Kniha

Co ve vás to slovo vyvolává?

Jakou máte na jazyku chuť? Co cítíte? Chuť tajemství, vůni dalekých zemí? Nebo jsou pro vás knihy vstupem do jiných světů, do jiných dimenzí? Do příběhů rozmanitých a tajemných jako neznámá krajina, v nichž se lze na chvíli ztratit jako v Kouzelné zahradě  Jiřího Trnky?

 

 

Tištěné knihy nás, lidstvo, doprovázejí už téměř 600 let a ručně psané ještě mnohem déle. Od počátku byly knihy přijímané, ale i zakazované. To proto, že ukazovaly lidem cestu, nutily je přemýšlet, a to se občas těm, kteří vládli světu, nehodilo.

Kolik knih a kolik znalostí lidstva bylo takto zničeno? Vědomosti předků a tajemství jimi objevená navždy zmizely. Knihy byly zakazované a ničené ve starověkém Řecku i Římě, Alexandrijská knihovna obsahující mnoho vzácných svitků lehla popelem při dobývání města. Ve středověku byly páleny protikatolické knihy, knihy byly zabavovány za nadvlády komunismu v minulém století a bohužel indexy nedoporučených a zakázaných knih vznikají i v dnešní době.

Ale i přes toto depresivní čtení předchozích řádků měli lidé vždy zájem knihy zachovávat, kradli je z ohňů při pálení ve středověku, ilegálně je opisovali ručně či pomocí psacích strojů s mnoha průklepáky v dobách nedávných... Prostě jsou lidé, kteří knihy milují, jsou jimi fascinováni a váží si jich.

 

 

 

I my v dnešní době uchováváme ve svých knihovnách staré knihy po předcích, chováme k nim úctu, čteme v nich, učíme se z nich. Některé byly desítky let skryté před možným náhodným pohledem nepřejících sousedů jako díla prvorepublikových politiků, legionářská literatura i knihy Milana Kundery či Josefa Škvoreckého.

Takových skvostů je mnoho, třeba sbírka nadčasových titulů bratří Čapků v mé domácí knihovně:

 

 

Važme si knih, písmen seskládaných do slov, která autorům přišla shůry. Čtěme, přemýšlejme...

 

 

Dnes najdete knihovny i knihkupectví opravdu plná knih všech možných témat. Od beletrie přes dobrodružné i kriminální romány po hromadu poučné literatury a lehkého nenáročného čtení.

Pomocí knih se můžete naučit vyšívat, zahrádkařit i vařit.

 

  

 

Knihami můžeme posunout své myšlení, naučit se poznávat byliny, hmyz, pochopit minulost čtením historické faktografie i čtením románů odehrávajících se před stovkami let.

Vracejme se ke knihám. Jinak se čte Čapek povinně ve čtrnácti a jinak se jeho slovům rozumí ve čtyřiceti.  

I v dobách pro nás nejnáročnějších mohou knihy představovat únik. Únik od reality všedních dní a nadměrných starostí, únik do světa bezstarostnosti, lásky, pohody. I z tohoto důvodu se lidé knih nechtějí vzdát. 

V našem klubu 100x jinak jsme si tradičně vybrali březen jako měsíc, kdy se tématem vracíme ke knihám.  Tentokrát ke knihám tajemným či tajemnost vyvolávajícím, což jsme se snažili přenést i do fotografií. Vzniklo plno nových výrobků a jak se nám to zadařilo, posuďte sami.

Tvořili jsme podle této tajuplné palety :

 

(foto: zdroj Pinterest)

 

Eva Mandle vyrobila přáníčko a k tématu napsala: „Jsem vášnivá čtenářka, čtení naplňuje každou moji volnou chvilku a neustále plním čtečku novými tituly napříč žánry. A ačkoliv nedám na pohodlí čtečky dopustit, knihy miluji – nejvíc ty staré, zaprášené, ze zapomenuté krabice na půdě u prarodičů. Pár knih jsem si vzala, oprášila je, pečuji o ně a často se stávají součástí mých fotografií. Inspirují mě jejich zažloutlé listy, odřené desky, starobylost a vůně babiččiny půdy...“

 

 

 

Mirka RE-NATUS vyrobila lucerničku, inspirovanou snovými příběhy : „Nedokážu říci, která ze stovek knih, které jsem kdy přečetla, mě inspirovala nejvíc, bylo jich mnoho. Asi nejdéle mě ovlivňují knížky o bylinách – nejdříve botanické atlasy, pak odborné publikace, které mne dovedly až k pěstování a používání léčivých bylin. Rovněž knihy o mystických světech, sci-fi , později studium starých filozofií nebo dosud neznámých vlastností rostlin, jejich komunikace i zvuků, přírodní muzikoterapie... to vše se propojuje.
Tato lucernička má v sobě malinký svět, stejně jako každá kniha nás svým příběhem zavede do jedinečného mikrokosmu, který při čtení můžeme sdílet..."

 

 

 

Anička Hanna.H vyrobila náušnice inspirované korály, k tématu napsala: „Občas mám pocit, že je kolem mě tolik dění, že bych vyměnila realitu za pobyt na Tajuplném ostrově. Ale jen na chvilku... moji nejbližší by mi začali brzy zase chybět. :-)"

 

 

 

Katka Kbags  ušila dárkovou tašku ke speciálním příležitostem, inspirována Knihou knih...

 

 

 

Terezka Muzikanti sobě ušila nákupní tašku a vyfotografovala ji ve svém staronovém zrenovovaném křesle, v němž se jí bude dobře číst

 

 

 

Danka D.FELIX  vyrobila náhrdelník a napsala: „Moje stará kniha, na které jsem fotila, je kuchařka Rettigové z roku 1898, náš rodinný poklad. Je příjemné od každodenních starostí utéct do světa Dobromily a jejích dobrot...“

 

 

 

 

HelaF ušila psaníčko a napsala: „Svět potřebuje poezii, čtěme Wolkera, Hraběte, Hrubína...“

 

 

 

Terezka teruber ušila pro děti a jejich maminky obal na očkovací průkaz, aby byly v ordinacích lékařů odlišitelné. Vejde se do něj ale i kapesní knížka.

 

 

 

Hanka dobrá trefa ušila vak na záda a k němu napsala: „Od dětství mne provázejí knížky Geralda Durrella (1925-1995), anglického spisovatele a humoristy, ale hlavně znalce chování zvířat a neúnavného propagátora ochrany přírody. Mám doma skoro všechny a ráda se k nim vracím. Bohužel, jeho varování jsou stále živá, a doufám, že jeho odkaz nebude následujícími generacemi zapomenut.“

 

 

Jaké jsou knihy, ke kterým se vracíte vy? Které knihy vás ovlivnily nebo změnily váš život?  Které myšlenky z knih vás posunuly?

 

Jako vždy jsou všechny doporovodné fotografie dílem členek klubu. 

Děkujeme za zastavení, za čtení a za popřemýšlení a budeme rády, když nám napíšete o svých knihách...

 

...a už nyní vás zveme na příští setkání, tentokrát na trochu rozvernější, leč černobílé téma :

... a těšíme se na vás :-)

 

Za klub 100x jinak připravila HelaFdobrá trefa.