Nevím, jestli každý z vás už slyšel, jak to vypadá, když mají kocouři své dny... Myslím ty skutečné kocoury, nevykastrované chlapáky. Já takové nemám, ale mám od loňska kočičku (která se jmenuje Kočička - tedy ona se jmenuje Abigail, ale nějak se to nechytlo, takže je to Kočička), a na ni to minulý víkend poprvé přišlo; a hned tady bylo chlapáků kocourů spousta. A po nocích pěkný rambajs :-) Někdy to fakt vypadá, jako že někdo trhá nohu dítěti.

Zpráva o roztoužené puberťačce ve věku devíti měsíců se rozletěla po vesnici. Normálně tady na toulavou kočku nenatrefíte. A já si dokonce myslím, že ti hoši ani snad toulaví nebyli. Ale byli naprosto v zajetí svých nízkých pudů. V pátek to byl světlý krémový zrzek, v sobotu obrovský mourovatý kocour s velikou kulatou hlavou, v neděli bílý kocour se zrzavými fleky. Každý z nich pobíhal kolem domu, postával na dvorku, proplétal se mezi všemi ostatními (vykastrovanými) přihlížejícími kočkami a naprosto je ignoroval. Všichni byli ušmudlaní, utahaní, pohublí, ale měli vykulené oči a byli fascinovaní Kočičkou, která se požitkářsky překulovala po dlažbě, vyvalovala se jak mohla, plazila se, kutálela se, otírala se o kde co, lezla po zdích, případně si olizovala... totiž dělala osobní hygienu. Ti sexuální devianti byli úplně hypnotizovaní, vypadali že by skočili do vody, vlezli za ní třeba do kanálu, obětovali by prostě cokoli, jen aby dostali.. totiž aby jim Kočička.. no prostě až jsem je litovala. A snažila jsem se za žádnou cenu v tom nehledat paralelu s lidskými životy ;-)

V pondělí volám na veterinu, že bych moc potřebovala vykastrovat kočku. No jo, ale mrouská se, takže nejdřív za týden. Dobrá, děvče, ještě si to naposledy užij, pozdravuj hochy a v devět večer doma! Jo houby, Kočička nebyla doma dvě noci, zatím co přes den se ploužila po domě a sotva mžourala.

Včera to sice nevyšlo, ale dneska jsme to zrealizovali. Ráno se mnou Kočička byla na hodinku v práci, protože to ještě nemají u veterináře otevřeno. Jsem tam známá jak falešnej pětník, takže kočku strčím mezi dveřmi a nechávám ji tam, přijdu si pro ni odpoledne po práci. A tak si říkám, co oni se mnou mají za kšefty :-) Ráno operovala jedna doktorka, nachystala papíry, a teď mi kočku předával odpolední pan doktor. "Tak tady koukám do karty, a vy Kočičce antibiotika píchnete sama, že jo?" Jasně. To mě naučil život, když jsem léčila nechytnutelnou těhotnou Vendulu, která pak porodila Mařenku, co tenkrát ještě nebyla stařenka. A od té doby se mi to už mockrát hodilo, třeba když chudák Toníček měl nádor v tlamičce a nemohl pořádně jíst. A jak stehy, pane doktore? "No, jasně, tak za čtrnáct dnů budou na vytáhnutí, když si tam nějaký nechá. Ale to taky zvládnete sama, že jo?" No pochopitelně. A tak jsem ochudila veterinu počítám tak o čtyři stovky :-) Ale já jim je stejně zase časem přinesu, za něco jiného.

No a teď už mám Kočičku doma, čím to že ty kočky po operaci jsou jako by pohublé? Naštěstí už byla vlastně asi šest hodin po operaci, takže to probouzení a potácení si odbyla na veterině.

Ačkoli kočka, která se snaží se zorientovat s trychtýřem na hlavě, to je taky věc. Když odbočím od Kočičky - Mařenka, co jí říkáme Stařenka, protože už jí bylo deset, tak ta velmi rychle zjistila, že když se narve za skříň nebo gauč a bude couvat, z trychtýře si hlavu dostane. Což prováděla se železnou pravidelností do deseti minut po nasazení. A pak se okamžitě začala věnovat čerstvě zašité ráně, takže jsme do dvou dnů klusali zpátky na veterinu, protože se jí to povedlo opravdu rozpárat :-)

A ještě jedna o trychtýřích. Umím si představit, že kočka v takové situaci neví, co se přesně děje, kolem hlavy má něco co jí velmi překáží, nikam se netrefí, nevidí do stran a zadrhává o zem... Ale viděli jste někdy, co trychtýř udělá s hluchou kočkou? Miminko s ním celou tu dobu jen couvalo. A protože tedy neslyší, a teď najednou ani pořádně neviděl, hrozně se lekal. A když se leknul pořádně, tak při tom couvání ještě vyskočil metr do vzduchu :-) sice mi ho bylo líto, ale stejně jsem se mu musela moc smát, chudince.

Kočička spinká zavřená v koupelně, snažila se totiž mermomocí procpat kočičími dvířky ven a nedařilo se jí to, tak bude lepší, když se v klidu prospí. A zítra, maximálně pozítří už nebude o ničem vědět. A třeba jí TO bude pak stejně bavit. Jako tu Vendulku nymfomanku :-))