, našem úhlu pohledu…

To je velmi zajímavá filozofie života, ale teď zpět „k nám“.  Je cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Má původní profese je zootechnik. Před více jak dvaceti lety jsem se začala živit keramikou, kterou jsem kdysi kvůli koním „zavrhla“, ale stejně mě dohonila a jako v té staré pohádce mám teď řády dva: keramiku a cínařinu. Veselá keramika a trochu vážnější cín. Občas je spolu propojím. A mí blízcí? No co se mnou nadělají :-)?!?

Zapojuješ nějak své blízké do činnosti kolem cínu, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?

Mám štěstí, manžel je má zodpovědná technická základna a do „výtvarna“ se mi neplete a ani nechce plést! Dávám mu sice svá dílka k posouzení, ale má ten úžasný slogan jako ti chlapi z mého nejoblíbenějšího seriálu Taková normální rodinka…“hezký,Kačenko,moc hezký…“

Ráda jsem při tvorbě nerušena, to se ponořím bez omezení, ale vždy se to zajistit nedá, tak jak už jsem říkala, úhel pohledu, prostě se nechám vesele rušit. Ještě jsou tu noci, kdy narušitelé klidně spí! Jsme teď s manželem sami (sami, ne opuštěni!), tak se mi daří ve většině času pracovat v relativním klidu.

Jak k tobě přišla informace o Fleru? A byla jsi rozhodnutá hned od začátku nabízet svou tvorbu takto přes internet? Jak jsi vymýšlela svůj nick?

Tuším, že někde z časopisu.Občas jsem pak brouzdala. Napřed jsem začala nabízet keramiku. Spíš na přání zákazníků z Čech, kteří si stěžovali, že si má dílka nemají kde koupit. Fler byl ideální. Když přišel cín, už byla vlastně cestička prošlapána. A jak vznikla Želmíra? Protože nebyla volná Gertruda. Nehledej v tom  logiku, žádná tam není, jen nápad. Netušila jsem, že bude cín vlastně na dlouho, snad ten výběr Želmíry ničemu a nikomu nevadí….docela na ni už slyším!

Vidíš, a já si dlouho myslela, že Želmíra je Tvé skutočné jméno :-). Překvapili tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

U cínu mě překvapují hlavně muži! My ženy si na ten krk pověsíme lecos a pánové nám to blahosklonně trpí…znáš to? Ale když šperky prodávám někde „naživo“, zastaví se u nich i muži, co nesou ty plné tašky a už by raději byli někde za horami. Ten kov je zaujme, zaujme hodně a co chce zákon schválnosti? Manželky ne! Pán by kupoval, paní ne! Jednou takový nadšený manžel koupil manželce šperk proti jejímu jasně projevenému nesouhlasu. Uklidnila jsem paní, že pokud by jej opravdu nedokázala nosit, mohou jej vrátit.Večer mi volala,že je krásný a že si jej už ráda nechá…

To je milé. A co přeba nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Ráda bych vtipně odpověděla, že jsem všeho schopná, ale zřejmě mě takový požadavek teprve čeká…

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Já se nějak nedokážu zorientovat v otázce…řekla bych, že tam nemám to „nebo“! Soutěže mám ráda. Téma mě vždy nutí trochu více nebo spíš jinak se nad šperkem zamyslet, ale zřejmě si pak stejně jedu po své linii, zpracuji šperk podle svého gusta a tím snad nevyloučím, že zároveň i třeba neposunu své hranice tvorby….alespoň bych si to takhle přála.

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla by jsi pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo ti svou prací učaroval?

No já už jeden sen splněný měla, aniž bych měla odvahu si jej snít! Byla jsem tady na Fleru přizvána ke společné  výstavě cínařek, což mi tak trochu vyrazilo dech a došlo mi, že ten nekonečný čas věnovaný k zvládnutí řemesla a snad zároveň tak i vytvořeného vlastního rukopisu, stál za to! A ano, lákají mě i jiné materiály a jiné techniky, ale zda to vše obsáhnu v tomto životě je otázkou. Začínám docházet k přesvědčení, že člověk nemá příliš tříštit své síly…ale zase věřím, že co má být si člověka stejně najde!

A tvůrci na Fleru??? Nemohu vyjmenovávat ,mohla bych nechtě na někoho zapomenout a seznam by byl dlouhý. Jsou tu autoři napříč různou technikou tvorby, před kterými hluboce smekám, žasnu nad nápady a originalitou. S mnohými jsem se alespoň takto virtuálně seznámila a vím, že ti, co opravdu umí,  jsou vesměs velmi skromní lidé. Jsem ráda, že si takto díky Fleru můžeme být blíž, ač se nikdy fyzicky nepotkáme. Většinou neodolám a kousek toho jejich umění si pořídím ke své radosti nebo k radosti blízkých…jo,jo,jo, dárky tu pořizuji moooc ráda!

Je ještě něco, co by jsi chtěla říct a já se na to nezeptala? Ven s tím…

Ne, povídání o mně už, myslím, bylo až až! Jak jsem říkala, mám velkou dílnu a půjdu se do ní zase podívat!!! Velké díky za Tvůj čas!

Já moc děkuji za tvou ochotu pootevřít nám vrátka tvého života a přeji ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace.   Kristína