Rodina je všechno. Na tom se shodnu s každým, koho znám nebo koho jsem kdy potkala. Láska a vše, co k tomu patří. I když se navzájem milujeme, přece jsme každý jiný. Já miluji knihy, přírodu a tvoření, má dcera koně - živé, v knihách i ty plyšové.

Vše začalo prosbou. Maminko ušij mi hobby horse. Tato prosba byla zrodem  nádherné spolupráce a sdílení. Den za dnem plynul. Justýnka a já jsme se sbližovaly - měly jsme toho tolik na práci - prohlížení opravdových koníků a diskuze o jejich vzhledu, kreslení střihů, vybírání materiálů a látek, zkoušení způsobů šití a ten všudypřítomný smích!!!! 

Náš první hobby horse dopadl takto: 

Ale co na tom. Ještě dnes nám tryskají slzy z očí, když si vzpomeneme na náš první model. Ten majestátně, sice nevyužit, ale opředen nostalgií, hlídá naši obrovskou stáj hobby horsíků a společných zážitků.

Naše společné záliby, které jsme zkřížily a díky nimž jsme se navzájem obohatily, přerostly v touhu zůstat u této milé a kouzelné činnosti - vytváření koníků na tyči.

Těším se, až na našich vysněných koních budou jezdit holčičky z různých míst. Protože i vy můžete křížit své záliby. Například na dlouhých procházkách po lukách - dlouhé procházky se díky hobbíkům totiž pro holčičky najednou stávají nedostatečně dlouhé :-).